33 Cdo 1596/2017
Datum rozhodnutí: 27.04.2017
Dotčené předpisy: čl. 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, čl. 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 1596/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) MUDr. J. B. , a b) doc. PhDr. Z. B., CSc., , obou zastoupených JUDr. Pavlem Blanickým, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 77, proti žalované A. H. , zastoupené Mgr. Štěpánem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Skořepka 7, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 245/2006, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, č. j. 30 Co 454/2014-844, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 4. 2016, č. j. 30 Co 454/2014-861, takto:
I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaná je povinna uhradit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 97.666,36 Kč k rukám JUDr. Pavla Blanického, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná (dále též dovolatelka ) podala dovolání proti usnesení ze dne 16. 12. 2015, č. j. 30 Co 454/2014-844, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 4. 2016, č. j. 30 Co 454/2014-861, kterým Krajský soud v Praze potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 23. 4. 2014, č. j. 6 C 245/2006-569, ve znění doplňujícího a opravného usnesením ze dne 17. 7. 2014, č. j. 6 C 245/2006-579, jímž byl zamítnut návrh na změnu rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 4. 2003, č. j. 6 C 72/2000-212, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004, č. j. 30 Co 233/2004-335, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu; ve výrocích o náhradě nákladů řízení o obnovu řízení a obnoveného řízení usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované a vedlejší účastnici na straně žalované Š. H. povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni částku 464.703,20 Kč k rukám JUDr. Lumíra Mondoka, advokáta, a žalobci částku 471.371,50 Kč k rukám JUDr. Pavla Blanického, advokáta. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013 (článek II. bod 1. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen o. s. ř. ), v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Argument, že napadené rozhodnutí řeší otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně , může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a ve kterých rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). Takový údaj se však (posuzováno podle obsahu) z dovolání nepodává; žádnou rozpornou judikaturu Nejvyššího soudu žalovaná v dovolání neoznačuje.
Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované jako R 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto údaje se z dovolání žalované posuzováno podle jeho obsahu nepodávají.
Spatřuje-li dovolatelka naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. v řešení otázky rozložení důkazního břemene, které měl odvolací soud posoudit v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 472/2007, pak k tomuto závěru dospívá na základě odlišného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tzn. procesně neregulérním způsobem.
Nutno zdůraznit, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem, jak o to usiluje žalovaná.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (nerespektování závazného názoru dovolacího soudu, opomenutí důkazu a učinění skutkových zjištění z nepřípustného důkazu), pak přehlíží, že k vadám řízení dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 7, § 8 odst. 1 část věty před středníkem, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění do 30. 6. 2014 (čl. II. vyhlášky č. 486/2012 Sb., a čl. II vyhlášky č. 120/2014 Sb. - dále jen advokátní tarif ), tj. částkou 80.416 Kč (sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 14.814.575 Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 16.950,36 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2017

JUDr. Václav Duda
předseda senátu