33 Cdo 1690/2016
Datum rozhodnutí: 19.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 1690/2016

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing P. P. , zastoupeného JUDr. Danielem Balounem, advokátem se sídlem v Klatovech, Václavská 12, proti žalovaným 1) Mgr. M. O. , a 2) J. S. , zastoupeným JUDr. Martinou Lintnerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Bezručova 153/9, o 36.521,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 9 C 300/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 2015, č.j. 13 Co 248/2015-341, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.575,60 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Martiny Lintnerové, advokátky.
O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 22. 5. 2015, č.j. 9 C 300/2013-299, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 36.521,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů; ve výroku o povinnosti zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 1.358,80 Kč rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že žalobce (zhotovitel) nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně, protože žalované neupozornil na podstatné překročení ceny určené odhadem a neoznámil jim cenu nově určenou (§ 636 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen obč. zák. ).
Dovolání, kterým žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu (vyjma z obsahového hlediska potvrzujícího výroku), není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále opět jen o.s.ř. ).
Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání není-li stanoveno jinak přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud poté, co zopakoval důkaz výslechem svědka Josefa Štefla, vyšel z důkazů provedených soudem prvního stupně (včetně listiny - zápisu z jednání účastníků a Čevak, a.s. ze 14. 2. 2013) a zjistil, že žalobce po telefonickém rozhovoru s první žalovanou 4. 11. 2012 slíbil odstranit závadu kanalizační přípojky domu žalovaných. Práce, jejichž výsledkem bylo obnovení kanalizační přípojky a její napojení na kanalizační řad, dokončil 15. 11. 2012. Cenu díla účastníci určili odhadem do 15.000,- Kč . Na podstatné překročení této odhadem sjednané ceny žalobce žalované neupozornil a novou cenu jim neoznámil.
Žalobce, podle jehož názoru měl odvolací soud aplikovat ustanovení § 634 odst. 1 obč. zák., oproti skutku zjištěnému v odvolacím řízení prosazuje, že cenu účastníci nesjednali odhadem, protože v době telefonického rozhovoru neměl k dispozici výkres pí. O. , podle něhož měla být teprve cena určena, a že v zápisu ze 14. 2. 2013 byla podána jen následná informace netýkající se předmětu (ústní) smlouvy, tj. obnovení kanalizační přípojky, zjevně opomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o.s.ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Námitky žalobce, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, že se odvolací soud nevypořádal se všemi důkazy provedenými v řízení před soudem prvního stupně a že nesplnil svoji poučovací povinnost podle § 213b o.s.ř., jsou bezcenné; k vadám řízení pokud jimi skutečně bylo zatíženo dovolací soud přihlédne jen (za zde nenaplněného) předpokladu, že dovolání je přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Spojuje-li žalobce přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení založen; jestliže tomu tak není, dovolání nemůže být podle § 237 o.s.ř. přípustné. V projednávaném případě rozhodnutí odvolacího soudu nestojí na výkladu ustanovení § 3 odst. 7 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce sice výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci nevznesl.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalované podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. ledna 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu