33 Cdo 1617/2014
Datum rozhodnutí: 22.05.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 48 obč. zák. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 1617/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce G. M., zastoupeného JUDr. Jiřím Kašparem, advokátem se sídlem Polička, Palackého nám. 62, proti žalované L. K., zastoupené Mgr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem Svitavy, Pod Věží 121/3, o vydání věci oproti zaplacení částky 608.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 C 43/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 23 Co 465/2013-69, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Cardy, advokáta se sídlem Svitavy, Pod Věží 121/3. O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. listopadu 2013, č. j. 23 Co 465/2013-69, potvrdil rozsudek ze dne 9. května 2013, č. j. 4 C 43/2013-31, jímž Okresní soud ve Svitavách zamítl žalobu o vydání bytové jednotky č. 22/7 a spoluvlastnického podílu ve výši 859/10000 ke společným částem budovy na parc. č. 63/9 a pozemků parc. č. 3788, 1428/2 a 1429, vše v katastrálním území H. n. S., zapsaným na LV č. 917, 850 a 854, oproti zaplacení částky 608.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (§ 237 o. s. ř.).
Žalobcem nastolená právní otázka, zda mohl úspěšně odstoupit od smlouvy poté, co žalovaná závazek uhradit kupní cenu ve sjednaném termínu, na jehož nesplnění byla možnost odstoupení od smlouvy vázána, v mezidobí zanikl opožděným plněním, již byla dovolacím soudem vyřešena a odvolací soud se od ustálené praxe Nejvyšší soudu neodchýlil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 65/96, uveřejněný v časopisu Soudní rozhledy č. 5/1997, v něm byl přijat závěr, podle něhož dohodnutého práva odstoupit od smlouvy nelze využít poté, kdy závazek, na jehož nesplnění byla možnost odstoupení od smlouvy vázána, již zanikl - § 48 občanského zákoníku); v dané věci přitom není důvod, aby bylo rozhodováno jinak, neboť právní závěr formulovaný a odůvodněný ve zmiňovaném rozhodnutí je obecně uplatnitelný (tedy i na posuzovaný případ), a jak správně poznamenal odvolací soud, obdobný názor je zastáván i v odborné komentářové literatuře (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 418 s.).
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 22. května 2014

JUDr. Blanka M o u d r á
předsedkyně senátu