33 Cdo 1738/2008
Datum rozhodnutí: 27.04.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř., § 268 odst. 1 písm. f) o. s. ř., § 126 odst. 1 obč. zák., § 567 odst. 1 obč. zák.




33 Cdo 1738/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně FAJRONT s. r. o. se sídlem Ostrava - Kunčičky, Polní osada 39/515, zastoupené JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Farní 19, proti žalovanému JUDr. Tomáši Vránovi, soudnímu exekutorovi se sídlem Exekutorského úřadu Přerov, Komenského 38, zastoupenému JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Praha 2, Sokolská třída 60, o vydání věcí, eventuálně o zaplacení částky 27.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 259/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 16. října 2007, č. j. 40 Co 841/2007-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 3.060,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Nováka, advokáta se sídlem Praha 2, Sokolská třída 60.
O d ů v o d n ě n í :
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 16. října 2007, č. j. 40 Co 841/2007-70, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 26. března 2007, č. j. 8 C 259/2006-31, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí nesplňuje kritéria § 237 odst. 3 o. s. ř. Právní otázky nastolené k dovolacímu přezkumu nejsou otázkami, které by Nejvyšší soud ČR dosud neřešil, a odvolací soud je neposoudil odlišně. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2234/2008, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 6517, vyslovil, že až v okamžiku, kdy byla podle § 268 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu zastavena exekuce prodejem exekutorem sepsaných a odvezených věcí z důvodu jejich vyloučení z exekuce, se exekutor stává neoprávněným držitelem těchto věcí a je povinen je podle § 126 odst. 1 obč. zák. vydat jejich vlastníku. Místem splnění této povinnosti je místo sídla exekutora.
Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.250,- Kč (§ 2 odst. 1, § 8 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 510,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 27. dubna 2010

JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu