33 Cdo 1486/2007
Datum rozhodnutí: 29.01.2009
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




33 Cdo 1486/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce J. D., zastoupeného advokátem, proti žalované M., s. r. o., zastoupené advokátem, o zaplacení 10.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 11 C 107/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky

ve Zlíně ze dne 19. října 2006, č. j. 60 Co 8/2006-58, ve znění opravného usnesení

ze dne 19. října 2006, č. j. 60 Co 8/2006-68, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. října 2006, č. j. 60 Co 8/2006-58, ve znění opravného usnesení ze dne 19. října 2006, č. j. 60 Co 8/2006-68, změnil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. června 2005, č. j. 11 C 107/2004-39, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 10.000,- Kč; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání.

Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo sice podáno včas k tomu legitimovaným subjektem, směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Dovolání žalobce směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, a není ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Dovolacímu soudu proto nezbylo než dovolání podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované podle obsahu spisu v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2009

JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu