33 Cdo 148/2016
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 3 o. s. ř., § 218 o. s. ř.



33 Cdo 148/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce MUDr. D. N. , zastoupeného Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 305/14, proti žalovaným 1) MUDr. L. F. N., a 2) Ing. I. F., o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 10 C 133/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. května 2014, č. j. 37 Co 134/2014-208, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 5. 2014, č. j. 37 Co 134/2014-208, z důvodu věci rozsouzené zastavil řízení o odvolání žalobce proti usnesení ze dne 25. 2. 2014, č. j. 10 C 133/2007-174, jímž Okresní soud v Třebíči zamítl jeho návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků podaný dne 17. 6. 2013. Uzavřel, že obsahově shodným návrhem žalobce, resp. okolnostmi jeho případného osvobození od soudních poplatků, se zabýval již ve svém usnesení ze dne 6. 1. 2014, č. j. 54 Co 876/2013-164, v němž přisvědčil soudu prvního stupně, že osvobození od soudních poplatků žalobci nelze pro řízení o žalobě na obnovu řízení přiznat (a zástupce z řad advokátů mu nebude ustanoven), neboť jde o zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Řízení o žalobě, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, totiž Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 2. 10. 2010, č. j. 10 C 133/2007-58, zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku, přičemž Krajský soud v Brně pobočka v Jihlavě toto rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením ze dne 8. 11. 2010, č. j. 54 Co 999/2010-71, jako správné potvrdil s odůvodněním, že žalobou na obnovu řízení může účastník napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, přičemž usnesení, jímž bylo řízení o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím zastaveno, takovým rozhodnutím není.
Dovolání, kterým žalobce napadl usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2014, č. j. 37 Co 134/2014-208, se v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí stalo bezpředmětným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002). Usnesení ze dne 14. 6. 2012, č. j. 10 C 133/2007-88, jímž Okresní soud v Třebíči zamítl žalobu žalobce na povolení obnovy řízení, totiž Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 2. 2015, č. j. 37 Co 59/2015-212, potvrdil a dovolání, které proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu žalobce podal dne 25. 6. 2015, Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5669/2015, jako opožděně podané odmítl.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 3 a § 218 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej článek II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a článek II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2016

JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu