33 Cdo 1764/2007
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy:





33 Cdo 1764/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové


ve věci žalobkyně I. B., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. B., o zaplacení částky 115.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 198/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2006, č. j. 26 Co 163/2006-73, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2006, č. j.


26 Co 163/2006-73, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Trutnově (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne


4. listopadu 2005, č. j. 9 C 198/2004-54, mimo jiné uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 115.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení od 6. 1. 2002


do zaplacení (výrok II.), v rozsahu částky 85.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.). Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 15. 9. 1998 smlouvu o půjčce, na jejímž základě půjčila žalobkyně žalovanému částku 200.000,- Kč, kterou se zavázal vrátit do 31. 12. 1998, což dosud neučinil. Protože žalovaný v řízení vznesl námitku promlčení částky 85.000,- Kč, soud prvního stupně s odkazem na § 657, § 100 odst. 1 a § 110 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) žalobu v rozsahu 85.000,- Kč zamítl; ve zbytku, tj. do částky 115.000,- Kč s 15% úrokem z prodlení žalobě vyhověl, neboť co se týče této části dluhu, žalovaný námitku promlčení nevznesl.


Vzhledem k tomu, že žalovaný v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně rozšířil námitku promlčení i na částku 115.000,- Kč s příslušenstvím, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. října 2006, č. j. 26 Co 163/2006-73, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovující části tak, že žalobu zamítl i do částky 115.000,- Kč s 15 % úrokem z prodlení za dobu od 6. 1. 2002 do zaplacení, vycházeje ze závěru, že princip neúplné apelace nebrání posouzení důvodnosti takto rozšířené námitky promlčení, neboť není spojena s žádnými (nepřípustnými) novými skutečnosti, ale vychází ze stejných okolností, z nichž vycházel i soud prvního stupně při posuzování námitky promlčení části dluhu ve výši 85.000,- Kč. Ztotožnil se přitom se skutkovými zjištěními o počátku a konci promlčecí doby i s právním posouzením účinků promlčení.


V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalobkyně (dále též dovolatelka ) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu, vychází


ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu


v provedeném dokazování, a v otázce promlčení jejího nároku spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud totiž nepřihlédl k tomu, že žalovaný v rámci své procesní obrany písemně uznal svůj dluh vůči ní co do důvodu a výše, a proto k promlčení jejího nároku nemohlo podle § 110 obč. zák. dojít. Výkon práva vznést námitku promlčení navíc odporuje dobrým mravům a podle § 3 odst. 1 obč. zák. by neměl požívat soudní ochrany. Dovolatelka se domnívá, že na základě listiny založené na čl. 3 spisu (usnesení Policie ČR ze dne 6. 3. 2000, č. j. ČVS: MRBM-4165/ZID-TČ-99) začala běžet nová desetiletá promlčecí doba a její nárok nemůže být proto promlčen.


Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle


§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.


Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).


Výhradou, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči ní co do důvodu a výše, žalobkyně vymezila dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu


v provedeném dokazování.


Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.


Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, Svazku 1, pod č. C 8).


Pro vyřešení otázky promlčení bylo stěžejní zjištění, zda žalovaný uznal sporný dluh.


Odvolací soud při formulaci skutkového závěru, že žalovaný rozšířil námitku promlčení vznesenou vůči částce 85.000,- Kč i na zbývající část dluhu, tj. na částku 115.000,- Kč, čerpal z obsahu doplňku odvolání ze dne 20. 2. 2006. Pominul (nehodnotil) přitom obsah protokolu o jednání ze dne 4. 11. 2005, kde je v záhlaví uvedeno, že předmětem řízení je požadavek na vrácení půjčených peněz, a v němž je v písemné formě zachycen projev vůle žalovaného, vyjádřený slovy v souladu se svými vyjádřeními co do částky 85.000,- Kč vznáším námitku promlčení a ve zbývající části dluh uznávám. Protože žalobkyně rozšířila žalobu i o úrok z prodlení, pak ve vztahu k úroku z prodlení v této části, kde jsem nárok uznal, tj. k částce 115.000,- Kč, rovněž namítám promlčení . Z tohoto projevu vůle je nepochybné, že žalovaný dluží žalobkyni z titulu půjčky částku 115.000,- Kč a ve zbytku, tj. v rozsahu částky 85.000,- Kč s příslušenstvím vznáší námitku promlčení.


Vzhledem ke shora uvedenému lze uzavřít, že odvolací soud při hodnocení důkazů pominul podstatnou skutečnost. Skutkový stav, který byl podkladem


pro napadené rozhodnutí, tak nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu


v provedeném dokazování, neboť výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř.


Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. byl tedy užit opodstatněně a jeho prostřednictvím se žalobkyni podařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).


Protože zbývající výhrady dovolatelky byly - s přihlédnutím k důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno - bezvýznamné, jejich podstatou se dovolací soud nezabýval.


Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).


V Brně dne 28. května 2009


JUDr. Václav Duda, v. r.


předseda senátu