33 Cdo 1652/2010
Datum rozhodnutí: 28.04.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 1652/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně GEOSAN GROUP a. s. se sídlem v Kolíně III, U Nemocnice 430, zastoupené Mgr. Petrou Šaldovou, advokátkou se sídlem v Liberci II, Jungmannova 14, proti žalovanému M. M. , zastoupenému JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, o 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 181/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, č.j. 11 Co 132/2009-137, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Karla Poláka, advokáta.
O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 3. 12. 2008, č.j. 17 C 181/97-119, kterým obvodní soud zamítl žalobu o zaplacení 400.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelka sice ohlásila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), avšak otázka, jaké jsou náležitosti kvitance podle § 569 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jíž dovolatelka přikládá zásadní právní význam, míří výlučně proti skutkovému závěru, že jí žalovaný půjčku vrátil, respektive proti hodnocení listinného důkazu potvrzení o vrácení dluhu předloženého žalovaným. Těžiště dovolací argumentace totiž tvoří námitky, jimiž dovolatelka s poukazem na obsah potvrzení o plnění zpochybňuje pravost listiny a prosazuje, že jí není vrácení půjčky prokázáno. Takové námitky však vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jehož užití je v případě dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. vyloučeno.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bodu 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 28. dubna 2011


JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu