33 Cdo 1621/2016
Datum rozhodnutí: 24.11.2016
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 1621/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. A. J. , zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Skřipcem, advokátem se sídlem v Brně, Rooseveltova 564/6, proti žalovaným 1) Odborovému svazu Stavba České republiky se sídlem v Praze 3, Winstona Churchilla 1800/2, zastoupenému JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, a 2) JUDr. E. P. , zastoupené JUDr. Ivanem Brožem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672/14, o 2.400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 102/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, č.j. 29 Co 354/2015-364, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeném rozhodnutí městský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2015, č.j. 18 C 102/2008-350, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení. Podle odvolacího soudu nelze pro rozpor se smyslem a účelem ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu žalobcově žádosti vyhovět.
Dovolání, kterým žalobce rozhodnutí odvolacího soudu napadl, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o.s.ř. ).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Z obsahu spisu vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 5. 8. 2014, č.j. 18 C 102/2008-268, nevyhověl žalobě, jíž se původní žalobkyně (Strand View s.r.o.) domáhala po žalovaných zaplacení 2.400.000,- Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení); žalobkyni současně zavázal k náhradě nákladů řízení žalovaným (135.132,- Kč, resp. 116.782,- Kč) a státu (8.248,- Kč). Žalobkyně napadla rozsudek odvoláním a podáním z 16. 11. 2014 navrhla, aby ji soud osvobodil od soudních poplatků za odvolací řízení s tím, že do deseti dnů návrh odůvodní. Dne 22. 12. 2014 požádala o prodloužení lhůty k doložení majetkových poměrů. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 1. 2015, č.j. 18 C 102/2008-292, osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení nepřiznal; žalobkyně i přes poučení nedoložila majetkové poměry a žádost o osvobození ničím nezdůvodnila. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně 16. 2. 2015 odvolání, které následně zdůvodnila tak, že 14. 1. 2015 postoupila pohledávku, která je předmětem řízení, žalobci (postupníkovi); podáním z 9. 2. 2015 navrhla, aby postupník vstoupil na její místo do řízení. Usnesením ze dne 12. 3. 2015, č.j. 18 C 102/2008-309, Obvodní soud pro Prahu 3 vstup žalobce do řízení připustil (právní moci usnesení nabylo 3. 4. 2015). Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 6. 2015, č.j. 29 Co 138/2015-315, zastavil pro bezpředmětnost řízení o odvolání dosavadní žalobkyně proti usnesení ze dne 28. 1. 2015, č.j. 18 C 102/2008-292, kterým jí Obvodní soud pro Prahu 3 nepřiznal osvobození od soudních poplatků za odvolací řízení. Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 7. 2015, č.j. 18 C 102/2008-317, vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za odvolání (120.000,- Kč) a poučil ho, že může požádat o přiznání osvobození od soudního poplatku, má-li za to, že splňuje podmínky pro osvobození. Podáním z 18. 7. 2015 žalobce navrhl, aby mu soud přiznal osvobození od soudních poplatků, neboť jeho finanční a majetkové poměry, které listinami doložil, neumožňují soudní poplatek zaplatit. Poté, co jeho návrhu nebylo vyhověno, soud prvního stupně opětovně usnesením ze dne 19. 1. 2016, č.j. 18 C 102/2008-368, žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že poměry žalobce, který prokázal nedostatek příjmů a majetku, odůvodňují přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání a že své právo, které nabyl postoupením pohledávky, neuplatňuje svévolně nebo zřejmě bezúspěšně. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 73/2015, však dovodil, že s ohledem na zjištěné skutečnosti představuje návrh žalobce zneužití práva na osvobození od soudních poplatků.
V rozhodnutí výše uvedeném Nejvyšší soud posuzoval případy, kdy účastník řízení návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků nesleduje poctivý záměr. Soud proto vždy vybere soudní poplatek za řízení zejména tehdy, představuje-li žádost o osvobození od soudních poplatků (záměrnou) procesní obstrukci, sledující především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení, nebo jde-li o zneužití práva na osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník uplatňuje pohledávku nebo jiné právo, které nabyl postoupením nebo jiným převodem, je nepochybně v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, jestliže k postoupení (jinému převodu) došlo proto, aby se postupitel (jiný převodce) vyvlékl z povinnosti platit soudní poplatky a jiné náklady a aby tak bylo pro uplatnění práva (ze strany postupníka nebo jiného nabyvatele) dosaženo osvobození od soudních poplatků. Vznikne-li tedy důvodné podezření, že k postoupení (jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo proto, aby jejich uplatnění v občanském soudním řízení nebylo spojováno s povinnosti uhradit soudní poplatky a další (výše uvedené) náklady řízení, soud žádosti účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků nevyhoví, i kdyby jeho poměry (jinak) odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků; důvodné podezření je zpravidla dáno tehdy, požaduje-li postupník (jiný nabyvatel pohledávky nebo jiného práva) osvobození od soudních poplatků, zatímco poměry postupitele (jiného převodce) takové osvobození zcela nepochybně neumožňují.
V projednávaném případě soudy obou stupňů důvodné podezření, že původní žalobkyně postoupila žalobou uplatněnou pohledávku žalobci proto, aby odvolací řízení nebylo spojeno s povinností hradit soudní poplatek z odvolání (pro nepříznivé finanční a majetkové poměry žalobce coby nemajetné fyzické osoby), opřel o zjištění, že postupní smlouva byla uzavřena po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, a proti kterému původní žalobkyně podala odvolání, že původní žalobkyně žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků nezdůvodnila, resp. nedoložila své poměry, které by takovému opatření nasvědčovaly, a sdělila jen, že s ohledem na postoupení pohledávky a ním spojené procesní nástupnictví by měl být vyzván k této povinnosti účastník, který vstoupí do řízení , a že pohledávka byla postoupena za úplatu ve výši 10.000,- Kč, kterou původní žalobkyně započetla na své pohledávky za žalobcem.
Žalobce se mýlí, dovozuje-li odklon od judikatury prezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 73/2015, jen proto, že v projednávané věci původní žalobkyně nedoložila (ač k tomu byla soudem vyzvána) své finanční a majetkové poměry, s nimiž by bylo lze porovnat zjištěné poměry do řízení vstoupivšího účastníka; zneužití institutu § 138 odst. 1 o.s.ř. totiž bez dalšího vyplývá z toho, co soudy obou stupňů zjistily a z čeho vycházely při posuzování návrhu žalobce.
Námitkou týkající se absence poučení o potenciální domněnce důvodného podezření , že pohledávku původní žalobkyně postoupila proto, aby její uplatnění v odvolacím řízení nebylo spojeno s povinností uhradit soudní poplatky, a o jejích důsledcích, dovolatel vymezuje vadu řízení, která mohla mít podle jeho názoru za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takové vadě (pokud by skutečně řízení zatěžovala) by dovolací soud mohl přihlédnout jen, bylo-li by dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).
Nepředložil-li k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu