33 Cdo 1609/2008
Datum rozhodnutí: 25.02.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 1609/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno, proti žalovaným 1) J. S. a 2) J. S., o zaplacení příslušenství z částky 125.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 9/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 15 Co 314/2006-41, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 15 Co 314/2006-41, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 31. května 2006, č. j. 9 C 9/2006-19, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 10 % úroku z prodlení z částky 125.000,- Kč za dobu od 27. 9. 2000 do zaplacení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovoláním vymezenou otázku aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007, v němž přijal a odůvodnil závěr, podle kterého lze pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. odepřít ochranu výkonu práva na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů; uvedeným rozhodnutím byla usměrněna dosud nejednotná soudní praxe a bylo vysvětleno, že neupravuje-li citovaná vyhláška coby speciální předpis - na rozdíl od podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační půjčky, případně bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt zaměstnancem uvedených v § 34 odst. 10 vyhlášky - podmínky vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu komplexně, není aplikace § 3 odst. 1 obč. zák., coby obecného předpisu v rozsahu podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu, vyloučena (uvedené závěry nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, č. j. 33 Odo 693/2002, jenž se týkal odlišné problematiky, a to smluv o poskytnutí stabilizačního příspěvku na složení členského podílu do družstev pracovníkům organizací podle § 12 a § 20 vyhlášky č. 136/1985 Sb.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 25. února 2010

JUDr. Václav D u d a , v. r.
předseda senátu