33 Cdo 1538/2008
Datum rozhodnutí: 24.07.2008
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce S. b. d. P., proti žalovanému O. N., , o zaplacení částky 70.858,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 277/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 42 Co 506/2007-51, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 27. listopadu 2007, č. j. 42 Co 506/2007-51, Krajský soud v Ostravě odmítl pro opožděnost odvolání, které podal žalovaný proti usnesení ze dne 22. srpna 2007 č. j. 23 C 277/2006-23, jímž Okresní soud v Ostravě zamítl jako nedůvodnou žádost žalovaného o ustavení zástupce z řad advokátů. Vyšel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo žalovanému doručeno v pondělí 17. 9. 2007 (uplynutím třídenní lhůty od uložení poštovní zásilky obsahující toto usnesení), takže lhůta k podání odvolání žalovanému skončila v úterý 2. 10. 2007. Dovodil, že odvolání podané žalovaným osobně u Okresního soudu v Ostravě dne 4. 10. 2007 je opožděné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (nesprávně označené jako kasační stížnost ), v němž s poukazem na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhuje, aby bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání směřující proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo sice podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovoláním napadený výrok, jímž bylo odmítnuto odvolání, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Rozhodnutím ve věci by tedy v posuzovaném případě bylo rozhodnutí, jímž by soud rozhodl, zda žalovaný je či není povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Protože § 237 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání výlučně proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, mohla by být přípustnost dovolání v posuzované věci založena jen v rámci § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.

Podle § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2 o. s. ř.

Podle § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

Žádným ze shora citovaných ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání, protože bylo podáno opožděně.

Protože přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud České republiky dovolání jako nepřípustné bez jednání odmítl (§ 243b odst. 5 věta prvá, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu těchto nákladů, v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2008

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á

předsedkyně senátu