33 Cdo 1499/2008
Datum rozhodnutí: 16.11.2009
Dotčené předpisy:





33 Cdo 1499/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Č. o. b., a. s., proti žalované M. J., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 315.565,61 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 219/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. října 2007, č. j. 29 Co 402/2007-151, takto:


Dovolání se odmítá.


Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 29. března 2007, č. j. 3 C 219/2006-108, ve znění opravného usnesení ze dne 23. dubna 2007, č. j. 3 C 219/2006-112, uložil žalované povinnost zaplatit společně a nerozdílně s R. M. žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 315.565,61 Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 275.024,95 Kč od 5. 10. 2005 do zaplacení a běžný úrok ve výši 13,5 % z částky 228.520,58 Kč od 5. 10. 2005 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení.


K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. října 2007, č. j. 29 Co 402/2007-151, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.


Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nesplňuje kritéria § 237 odst. 3 o. s. ř.


Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která


v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu


s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; samy o sobě, i kdyby byly dány, však tyto vady nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.


Výhrada žalované ke správnosti závěru odvolacího soudu, že odvolací řízení probíhalo v systému neúplné apelace, kterou podpořila argumentací, že ji soud prvního stupně nepoučil podle § 119a odst. 1 o. s. ř., neboť nebyla přítomna při jeho jednání, je uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Tato tvrzená vada řízení ovšem nemůže být otázkou zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., jelikož nejde o otázku výkladu procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena nebo je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně; odvolací soud se navíc neodchýlil od ustálené judikatury (srovnej rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/2002,


a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 28 Cdo 2006/2002). Nelze přehlédnout, že posouzení otázky, zda odvolací řízení v konkrétní věci probíhalo


v systému neúplné apelace, pro něž platí, že tzv. nové skutečnosti a důkazy lze uplatnit jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř., postrádá i potřebný judikatorní přesah (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 804/07, ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07, a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 944/09).


Námitka žalované, že odvolací soud odvolání projednal a rozhodl o něm v její nepřítomnosti při jednání dne 17. 10. 2007, ačkoli před tímto jednáním svoji nepřítomnost telefonicky omluvila z důvodu nemoci a požádala o jeho odročení, je z obsahového hlediska uplatněním zmatečnosti ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná totiž namítá, že jí odvolací soud v průběhu řízení nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem, neboli že jí znemožnil realizaci procesních práv, která jí občanský soudní řád dává. Přehlíží přitom, že zmatečnosti nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Jak bylo výše předesláno, dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout, avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2003, a ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 82/2006).


Za této situace lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalované právo.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 16. listopadu 2009


JUDr. Blanka M o u d r á , v. r.


předsedkyně senátu