33 Cdo 1827/2012
Datum rozhodnutí: 12.07.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 1827/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně R. O. , zastoupené JUDr. Vlastou Němcovou, advokátkou se sídlem Blansko, Nádražní 10, proti žalované DAXTO s. r. o. v likvidaci se sídlem Brno, Čechyňská 25, identifikační číslo 25500538, zastoupené JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 4 C 486/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 37 Co 412/2011-213, takto :

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vlasty Němcové, advokátky se sídlem Blansko, Nádražní 10.

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 10. prosince 2003, č. j. 4 C 486/2001-75, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí zapsaných na LV č. 1964 pro k. ú. a obec B. jako stavba - objekt bydlení č. p. 1228 na p. č. st. 1376, pozemek p. č. st. 1376 zast. plocha a pozemek p. č. 875/98 zahrada , a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. dubna 2008, č. j. 37 Co 74/2004-124, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 27. října 2010, č. j. 33 Cdo 4246/2008-158, rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zavázal je právním názorem, podle něhož bylo-li účelem převodu vlastnického práva žalobkyně k nemovitostem na věřitele ze smlouvy o půjčce zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce s tím, že po splacení půjčky kupující převede vlastnické právo zpět na žalobkyni, nejedná se o kupní smlouvu ve smyslu § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), nýbrž o ujednání odpovídající zajišťovacímu převodu vlastnického práva, postrádající obligatorní písemnou formu vyžadovanou § 553 obč. zák.; navíc jde o ujednání, které bylo sjednáno jako fiduciární převod práva a které neobsahuje dohodu o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že žalobkyně zajištěnou pohledávku z půjčky věřiteli řádně a včas neuhradí. Kupní smlouva je z těchto důvodů právním úkonem absolutně neplatným ve smyslu § 39 obč. zák.
Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. prosince 2010, č. j. 4 C 486/2001-193, určil, že žalobkyně je vlastnicí nemovitostí zapsaných na LV č. 1964 pro k. ú. a obec B. jako stavba - objekt bydlení č. p. 1228 na p. č. st. 1376, pozemek p. č. st. 1376 zast. plocha a pozemek p. č. 857/98 zahrada , a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 37 Co 412/2011-213, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitka žalované, že soudy obou stupňů, vedeny nesprávným právním názorem dovolacího soudu, dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, není způsobilá přípustnost dovolání v posuzovaném případě založit. Podstatu dovolacích námitek žalované tvoří výtky týkající se nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Žalovaná při rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů vyjadřuje přesvědčení, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci, který odvolací soud převzal a na jehož základě pak založil (ve shodě se soudem prvního stupně) právní závěr o neplatnosti kupní smlouvy, nemá oporu v provedeném dokazování. Žalovaná polemizuje zejména s vyhodnocením výpovědi svědka M. K. a vlastním hodnocením tohoto důkazu dospívá ke skutkovému závěru, že v pořadí druhá kupní smlouva nebyla uzavřena za účelem zajištění pohledávky, přičemž uváděl-li svědek, že poté co žalobkyně půjčku zaplatí, převede na ni nemovitost zpět, bylo tím myšleno pouze právo zpětné koupě ve smyslu § 607 obč. zák. Těmito námitkami ovšem žalovaná zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu za pomoci vlastní verze skutku, tedy prostřednictvím skutkových námitek. Pomíjí přitom, že v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, vyloučeno a dovolací soud je povinen vyjít ze skutkového stavu věci, který byl podkladem pro rozhodnutí věci odvolacím soudem. Argumentuje-li žalovaná nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že předmětná kupní smlouva byla uzavřena platně.
Z vyložených důvodů dovolací soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky ve výši 5.000,- Kč (§ 2 odst. 1, § 5 písm. b/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 - viz. čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 12. července 2012

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu