33 Cdo 1643/2015
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř.



33 Cdo 1643/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. S. , zastoupeného JUDr. Hanou Poprachovou se sídlem v Trutnově, Svatojánské náměstí 47, proti žalovanému městu Hostinné se sídlem městského úřadu v Hostinném, Náměstí 69, zastoupenému JUDr. Liborem Fingerem, advokátem se sídlem ve Vrchlabí, Krkonošská 186, o 184.812 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 191/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. prosince 2014, č. j. 26 Co 310/2014-443, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Trutnově (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 16. 5. 2014, č. j. 6 C 191/2008-388, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 208.541 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 20. 7. 2011, č. j. 6 C 191/2008-256, zcela zamítající žalobu o zaplacení částky 294.000 Kč, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 12. 2011, č. j. 26 Co 390/2011-281, v rozsahu částky 85.459 Kč potvrdil, a co do částky 208.541 Kč včetně závislých výroků zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Potvrzující výrok o částce 85.459 Kč odvolací soud založil na závěru, podle něhož průsak odpadních vod není vadou věci, nýbrž je důsledkem jejího stáří a opotřebení, s nímž nelze spojovat právo na slevu z kupní ceny. V novém rozhodnutí soud prvního stupně vyšel z toho, že vytknuté vady existovaly v okamžiku převodu bytové jednotky. Na tyto vady žalovaný žalobce neupozornil a žalobci tak vzniklo právo na slevu z kupní ceny. Při určení výše slevy soud prvního stupně přihlédl k předpokládaným nákladům na odstranění vad, přičemž v situaci, kdy žalobce požadoval na slevě částku nižší, než jak byly náklady na odstranění vad zjištěny znalcem, přiznal mu pouze částku 208.541 Kč (v rozsahu části žalobního požadavku na zaplacení částky 85.459 Kč viz rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 7. 2011, č. j. 6 C 191/2008-256, a výrok I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2011, č. j. 26 Co 390/2011-281).
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 12. 2014, č. j. 26 Co 310/2014-443, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o částce 184.812 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení potvrdil (výrok I.), jinak jej v rozsahu částky 23.729 Kč s úrokem z prodlení změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až VI.). Ztotožnil se se soudem prvního stupně v závěru, že koroze traverz neodpovídá předpokládanému opotřebení a že náklady na odstranění závady stropu nad sklepem (který je zároveň podlahou bytové jednotky žalobce) a doplnění hydroizolace pod nepodsklepenou částí bytu budou představovat 177.812 Kč. Nemohl ponechat stranou, že uvedená vada se projevuje v bytě žalobce (vlhkem, obavou o bezpečí a zdraví uživatelů bytu), a zejména mu (nikoli ostatním majitelům bytů v domě) snižuje komfort užívání bytu. Jako důvodný shledal odvolací soud i požadavek na slevu z titulu nekompletnosti bleskosvodu (7.000 Kč).
V dovolání, jehož přípustnost žalovaný (dále též dovolatel ) spojuje se zněním § 237 o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) spatřuje v okolnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu je dílem založeno na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudky ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 670/2012, a ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1705/2007, a dílem na řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud otázky nevyřešené. Má zato, že v rozporu se shora citovanými rozhodnutími odvolací soud posoudil otázku existence zjevné vady prodávané věci, přičemž za dosud dovolacím soudem nevyřešenou považuje otázku stanovení kritérií pro určení výše slevy z kupní ceny. Odvolací soud nepřihlédl k tomu, že odstranění vady stropu nad sklepem a provedení hydroizolace pod částí podlahy bytu žalobce spočívá v opravách společných částí domu, v němž se nachází bytová jednotka žalobce, vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb.
Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (§ 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Nelze přisvědčit dovolateli, že rozhodnutí odvolacího soudu odporuje ustálené judikatuře dovolacího soudu reprezentované jeho rozsudky ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 670/2012, a ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1705/2007, při řešení otázky odpovědnosti za zjevné vady prodávané věci. Dovolatel neúplně (zkresleně) cituje tu část odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 670/2012, podle níž okolnost, zda je rodinný dům připojen k vodovodu pro veřejnou potřebu, je okolností, kterou lze zjistit při obvyklé pozornosti při prohlídce domu. V případě, že dům takovou vodovodní přípojkou nedisponuje, je výrazem běžné opatrnosti kupujícího, že si - za předpokladu, že se z jeho strany jedná o požadovanou vlastnost nemovitosti, o jejíž existenci (a to je podstatné v souzené věci) nebyl ze strany prodávajícího ujištěn - jakost vody ověří, případně, že si napojení domu na zdroj pitné vody vymíní. Neučiní-li tak, nelze takový nedostatek považovat za vadu ve smyslu ustanovení § 597 obč. zák. a kupující je povinen sám nést riziko nedostatku takové vlastnosti spojené i s případnými vyššími náklady vynaloženými na užívání domu, například s výdaji na zásobení balenou pitnou vodou , pomíjí, že nosným důvodem, na němž byl založen závěr o důvodnosti slevy z kupní ceny nemovitosti, byla okolnost, že podle skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud, žalovaní (prodávající) žalobce (kupující) před uzavřením kupní smlouvy ujistili, že voda z vlastního zdroje je pitná. Vyšlo-li následně najevo, že toto ujištění prodávajících je nesprávné, nastupuje odpovědnost prodávajících za vady podle ustanovení § 597 obč. zák., v jehož ustanovení odstavce 1 má oporu žalobci uplatněné právo na slevu z kupní ceny. Nejvyšší soud totiž již v rozsudku ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2228/2000, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 57/2001, dovodil, že ujištění prodávajícího, že věc má určité vlastnosti, nemusí být součástí uzavřené kupní smlouvy; postačí, bylo-li dáno při sjednávání smlouvy. Odpovědnost prodávajícího podle § 597 odst. 1 obč. zák. má přitom povahu objektivní, tzn. že prodávající, který kupujícího ujistil, že předmět koupě má určité vlastnosti, za vadu předmětu koupě spočívající v nedostatku takové vlastnosti odpovídá bez zřetele k tomu, zda věděl, že jeho ujištění o tom, že předmět koupě má určité vlastnosti, je nesprávné. Podstatné je, že vada v době plnění existovala.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemůže být v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1705/2007, neboť při jejich aplikaci na souzenou věc dovolatel vychází z jiného skutkového stavu, a to z toho, že žalobce byl (mimo koroze traverz) na všechny vady (fakticky) upozorněn, neboť byly zjistitelné laickou veřejností při obvyklé pozornosti při prohlídce nemovitosti. Argument závěry rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1705/2007 a potažmo i rozsudku sp. zn. 33 Cdo 670/2012 tak v souzené věci není přiléhavý.
Napadený rozsudek odvolacího soudu taktéž nezávisí na otázce hmotného práva, která by nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, tj. stanovení kritérií pro určení výše slevy z kupní ceny; nelze navíc pominout, že dovolací soud může učinit otázku přiměřenosti výše slevy předmětem dovolacího přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení.
Podle § 597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.) - dále jen obč. zák. , jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.
Podle ustálené rozhodovací praxe soudů a komentářové literatury závisí výše slevy z kupní ceny ve smyslu § 597 odst. 1 obč. zák., který je speciální právní úpravou ve vztahu k § 507 obč. zák., na povaze a rozsahu vady vzhledem ke sjednané kupní ceně věci, na snížení funkčních vlastností věci nebo její estetické hodnoty, na dalším možném způsobu a rozsahu užívání věci, na ceně nutných oprav věci a jiných obdobných hlediscích (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002, ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, a ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, a dále odbornou literaturu - Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1737 s.). Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci; při jejím určení je třeba přihlédnout i k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje (nebo bude komplikovat a omezovat v době odstraňování) a zda snižuje její životnost. Ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. přitom patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007).
Úvaha odvolacího soudu, že v nyní souzené věci hlavním hlediskem pro určení přiměřené slevy z kupní ceny je výše nákladů potřebných k odstranění vad věci, shora uvedenému výkladu neodporuje.
Protože odvolací soud v souladu se shora uvedenou soudní rozhodovací praxí přihlížel při určení přiměřené slevy z kupní ceny nejen k ceně oprav nutných k odstranění vad, ale i k dopadu vytčených vad na snížení užitných vlastností domu, je správný jeho závěr, že sleva z kupní ceny domu ve výši 184.812,- Kč je přiměřená povaze i rozsahu vad.
Námitkami, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že všechny vady, až na silné zkorodování traverz nad sklepem, byly zjistitelné laickou veřejností při obvyklé pozornosti při prohlídce kupované nemovitosti, že žalobce byl osobně přítomen dvěma prohlídkám nemovitosti, při nichž žalovaný s žalobcem hovořili o špatném stavu nemovitosti, že odvolací soud neměl se zřetelem ke znalosti žalobce o stavu nemovitosti přiznat vytýkaným nedostatkům charakter vad, že žalobce věděl, že o stavu nemovitosti vypovídá zpracovaný znalecký posudek pro určení ceny nemovitosti, že zkorodované traverzy (ač jsou v havarijním stavu) podstatně nesnižují užívání nemovitosti, že žalobci muselo být na základě prohlídky nemovitosti zřejmé, že bleskosvod není nový, je na nemovitosti umístěn již desítky let, přičemž žalovaný žalobce neujišťoval v tom, že je funkční, dovolatel zpochybňuje správnost zjištěného skutkového stavu věci a nikoli právní posouzení věci; uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Zbývající dovolací argumentace pak pouze obsahuje nesouhlas dovolatele s tím, jak odvolací soud posoudil otázku existence vady a výše slevy z kupní ceny.
Jen na doplnění se sluší dodat k otázce odpovědnosti za vady předmětu převodu, že dovolací soud v rozsudku ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4540/2015 přijal závěr, že vlastnickou vindikační nebo zápůrčí žalobu (§ 126 odst. 1 obč. zák.) může podat kterýkoliv z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neoprávněně zasahuje do jeho spoluvlastnického práva, případně i jen jeden z podílových spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde (srov. rozsudky ze dne 3. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1794/96, ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2496/2006, ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2243/2006, ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 800/2014). Pro uplatňování práv z odpovědnosti za vady předmětu převodu, kterým je (bytová nebo nebytová) jednotka a spoluvlastnický podíl společných částí domu, platí stejná východiska (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2006, sp. zn. 33 Odo 1314/2005). Právo z odpovědnosti za vady může u prodávajícího uplatnit kterýkoliv podílový spoluvlastník společných částí budovy a jeho právu na bezplatné, včasné a řádné odstranění vady odpovídá povinnost prodávajícího vadu bez zbytečného odkladu odstranit, a to bez ohledu na velikost spoluvlastnického podílu spoluvlastníka, který právo podle § 625 obč. zák. včas a řádně uplatnil.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016


JUDr. Václav Duda
předseda senátu