33 Cdo 1675/2007
Datum rozhodnutí: 30.10.2009
Dotčené předpisy:




33 Cdo 1675/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) M. K. a b) P. K., zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) M. K., 2) A. K. a 3) M. K., zastoupeným advokátkou, o 1,200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 292/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 22 Co 116/2006-162, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne

16. listopadu 2006, č. j. 22 Co 116/2006-162, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 18 C 292/2004-128, zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobcům společně a nerozdílně 1,200.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 1. 7. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že zemřelý P. K. koupil na základě smlouvy ze dne 23. 3. 1998 bytovou jednotku č. 524/402

v 1. nadzemním podlaží domu č. 524, 525 a 526 postaveném na pozemcích parc. č. st. 9564, 9565 a 9566 včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy

ve výši 6062/291470, jednotku č. 524/403 v 1. nadzemním podlaží domu č. 524, 525 a 526 postaveném na pozemcích parc. č. st. 9564, 9565 a 9566 včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy ve výši 8492/291470, garáž č. 524/26 a garáž č. 524/37 obě v domě č. 524, 525 a 526 postaveném na pozemcích parc. č. st. 9564, 9565 a 9566 včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy ve výši 3539/291470, vše zapsáno na LV č. 12659 v katastru nemovitostí pro k. ú. P.,

u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště P. Na pořízení těchto bytových jednotek použil úvěry ze svého stavebního spoření, jakož i žalobců a jejich dcery I. V souvislosti s tím bylo mezi žalobci a P. K. dohodnuto, že v okamžiku dosažení zletilosti dcery I. na ni převede menší byt . Tři z poskytnutých úvěrů spláceli žalobci a další splácel od srpna 2001 P. K. Po jeho svatbě s první žalovanou (tj. po 19. 4. 2002) došlo mezi ním a žalobci k další dohodě, že si oba byty ponechá, a vrátí jim do 30. 6. 2004 částku 1,200.000,- Kč, aby mohli zajistit byt pro dceru I. Dne 16. 9. 2003 (tj. před splatností tohoto závazku) P. K. zemřel. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že žalobci poskytli svému synovi formou úvěru a vlastních naspořených finančních prostředků na účtech stavebního spoření peněžní částku, kterou nechtěli vrátit, ale žádali, aby převedl na svou sestru I. v okamžiku její zletilosti jednu ze zakoupených bytových jednotek. Takovou dohodou založený právní vztah nelze považovat za vztah ze smlouvy o půjčce, neboť plnění P. K. nebylo stejného druhu. Nemohlo jít ani o příslib daru podle § 628 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), pro který je obligatorní písemná forma a v případě dcery I., která nabyla zletilosti až dne 28. 9. 2002, rovněž souhlas opatrovnického soudu. Pro nedostatek písemné formy soud prvního stupně dovodil, že nelze právní vztah poměřovat ustanovením § 50a obč. zák. a nemůže jít ani o smlouvu ve prospěch třetí osoby podle § 50 obč. zák., neboť tehdy nezletilá by se smlouvou musela vyslovit souhlas. Mezi žalobci a P. K. tak byla uzavřena nepojmenovaná smlouva podle § 51 obč. zák. se znaky smlouvy ve prospěch třetího (dcery žalobců) podle § 50 obč. zák., která je ovšem pro absenci jejího schválení opatrovnickým soudem a pro nedostatek písemné formy (nepřímým předmětem smlouvy měla být bytová jednotka) neplatná. Nároky z tohoto vztahu lze podřadit podle § 451 obč. zák. pod plnění, které P. K. přijal z neplatného právního vztahu. Změnu závazku, k níž došlo po uzavření jeho sňatku s první žalovanou, posoudil soud prvního stupně jako privativní novaci podle § 570 obč. zák. Jelikož původní závazek

na vydání bezdůvodného obohacení byl v okamžiku jeho změny promlčen, bylo nutné, aby dohoda o zřízení nového závazku byla písemná. Pro nedostatek písemné formy jde

o neplatný právní úkon. V situaci, kdy první žalovaná vznesla námitku promlčení, nelze žalobcům právo na zaplacení sporné částky přiznat.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. listopadu 2006, č. j.

22 Co 116/2006-162, poté, co nejprve připustil změnu žaloby, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil každému z žalovaných zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 400.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% od 1. 7. 2004 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze stejných skutkových zjištění, se neztotožnil s jeho právním posouzením věci. Přihlásil se k jeho závěru, že dohoda z roku 1998 je nepojmenovanou smlouvou podle § 51 obč. zák. ve prospěch třetí osoby (§ 50 obč. zák.), jejímž obsahem byl příslib daru týkající se nemovitostí, který pod sankcí neplatnosti vyžaduje písemnou formu. Nebyla-li zachována tato forma právního úkonu, je neplatná (ve vztahu k původnímu závazku) i následná novace provedená v roce 2002. Podle odvolacího soudu ovšem neplatný závazek z roku 1998 bylo nutno vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení a nic nebránilo tomu, aby byl tento závazek vyplývající z § 457 obč. zák. nahrazen dohodou mezi žalobci a P. K., podle které jim místo převodu bytové jednotky zaplatí (vrátí) částku 1,200.000,- Kč. Tím byl založen zcela nový (platný) závazkový vztah (s účinky ex nunc), v němž šlo o poskytnutí finanční výpomoci žalobcům P. K. k zajištění bytové potřeby jeho sestry, a nikoliv o vrácení plnění žalobcům podle původního (neplatného) ujednání. Nešlo o novaci závazku vyplývajícího z bezdůvodného obohacení, jelikož žalobci takový požadavek neuplatňovali a ani rozsah plnění z původní dohody neodpovídal výši nově přijatého závazku P. K.; šlo o zcela nový závazkový vztah, jímž žalobci zamýšleli spravedlivě uspořádat bytové potřeby svých dětí. K jeho platnosti nebylo potřeba písemné formy. Na základě této platné dohody měl P. K. povinnost zaplatit žalobcům do 30. 6. 2004 částku 1,200.000,- Kč, přičemž v důsledku jeho úmrtí za tento závazek odpovídají žalovaní jako dědicové podle § 470 obč. zák.

V dovolání, jehož přípustnost žalovaní (dále též dovolatelé ) dovozují z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýkají, že jeho rozhodnutí vychází

ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejsou srozuměni se závěrem, že dohodou z června 2002 se P. K. zavázal žalobcům - bez návaznosti na neplatnou dohodu z roku 1998 zaplatit částku 1,200.000,- Kč a že tím dohodou došlo k založení zcela nového závazkového právního vztahu. Úmyslem smluvních stran bylo nahradit původní dohodnuté povinnosti. Soud prvního stupně

(na rozdíl od odvolacího soudu) správně dovodil neplatnost dohody z roku 1998 i její změny z roku 2002 a přijal závěr o promlčení případného nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení. S tímto odůvodněním dovolatelé navrhli, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalobci navrhli dovolání jako nedůvodné zamítnout.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami a je přípustné podle

§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen

z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též

k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalovaní žádnou z uvedených vad podle obsahu dovolání nenamítají a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se proto zabýval pouze výslovně uplatněnými dovolacími důvody tak, jak byly žalovanými obsahově vymezeny, a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Přestože žalovaní v dovolání avizují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ve skutečnosti uplatnili pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; podstatu jejich dovolacích námitek tvoří výtky vůči právnímu posouzení věci.

Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Žalovaní dovoláním zpochybňují správnost závěru odvolacího soudu, že dohodou žalobců a P. K. z června 2002 byl založen nový závazkový právní vztah, z něhož mu vznikla povinnost uhradit žalobcům částku 1,200.000,- Kč ve lhůtě do 30. 6. 2004, která po jeho smrti přešla na dědice.

Z nezpochybněných skutkových zjištění vyplývá, že v roce 1998 uzavřeli žalobci a P. K. ústní dohodu, podle které mu poskytli formou úvěrů ze stavebního spoření peníze na zakoupení bytových jednotek č. 524/402 a č. 524/403 v 1. nadzemním podlaží domu č. 524, 525 a 526 postaveném na pozemcích parc. č. st. 9564, 9565 a 9566 včetně spoluvlastnických podílů na společných částech budovy ve výši 8492/291470,

na pořízení garáže č. 524/26 a garáže č. 524/37 obě v domě č. 524, 525 a 526 postaveném na pozemcích parc. č. st. 9564, 9565 a 9566 včetně spoluvlastnických podílů na společných částech budovy ve výši 3539/291470, vše zapsáno na LV č. 12659 v katastru nemovitostí pro k. ú. P., u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště P. Bylo dohodnuto, že v okamžiku dosažení zletilosti dcery I. na ni převede menší byt . Po svatbě P. K. s první žalovanou (tj. po 19. 4. 2002) došlo mezi ním a žalobci k další ústní dohodě, že si oba byty ponechá, a vrátí jim do 30. 6. 2004 částku 1.200.000,- Kč, aby mohli zajistit byt pro dceru I. Dne 16. 9. 2003 (tj. před splatností tohoto závazku) P. K. zemřel.

Nelze přehlédnout, že smyslem dohody žalobců a P. K. z roku 1998 bylo v prvé řadě poskytnout mu finanční prostředky na pořízení dvou bytových jednotek a garáží, které se měly stát jeho výlučným vlastnictvím. Proti závazku žalobců zajistit a předat mu peníze na úhradu kupní ceny nebyl dohodnut žádný závazek P. K. jeho protiplnění žalobcům; částku na pořízení bytových jednotek jim neměl vracet. V této části lze proto vzniklý závazkový vztah hodnotit jako bezúplatný. Jelikož nabídku finančních prostředků P. K. přijal, došlo k uzavření darovací smlouvy podle § 628 odst. 1 obč. zák. Na vznik tohoto právního vztahu neměl vliv neurčitý (§ 37 odst. 1 obč. zák.) závazek převést v okamžiku dosažení zletilosti dcery žalobců menší (blíže nespecifikovanou) bytovou jednotku. Obsahově mělo jít o závazek uzavřít v budoucnu s jejich dcerou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude jedna ze získaných bytových jednotek. Povinnost k takovému jednání lze právně ošetřit smlouvou o smlouvě budoucí podle § 50a odst. 1 obč. zák., jež k platnosti vyžaduje písemnou formu. Nedostatek zákonné formy má za následek neplatnost této části právního úkonu podle § 41 obč. zák. Na základě skutkových zjištění soudů obou stupňů (v tomto směru nebylo nic tvrzeno ani prokazováno) nelze uzavřít, že by bez převzetí závazku vůči dceři Ivě žalobci neposkytli P. K. peníze na zakoupení dvou bytových jednotek. Tuto část právního úkonu (s ohledem na jeho povahu, obsah a okolnosti, za nichž k dohodě o budoucím převodu došlo) lze oddělit od závazku k bezplatnému darování finančních prostředků.

Z pohledu těchto vývodů je správný závěr odvolacího soudu, že dohodou z roku 2002, podle které P. K. již nepřevede zmíněný byt do vlastnictví své sestry, nýbrž uhradí žalobcům částku 1,200.000,- Kč do 30. 6. 2004, aby mohli zajistit její bydlení , byl založen nový závazkový právní vztah. Jeho podstatou nebylo vrácení dříve darovaných finančních prostředků (vrácení daru se lze domáhat jen při naplnění zákonných důvodů podle § 630 obč. zák.), nýbrž příslib daru, vycházející z morálního (právně nevynutitelného) závazku vůči žalobcům a své sestře; závazku P. K. předat žalobcům ve lhůtě do 30. 6. 2004 částku 1.200.000,- Kč nekoresponduje totiž žádné vzájemné plnění žalobců. Podle § 628 odst. 1 a 2 obč. zák. a § 40 odst. 1 obč. zák se k platnosti příslibu daru vyžaduje ovšem písemná forma. Neobstojí proto již další závěr odvolacího soudu, že dohoda z roku 2002 je nepojmenovaným kontraktem podle § 51 obč. zák., ze kterého vznikl platný závazek P. K. Nedostatek písemné formy má za následek neplatnost celé dohody o poskytnutí částky 1,200.000,- Kč, přičemž z neplatné dohody nelze úspěšně uplatňovat splnění povinnosti, ke které se zemřelý P. K. zavázal; jelikož nedošlo k platnému vzniku závazku (dluhu), nemohly rovněž nastat ani účinky § 470 obč. zák. S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že dovolatelům se prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit.

Protože zbývající výhrady dovolatelů byly - s přihlédnutím k důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno - bezvýznamné, jejich podstatou se dovolací soud nezabýval.

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2009

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu