33 Cdo 159/2016
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 bod 1 o. s. ř.



33 Cdo 159/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Blankou Moudrou ve věci žalobce R. K. , místem podnikání Horní Bludovice, Prostřední Bludovice 612, zastoupeného Mgr. Zdeňkou Novákovou, advokátkou se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Boleslavova 710/19, proti žalovanému Ing. R. W. , zastoupenému Mgr. MUDr. Karlem Adamusem, Ph.D., advokátem se sídlem Karviná-Mizerov, Kirovova 1430/11, o 77.896,34,- Kč a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 200/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2015, č. j. 57 Co 177/2015-131, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 8. 2015, č. j. 57 Co 177/2015-131, potvrdil v odvoláním napadených výrocích I. a III. rozsudek ze dne 15. 10. 2014, č. j. 22 C 200/2013-97, jímž Okresní soud v Karviné uložil žalovanému zaplatit 77.896,34 Kč a smluvní pokutu ve výši 15.346 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř. ) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž ke splnění uvedené náležitosti dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části.
Žalovaný výše uvedenou náležitost dovolání - vymezení předpokladů přípustnosti dovolání - nesplnil. Spatřuje-li přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Tyto údaje se však z obsahu dovolání nepodávají.
Nadto dovolací argumentace ve skutečnosti nenaplňuje jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný sice namítá, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen obč. zák. ), a nikoliv smlouvu o opravě a úpravě věci podle § 652 a násl. obč. zák., a proto bylo na místě použít obecnou úpravu odpovědnosti za vady ve smyslu § 499 obč. zák., avšak úspěch své argumentace staví na vlastní verzi skutkového stavu, že si vymínil vlastnost díla jako tišší než čerpadlo NIBE . Žalovaný přehlíží, že skutkové závěry odvolacího soudu jsou v dovolacím řízení nezpochybnitelné; jejich součástí není zjištění, že si jako vlastnost díla vymínil nižší hlučnost v porovnání s čerpadlem zn. NIBE.
Jelikož v dovolacím řízení nelze pro vady dovolání, jež nebyly včas odstraněny, pokračovat, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu