33 Cdo 1804/2017
Datum rozhodnutí: 27.04.2017
Dotčené předpisy: § 104 odst. 1 o. s. ř.



33 Cdo 1804/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce G. V. , zastoupeného JUDr. Tomášem Hándlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, proti žalované H. H., o zaplacení 74.087,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 150/2015, o odvolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2016, č. j. 25 Co 290/2016-42, takto:
I. Řízení o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2016, č. j. 25 Co 290/2016-42, se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím Městský soud v Praze odmítl odvolání žalované proti rozsudku (pro uznání) ze dne 14. září 2015, č. j. 98 C 150/2015-23, ve znění opravného usnesení ze dne 22. dubna 2016, č. j. 98 C 150/2015-37, jímž jí Obvodní soud pro Prahu 9 uložil povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 74.087,75 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení; odvolací soud současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná odvoláním (ve svém podání z 13. 9. 2016 uvedla, že z poučení obsaženého v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu zjistila, že proti němu není přípustné dovolání a proto proti němu podává odvolání, přičemž tuto vůli výslovně projevila v doplňujícím podání z 30. 12. 2016).
Napadené usnesení je rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v rámci odvolacího řízení. Odvolání však není opravným prostředkem, jejž by bylo možno podat proti rozhodnutí krajského (městského) soudu jako soudu odvolacího (§ 201 a § 10 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014, srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen o. s. ř. ). Tomu odpovídá i skutečnost, že Nejvyšší soud - ve shodě s tím, jak soustavu soudů vymezuje Ústava (srov. článek 91) - může být jen soudem prvního stupně nebo soudem dovolacím (srov. § 9 odst. 4 a § 10a o. s. ř.) a že funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu občanský soud řád neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 85/2001, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 139/2002, ze dne 26. 10 2011, sp. zn. 20 Cdo 3313/2011, nebo ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016).
Nejvyšší soud proto řízení o odvolání, které trpí shora uvedenou vadou, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu