33 Cdo 1698/2015
Datum rozhodnutí: 29.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 1698/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. N. , zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci III-Jeřáb, Měsíčná 256/2, proti žalovaným 1) F. K. , a 2) A. K. , zastoupeným JUDr. Vítězslavem Lacinou, advokátem se sídlem v Praze 10, Litevská 1174/8, o 1.250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 21 C 118/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 1. 2014, č.j. 29 Co 593/2013-284, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 2. 2014, č.j. 29 Co 593/2013-289, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem ze dne 4. 2. 2012, č.j. 21 C 118/2005-250, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 4. 2. 2014, č.j. 21 C 118/2005-281, Okresní soud v Liberci zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 1.250.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.
V záhlaví označeným rozhodnutím (ve znění opravného usnesení) krajský soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení účastníků a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, jímž žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné (§ 237, § 239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen o.s.ř. ).
Skutkový stav, který zjistil soud prvního stupně, odvolací soud převzal a vyšel z toho, že žalobce smlouvou z 2. 4. 2004 prodal žalovaným za sjednanou cenu ve výši 2.580.000,- Kč nemovitosti (rozestavěný dům a rozestavěnou jinou stavbu s příslušnými parcelami). Před podpisem smlouvy žalovaní zaplatili za rezervaci předmětu koupě 1.330.000,- Kč; ohledně doplatku kupní ceny se účastníci dohodli tak, že 1.250.000,- Kč bude prodávajícímu zaplaceno v hotovosti nejpozději do deseti dnů ode dne, kdy prodávající předloží kupujícím doklad o zaplacení daně z převodu nemovitostí příslušnému finančnímu úřadu ve smyslu podaného daňového přiznání na základě této smlouvy ve prospěch kupujících a zároveň veškeré doklady vyžadované stavebním úřadem ke kolaudačnímu řízení . O předání dokladů (dokumentace), které stavební úřad vyžaduje ke kolaudaci, účastníci jednali ještě před podpisem kupní smlouvy, protože žalovaní koupí rozestavěného domu řešili svoji bytovou situaci. Žalobce ujišťoval, že kolaudace není problém a že doklady, které na formuláři jako nezbytné vyznačila zaměstnankyně stavebního úřadu, je ochoten a schopen předložit. Dne 5. 5. 2004 žalovaným pro potřeby kolaudace předal pouze zprávu o revizi elektřiny z roku 1983, protokol o topné zkoušce z roku 2004 a revizní zprávu na komín z roku 1982.
Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně po právní stránce uzavřel, že kupní smlouva je včetně ujednání o splatnosti doplatku kupní ceny určitým, tedy platným právním úkonem (§ 37 odst. 1, § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen obč. zák. ). Slovním spojením veškeré doklady vyžadované stavebním úřadem ke kolaudačnímu řízení měly smluvní strany na mysli jak se podává z provedeného dokazování, zejména z výpovědí svědků, zprávy magistrátu města Liberec - stavebního úřadu v Liberci a znaleckého posudku Ing. J. D. z 25. 6. 2011 listiny označené na formuláři stavebního úřadu. Protože žalobce z potřebných devíti dokladů předložil pouze tři, přičemž jen jeden z nich byl použitelný (protokol o topné zkoušce z roku 2004), nenastala dosud splatnost doplatku kupní ceny.
Žalobce dovoláním nezpochybňuje právní posouzení věci, ale s (nepřiléhavým) odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 30 Cdo 677/2010, má za to, že odvolací soud vycházel z rozporných dílčích skutkových zjištění, jinak řečeno, že existuje rozpor mezi (dílčími) skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, takže výsledkem hodnocení důkazů je absurdní výklad ujednání o splatnosti doplatku kupní ceny. Tak tomu ovšem v projednávané věci není.
Výčet dokladů potřebných ke kolaudačnímu řízení, které měl žalobce žalovaným předat, byl jednoznačně stanoven se zřetelem k výsledkům předsmluvního jednání a k tomu, za jakých okolností žalovaní nemovitosti od žalobce koupili. Tím, že ze všech dokladů potřebných ke kolaudaci zdůraznil projektovou dokumentaci, kterou žalobce mohl mít k datu uzavření kupní smlouvy vzhledem ke stupni rozestavěnosti , odvolací soud nevybočil ze skutkového závěru, podle něhož nepředložil žalovaným všechny listiny (doklady). Ostatní skutkové výhrady dovolatele (že ujednání o splatnosti doplatku kupní ceny formulovali žalovaní, že se nepokusili stavbu domu dokončit, neurgovali předání sjednané dokumentace a dům užívají k bydlení) jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1, 2 o.s.ř.).
Žalobce sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu § 241a odst. 2 o.s.ř. doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. nevznesl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. září 2015

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu