33 Cdo 1682/2015
Datum rozhodnutí: 30.03.2017
Dotčené předpisy: čl. 43 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



33 Cdo 1682/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. M. , proti žalovanému M. S. , zastoupenému Mgr. Andrejem Najmanem, advokátem se sídlem v Neratovicích, náměstí Republiky 400, o žalobě na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 9 C 106/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2012, č. j. 19 Co 613/2012-45, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze se v rozsahu výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 13. 7. 2012, č. j. 18 Nc 7145/2011-34, odmítající návrh žalovaného na obnovu řízení, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, jakož i usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 13. 7. 2012, č. j. 18 Nc 7145/2011-34, kterým byl odmítnut návrh žalovaného na obnovu řízení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Praha-východ k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha-východ (dále jen soud prvního stupně ) usnesením ze dne 13. 7. 2012, č. j. 18 Nc 7145/2011-34, současně odmítl návrh žalovaného na obnovu řízení a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Návrh na povolení obnovy řízení odmítl podle § 43 odst. 2 o. s. ř. se závěrem, že žalovaný návrh nepodává z žádného zákonného důvodu, nýbrž pro nedostatečné přihlédnutí k důkazům, přičemž vady žaloby přes výzvu neodstranil. Zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce soud prvního stupně odůvodnil tím, že s ohledem na nedostatečnou konkretizaci důvodů obnovy řízení je žaloba na obnovu řízení zřejmě bezúspěšná. Nejsou tedy dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tedy ani proto, aby byl žalovanému ustanoven zástupce.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2012, č. j. 19 Co 613/2012-45, usnesení soudu prvního stupně potvrdil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil, že žalovaný k důvodům obnovy řízení pouze obecně poukazuje na to, že mu rozsudkem byla způsobena křivda a že soud nepřihlédl k důkazům. Fakticky tak brojí jen proti hodnocení důkazů soudem a domáhá se tak nápravy případných pochybení soudů. K takové nápravě ovšem slouží jiné opravné prostředky dovolání a žaloba pro zmatečnost. Proto pro žalovaným vymezené důvody obnovy řízení, které nelze podřadit pod taxativní výčet obsažený v § 228 odst. 1 o. s. ř., odvolací soud považoval požadavek žalovaného shodně se soudem prvního stupně za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, pro něž mu nelze přiznat osvobození od soudních poplatků (a ustanovit mu zástupce pro řízení). Jeho návrh tak nesplňuje náležitosti podle § 232 o. s. ř. a činí jej neúplným a neprojednatelným podle § 43 odst. 2 o. s. ř.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaný opírá o ustanovení § 239 odst. 3 věty před středníkem občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] a spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Má zato, že ve svých podáních v souvislosti s žádostí o ustanovení zástupce a obnovy řízení uvedl existenci nových skutečností a přístup obou soudů považuje za formalistický a poškozující jej na jeho procesních právech. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, namítá, že o odmítnutí žaloby na obnovu řízení a o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce rozhodl soud prvního stupně jedním rozhodnutím (a odvolací soud takový postup toleroval). Tím žalovanému byla odňata možnost ještě dodatečně vady návrhu odstranit jinak (např. prostřednictvím zvoleného zástupce nebo zástupce přiděleného Českou advokátní komorou). Podle uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž platí, že zamítá-li soud žádost o ustanovení zástupce žalobci, jenž podal u soudu žalobu, která trpí vadami, bránícími pokračovat v řízení, může ho ve smyslu ustanovení § 43 odst.1 o. s. ř. usnesením vyzvat, aby žalobu opravil nebo doplnil, teprve v době, kdy usnesení o zamítnutí žádosti je v právní moci. Až v této době (v době, kdy žalobce již nemůže spoléhat na to, že mu bude soudem ustanoven zástupce z řad advokátů) lze od žalobce důvodně očekávat, že vady žaloby odstraní buď sám nebo prostřednictvím zástupce, kterého si zvolí, když teprve jeho nečinnost (neodstranění vady žaloby) v tomto období může být procesně sankcionována odmítnutím žaloby podle ustanovení § 43 odst.2 věty první o. s. ř. Nepostupuje-li tímto způsobem, je odůvodněn závěr, že soud odňal žalobci možnost jednat před soudem. Ze skutečnosti, že žalovaný nebyl sám schopen doplnit žalobu nelze dospět k přesvědčivému závěru, že takto vadnou žalobu je třeba posuzovat jako zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. S tímto odůvodněním žalovaný navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o. s. ř. ).
Žalovaný v prvé řadě dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce.
Přípustnost dovolání proti tomuto usnesení podle § 237 o. s. ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede; v řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl žádost žalovaného o ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř., je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení § 239 o. s. ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené.
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů, tedy není přípustné (srov. R 47/2006).
Dovolání je - bez dalšího - přípustné podle § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. proti části výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 13. 7. 2012, č. j. 18 Nc 7145/2011-34, odmítající návrh žalovaného na obnovu řízení; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.), lze mít za obsoletní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 str. 1903-1904. Nejvyšší soud se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání opodstatněné.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Z obsahu spisu se podává, že žalovaný požádal dne 1. 8. 2011 o přidělení právního zástupce a obnovení řízení. Na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 10. 2011, č. j. 18 Nc 7145/2011-5, podáním ze dne 21. 12. 2011 doplnil, že žalobu na obnovu řízení podává pro nedostatečné přihlédnutí k důkazům a proto, že se cítí velice poškozen a cítí nespravedlnost . Zároveň uvedl, že o důvodech obnovy se dozvěděl prostřednictvím internetu a od právního zástupce, který jej zastupoval v řízení; zopakoval požadavek na ustanovení zástupce k hájení svých zájmů. Dne 24. 2. 2012 předložil soudu Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a listiny prokazující jeho zdravotní a majetkový stav. Usnesením ze dne 13. 3. 2012, č. j. 18 Nc 7145/2011-31, jej soud vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení doplnil svůj návrh ze dne 27. 7. 2011 o stručné uvedení důvodu pro obnovu řízení a upřesnění doby, kdy se o důvodu obnovy dozvěděl. Byl poučen o tom, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné a že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno a v řízení pro tento nedostatek nebude možné pokračovat, soud podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítne. V reakci na toto usnesení žalovaný podáním ze dne 31. 3. 2012 opětovně požádal o ustanovení právního zástupce pro obnovu řízení s tím, že mimo to, co sdělil dopisem ze dne 21. 12. 2011, není schopen se svou vědomostí podle paragrafů zařadit a popsat, neboť si myslí, že by si mohl ještě více právní neznalostí poškodit v soudním rozhodování. Poté soud prvního stupně vydal dne 13. 7. 2012 usnesení č. j. 18 Nc 7145/2011-34, jímž odmítl návrh žalovaného na obnovu řízení a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení.
Dovolatel soudům vytýká, že rozhodly o odmítnutí žaloby na obnovu řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. současně se zamítnutím žádosti o ustanovení zástupce, takže žalovaný po pravomocném zamítnutí své žádosti již neměl žádný časový úsek k tomu, aby mohl vady žaloby odstranit jinak (například prostřednictvím zvoleného zástupce). Uvedené námitce je třeba přisvědčit. Zamítá-li totiž soud žádost o ustanovení zástupce žalobci, jenž podal u soudu žalobu, která trpí vadami, bránícími pokračovat v řízení, může ho ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. usnesením vyzvat, aby žalobu opravil nebo doplnil, teprve v době, kdy usnesení o zamítnutí žádosti je v právní moci. Až v této době (v době, kdy žalobce již nemůže spoléhat na to, že mu bude soudem ustanoven zástupce z řad advokátů) lze od žalobce důvodně očekávat, že vady žaloby odstraní buď sám nebo prostřednictvím zástupce, kterého si zvolí, když teprve jeho nečinnost (neodstranění vady žaloby) v tomto období může být procesně sankcionována odmítnutím žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. Nepostupuje-li soud tímto způsobem, je odůvodněn závěr, že odňal žalobci možnost jednat před soudem (viz usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod č. 67/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Řízení před soudy obou stupňů je tedy postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2017


JUDr. Václav Duda
předseda senátu