33 Cdo 1628/2008
Datum rozhodnutí: 29.06.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 věta první o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 1628/2008

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně JUDr. M. P., zastoupené JUDr. Marcelou Dopitovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Přípotoční 1519/10c, proti žalovanému J. Ch., zastoupenému Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem Praha 4, Zelený pruh 95/97, o zaplacení částky 358.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 62/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2007, č. j. 15 Co 319/2007-77, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 11.420,- Kč k rukám JUDr. Marcely Dopitové, advokátky se sídlem Praha 10, Přípotoční 1519/10c.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 20. února 2007, č. j. 43 C 62/2006-51, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 379.775,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně od 28. 4. 2005 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2007, č. j. 15 Co 319/2007-77, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 358.500,- Kč s odpovídajícím příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 7. 2009 - dále jen o. s. ř. (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. zpochybňující skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, nelze v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. úspěšně uplatnit. To znamená, že při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem. Pro jeho úsudek, zda potvrzující rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam (za určující nelze považovat otázku, jejíž posouzení samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí soudu o věci samé žádný vliv), které mají obecný přesah a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil. Dovolací soud je ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř. (s výjimkami zde uvedenými) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace.
Žalovaný odvolacímu soudu vytkl, že o mimosmluvní odměně žalobkyně za jeho zastupování v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů rozhodl v rozporu s § 8 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen advokátní tarif ). Namítá sice nesprávné právní posouzení věci, avšak z obsahového vylíčení jeho dovolacích námitek vyplývá, že nesouhlasí především se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud při rozhodování věci vycházel. Žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu, že znalecký posudek České znalecké a. s. vypracovaný v řízení o vypořádání jeho bezpodílového spoluvlastnictví manželů vykazuje nedostatky a převzal závěry v něm obsažené při určení hodnoty jeho podniku, že pominul stanovisko daňového poradce Ing. Heierta ze dne 15. 3. 2004 a zprávu auditora E. C. A. PARTNER-TREUHAND ze dne 11. 4. 2001, polemizuje se závěry odvolacího soudu, že při stanovení hodnoty podniku nebylo možno přihlédnout k jím tvrzeným půjčkám od fyzických osob (z rozvedených důvodů), a co bylo předmětem vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Předkládá vlastní verzi hodnocení důkazů, z níž dovozuje, že hodnota podniku ke dni zániku bezpodílového společenství manželů nečinila 43,113.962,- Kč podle závěrů znaleckého posudku (tj. kladný rozdíl mezi aktivy 66,238.962,- Kč a pasivy 22,375.000,- Kč), ale 1,970.976,70 Kč vyplývajících ze zprávy auditora E.C.A. PARTNER-TREUHAND ze dne 11. 4. 2001, v níž byla zohledněna další pasiva (půjčky, které mu měly poskytnout fyzické osoby v celkové výši 25,500.000,- Kč). Zpochybňuje-li žalovaný správnost stanovení hodnoty podniku odvolacím soudem a dovozuje-li na základě vlastního hodnocení důkazů odlišné skutkové závěry, z nichž vyplývá nižší hodnota jeho podniku, nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Ten ovšem není způsobilý založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Výhrady žalovaného, že soud prvního stupně neprovedl jím navržený důkaz přípisem JUDr. L. ze dne 16. 2. 2004, v němž vysvětluje vyúčtování své mimosmluvní odměny za zastupování jeho bývalé manželky v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 333/2000, a že oba soudy považovaly znalecký posudek, který nebyl vypracován v dané věci, za relevantní důkaz, vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). V posuzované věci však uvedené námitky k výkladu procesního předpisu nesměřovaly.
Ostatní žalovaným v dovolání označené otázky směřující k prosazení názoru, že hodnota podílu žalovaného z vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla ve skutečnosti nižší, nebyly pro rozhodnutí určující, a proto nemohou mít zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. V posuzovaném případě nebylo předmětem řízení vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ale nárok na mimosmluvní odměnu advokáta za poskytování právních služeb v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve smyslu § 8 odst. 6 advokátního tarifu, podle něhož ve věcech vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a závazků, které strany učinily předmětem vypořádání.
Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 11.120,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 29. června 2010

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu