33 Cdo 1544/2012
Datum rozhodnutí: 23.10.2013
Dotčené předpisy: § 631 obč. zák., § 633 odst. 1 obč. zák., § 634 odst. 2 obč. zák., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 1544/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně BELETA s. r. o. se sídlem Praha 4, Kutilova 3065, identifikační číslo: 250 50 630, zastoupené Mgr. Ing. Petrou Fifkovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 17, proti žalovanému Dr. L. N., o zaplacení 356.013,50 Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 109 EC 41/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011, č. j. 19 Co 399/2011-288, takto:

I. Dovolání proti části výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011, č. j. 19 Co 399/2011-288, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 23. května 2011, č. j. 109 EC 41/2010-253, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 356.013,50 Kč, se zamítá ; jinak se dovolání odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 23. května 2011, č. j. 109 EC 41/2010-253, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 356.013,50 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 130.000,- Kč a smluvní pokuty ve výši 1.000,- Kč za každý den prodlení od 23. 2. 2010 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 10. 3. 2008 smlouvu o dílo (dále též smlouva ), v níž se žalobkyně (zhotovitelka) zavázala provést pro žalovaného (objednatele) montáž lícových pásků z ruční lícové cihly OLM na jeho rodinném domě. Cenu díla si účastníci sjednali v článku II. smlouvy na základě předběžného výpočtu ve výši 773.902,- Kč bez daně z přidané hodnoty s tím, že konečná cena bude upřesněna na základě konečného zaměření podle jednotkových cen metrů čtverečních u lícových pásků a běžných metrů u rohových pásků podle cenové nabídky. Podle ujednání obsaženého v článku III. smlouvy měla být cena zaplacena tak, že 100 % ceny materiálu uhradí žalovaný 5 týdnů před zahájením díla a 100 % ceny montáže uhradí po bezvadném předání stavby na základě protokolárního předání a převzetí díla. Před započetím díla zaplatil žalovaný žalobkyni částku 478.943,50 Kč. Dne 5. 11. 2008 bylo dílo dokončeno, žalobkyně vyzvala žalovaného k jeho převzetí a předložila mu předávací protokol. Žalovaný dne 10. 11. 2008 odmítl dílo převzít s odůvodněním, že vykazuje vady a není dokončeno. Dne 1. 10. 2009 žalobkyně vystavila fakturu na částku 356.013,50 Kč splatnou dne 15. 10. 2009, kterou žalovaný nezaplatil. Dílo vykazovalo vady a nedodělky; zjišťováním jejich charakteru a rozsahu se soud prvního stupně nezabýval, neboť to nepovažoval podstatné pro rozhodnutí věci. Žalovaný opakovaně vyzýval žalobkyni k dokončení sjednaného díla a odstranění vad; žádné peněžité nároky vůči ní neuplatnil. Soud prvního stupně takto zjištěný skutkový stav poměřoval ustanovením § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu 356.013,50 Kč důvodná, neboť jde o nedoplatek sjednané ceny díla. Žalobkyně fakturu znějící na tuto částku vystavila poté, co dílo bylo dokončeno a připraveno k předání. Za nerozhodnou považoval skutečnost, že žalovaný nepodepsal předávací protokol, neboť ta nemá vliv na jeho povinnost uhradit nedoplatek ceny díla. Vykazovalo-li dílo vady, které lze odstranit, příslušelo žalovanému ve smyslu § 648 odst. 1 obč. zák. právo na jejich bezplatné odstranění, které také uplatnil. V případě neodstranitelných vad by žalovanému náleželo právo na zrušení smlouvy, případně právo na přiměřenou slevu z ceny díla. Těchto práv však žalovaný nevyužil. Ujednání o smluvní pokutě ve výši 1.000,- Kč za každý den prodlení sjednané v článku IX. smlouvy shledal soud prvního stupně neplatným pro rozpor s dobrými mravy a žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. prosince 2011, č. j. 19 Co 399/2011-288, rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovujícím výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku II. jej potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, který doplnil o zjištění učiněná z listinných důkazů (smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2008, cenové nabídky žalobkyně ze dne 22. 1. 2008, faktury č. 09FB267 ze dne 1. 10. 2009 a znaleckého posudku č. 23/2009 ze dne 15. 7. 2009 vypracovaného znalcem z oboru stavebnictví Doc. Ing. Luďkem Novákem, CSc.), jimiž zopakoval dokazování. Z nich zjistil, že si účastníci podle článku III. a VII. smlouvy o dílo sjednali, že dílo se považuje za dokončené dnem protokolárního předání a převzetí díla a to podpisem předávacího protokolu. V článku IX. smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 1.000,- Kč za každý započatý den prodlení s úhradou vyfakturované ceny díla a žalobkyně se zavázala mu zaplatit smluvní pokutu v téže výši za každý den prodlení s předáním díla. Fakturou č. 09FB267 ze dne 1. 10. 2009 vyúčtovala žalobkyně žalovanému doplatek ceny díla včetně víceprací v celkové výši 356.013,50 Kč. Zohlednila přitom 10 % slevu z ceny montáže a nárok žalovaného na smluvní pokutu ve výši 61.000,- Kč. Ke dni 15. 7. 2009, kdy byl vypracován znalecký posudek znalcem Novákem, vykazovalo dílo následující vady: 1. nedostatečná dilatační spára v místě styku obkladového pásku s pobitím krovu včetně jejího nezatmelení, 2. nezatmelení spáry mezi obkladovým páskem a dlažbou na balkonech, 4. nedodržení horizontální roviny obkladových pásků pod krovem na velkém balkoně a na stěně u hlavního vchodu do rodinného domu, 6. v místě styku nosných trámů krovů a pásků nedostatečná, event. nepravidelná dilatační spára, 7. nedodržení dilatační spáry u parapetů oken, její nesprávné vyplnění spárovací hmotou, 8. nedodržení dilatační spáry u otvorových výplní (vady č. 7. a 8. jsou vadami funkčními), 9. spára mezi obkladovými pásky vykazuje rozdílnou šířku, spárovací hmota praská, vydroluje se a postupně vypadává, 10. odchylky obkladových pásků od horizontální a vertikální roviny na ploše stěny garáže, pod šikmým balkonem na stěně u hlavního vchodu a pod oknem jídelny, 11. nedokončené obklady u arkýřů a na bočních stranách dveří u velkého a šikmého balkonu, 12. nedokončený obklad pásků na horní části sloupů v závětří, 14. nezakrytí elektrického kabelu pod krovem na velkém balkoně, 15. použití jiného barevného odstínu obkladových pásků na stěně u hlavního vchodu a 17. zašpinění pásků od lepidla pod venkovním kovovým schodištěm. Během odvolacího řízení žalobkyně z uvedených vad odstranila jen vady č. 12, 14 a částečně vadu č. 17, ostatní doposud neodstranila. Z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud - oproti soudu prvního stupně - dovodil, že žalovanému ve smyslu § 650 odst. 1 obč. zák. nevznikla povinnost dílo od žalobkyně převzít a zaplatit za ně sjednanou cenu, neboť žalobkyně nesplnila svou povinnost provést dílo řádně bez vad podle sjednané smlouvy (§ 633 odst. 1 obč. zák.). Připravenost žalobkyně předat dne 10. 11. 2008 žalovanému nedokončené dílo vykazující vady nemohla ve smyslu § 634 odst. 2 obč. zák. přivodit splatnost doplatku ceny díla; tu strany smlouvy vázaly na převzetí díla žalovaným. Jestliže dílo nebylo žalobkyní řádně zhotoveno, splatnost doplatku ceny díla nenastala a žaloba byla podána předčasně. Rovněž tak žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané pro případ prodlení žalovaného se zaplacením ceny díla, neboť vzhledem ke skutečnosti, že dosud nenastala splatnost doplatku ceny díla, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení s jeho zaplacením. Odvolací soud se pro nadbytečnost nezabýval otázkami správnosti účtované výše ceny díla a zápočtu pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty na žalovanou pohledávku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně) a z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (proti potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu). Ohlašuje v něm uplatnění dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v potaz její námitky, že žalovaný jí úmyslně neposkytl součinnost potřebnou k odstranění vad díla. K prokázání tohoto tvrzení přitom navrhovala důkazy, které však soud prvního stupně neprovedl. Místním šetřením měl být zjištěn aktuální stav díla a nezávislým znaleckým posudkem výskyt vad díla, kdo za ně odpovídá a jakého jsou charakteru. Ve lhůtě soudem stanovené specifikovala svědky, kteří byli přítomni při zhotovení díla a měli dosvědčit, že žalovaný jí neposkytl součinnost k odstranění vad díla. Jestliže soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy, které byly nezbytné ke zjištění skutkového stavu věci, měl odvolací soud jeho rozsudek zrušit, popř. měl tyto důkazy provést sám. Pokud by navrženými důkazy bylo prokázáno, že jí žalovaný úmyslně znemožnil vady na díle odstranit, bylo by na místě přijmout závěr, že v prodlení není ona, nýbrž žalovaný, který by tak byl povinen zaplatit jí doplatek ceny díla. V opačném případě by zůstal její nárok nevymahatelným. Odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nezabýval množstvím, výskytem, rozsahem a charakteristikou vad, že se omezil jen na zjištění, které z vad nebyly odstraněny, a nezjišťoval důvod jejich přetrvávajícího výskytu. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 - dále opět jen o. s. ř. (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); proti té části výroku I., jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny. Z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Výtku žalobkyně, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) neprovedl jí navrhované důkazy k prokázání tvrzení, že jí žalovaný neposkytl součinnost k odstranění vad, lze podřadit jedině dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jehož prostřednictvím je možno namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O takovou vadu při zjišťování skutkového stavu věci se může (výjimečně) jednat tehdy, jestliže v rozporu s § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval), přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy, nebo jestliže okolnosti rozhodné pro posouzení věci sice tvrzeny nebyly, ale měly být zjišťovány jako skutkový podklad pro posouzení skutečnosti, jíž je soud povinen se zabývat z úřední povinnosti (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 870/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2003, pod č. 56). O žádný z těchto případů se však v dané věci nejedná.
V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zaplacení doplatku ceny díla s odůvodněním, že dílo dokončila a připravila k předání žalovanému, který je však pro vady odmítl převzít. Žalovaný se žalobnímu požadavku bránil tvrzením, že dílo nebylo dokončeno, neboť vykazuje (vyjmenované) vady, a že faktura s vyúčtováním doplatku ceny díla obsahuje číselné chyby a nesprávné údaje o provedených pracích a zpracovaném materiálu. Na tuto obranu žalobkyně ve všech svých podáních a přednesech vždy reagovala primárně tvrzením, že dílo bylo dokončeno bez vad, bylo způsobilé k předání (nejpozději) dne 10. 11. 2008 a že případné nedostatky nebránily v užívání domu. I kdyby připustila existenci dvou funkčních vad díla, které popsal znalec Novák ve znaleckém posudku, nemohla je odstranit pro nedostatek součinnosti žalovaného. K tomuto tvrzení navrhla slyšet svědka R. R. - dodavatele montážních prací (viz vyjádření ze dne 5. 10. 2010). V průběhu nařízeného přípravného jednání dne 13. 10. 2010 mimo jiné uvedla, že po zhotovení díla v měsíci srpnu prováděla subdodavatelská firma práce na odstranění vad nad rámec smlouvy. Ke způsobu provádění díla a aktuálnímu stavu navrhla provést dokazování místním šetřením, stavebním deníkem, materiálovým listem výrobce a výslechem svědků Ing. Š. K., T. R., doc. Ing. L. N., CSc. a Ing. M. P., CSc. Při jednání před odvolacím soudem dne 8. 12. 2011 pak žalobkyně připustila, že ke dni 5. 11. 2008, kdy byla připravena zhotovené dílo předat žalovanému, dílo vykazovalo vady popsané ve znaleckém posudku znalce Nováka, který nechala vypracovat, a proti němuž, jak výslovně uvedla, nemá námitek. Poté, co byl dne 15. 7. 2009 znalecký posudek vypracován, odstranila většinu vad až na ty, které byly neodstranitelné.
Odvolacímu soudu nelze důvodně vytýkat, že nedoplnil dokazování důkazy, jež žalobkyně navrhovala k prokázání svého tvrzení, že jí žalovaný neposkytl potřebnou součinnost a tím jí znemožnil vady díla odstranit. Samotná žalobkyně totiž před odvolacím soudem uvedla, že po sjednaném termínu zhotovení díla některé vady odstranila, přičemž neodstranila jen ty, které považovala za neodstranitelné (v tomto směru se nemůže prosadit výhrada žalobkyně, že odvolací soud nezjišťoval důvod přetrvávajícího výskytu vad). I když tedy odvolací soud ve svém rozhodnutí náležitě (ve smyslu § 157 odst. 2 věty první o. s. ř.) nezdůvodnil, proč neprovedl důkazy navržené žalobkyní, důvod toho implicitně vyplývá ze skutkových závěrů, které byly podkladem pro jeho právní posouzení věci. Odvolací soud nepochybně dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný žalobkyni umožnil vady díla odstranit - poskytl jí k tomu potřebnou součinnost (v opačném případě by totiž žalobkyně nemohla po termínu dokončení díla postupně některé vady díla odstranit); důkazy navržené žalobkyní tak považoval za nadbytečné, neboť rozhodná okolnost, zda žalovaný žalobkyni poskytl potřebnou součinnost, již vyplynula z přednesu žalobkyně. Ta při své argumentaci pomíjí, že podle § 120 odst. 1věty první o. s. ř. jsou sice účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak podle věty druhé tohoto ustanovení soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Z této úpravy vyplývá, že soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž je oprávněn (a povinen) v každé fázi řízení vážit, které důkazy vzhledem k uplatněnému nároku či tvrzením jednotlivých účastníků je třeba provést. Je tedy oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede, a současně i rozhodnout, že neprovede ty z nich, jimiž mají být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné nebo které již byly prokázány jinými důkazy. Okolnost, že soud takto postupoval a že neprovedl žalobkyní navržené důkazy, přitom nepředstavuje automaticky vadu řízení (srovnej např. usnesení bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 1. 1972, sp. zn. 6 Co 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085, a nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 3. 11. 1994, sp. zn. III. ÚS 150/93, a ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 56/95, publikované ve sv. 2 a 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49 a č. 80). Lze uzavřít, že odvolací soud namítanou vadou odvolací řízení nezatížil, neboť v souladu s § 120 o. s. ř. zjišťoval skutečnosti rozhodné pro právní posouzení věci; dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. nebyl tudíž uplatněn opodstatněně.
Dovolací soud proto dovolání směřující proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, zamítl (§ 243 odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Proti potvrzující části výroku I. rozsudku odvolacího soudu se přípustnost dovolání řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle uvedeného ustanovení je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Námitka žalobkyně, že soudy neprovedly jí navržené důkazy, vystihující dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., tudíž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže. Ostatně, jak bylo výše vysvětleno, uvedený dovolací důvod nebyl ani naplněn. Ačkoli žalovaná v dovolání avizuje rovněž uplatnění dovolacího důvodu podle § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., podle obsahové konkretizace dovolacích námitek (§ 41 o. s. ř.) tak ve skutečnosti neučinila. Dovolací soud proto dovolání směřující proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pro nepřípustnost odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. října 2013

JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu