33 Cdo 141/2013
Datum rozhodnutí: 31.07.2013
Dotčené předpisy: § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 141/2013


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. S. , zastoupené JUDr. Milošem Vostrovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 42, proti žalovaným 1) Farmes spol. s r.o. , se sídlem v Radonicích, Vinořská 254, 2) Ing. S. N. a 3) Ing. H. N. , všem třem zastoupeným Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Peckova 280/9, o 285.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha východ pod sp. zn. 5 C 47/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2012, č.j. 32 Co 167/2012-89, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2012, č.j. 32 Co 167/2012-89, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Žalobkyně se domáhá zaplacení 285.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení z titulu smluvní pokuty (sjednané ve výši 5.000,- Kč za každý den prodlení); tvrdí, že žalovaní splnili smluvní povinnost podat návrh na výmaz zástavního práva obsahující písemné vzdání se zástavního práva váznoucího na pozemcích parc. a parc. v katastrálním území R. u P. 57 dnů po uplynutí dohodnuté lhůty.
Okresní soud Praha východ rozsudkem ze dne 21. 9. 2011, č.j. 5 C 47/2011-45, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 12. 2011, č.j. 5 C 47/2011-58, uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 285.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a zavázal je k náhradě nákladů řízení.
Krajský soud ve výroku uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování sdělením Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj katastrálního pracoviště Praha východ (dále jen katastrální úřad ) ze dne 7. 5. 2012 a informacemi o průběhu řízení Z-32669/2009 a Z-33617/2009, uzavřel, že žalovaní svoji povinnost i ve vztahu ke shora označeným pozemkům řádně a včas splnili, neboť vzal z předloženého originálu potvrzení o vzdání se zástavního práva k uvedeným pozemkům s otiskem úředního razítka katastrálního úřadu za prokázáno, že žalovaní návrh na výmaz zástavního práva k uvedeným pozemkům podali u katastrálního úřadu 10. 12. 2009. Odvolací soud se přitom neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že získali v důsledku záměny podání potvrzení o předložení prohlášení o vzdání se zástavního práva ke shora označeným pozemkům, aniž takové podání katastrálnímu úřadu skutečně předložili. Odvolací soud uzavřel, že nemůže jít k tíži žalovaných, že katastrální úřad eviduje jiné podání, než které mu žalovaní předložili . Bylo by pouhou spekulací argumentoval odvolací soud konstruovat možnosti, jak mohlo k pochybení dojít. Zdůraznil, že katastrální úřad odpovídá za správnost potvrzených údajů a nelze se z této odpovědnosti vyvinit tím, že jeho pracovnice přehlédla drobné odchylky mezi listinou, která byla u katastrálního úřadu podána, a předloženým potvrzením této listiny .
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jímž ohlásila užití dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ). Za nesprávné pokládá zjištění odvolacího soudu, že žalovaní podáním ze dne 10. 12. 2009 navrhli výmaz zástavního práva k pozemku parc., které odvolací soud opřel o jediný důkaz (žalovanými předloženou listinu), aniž přihlédl k ostatním provedeným důkazům (dokumentace katastrálního úřadu včetně vysvětlujícího dopisu ředitelky), jež jsou svým obsahem v zásadním rozporu s listinou předloženou žalovanými, kterou dovolatelka označuje za nepravou s tím, že pouze žalovaní měli vliv na to, jakou listinu si nechají potvrdit podacím razítkem. Z dokumentace katastrálního úřadu se podává, že 10. 12. 2009 katastrální úřad převzal návrh na výmaz zástavního práva k pozemku parc. a tento výmaz provedl. Návrh na výmaz zástavního práva k témuž pozemku byl podán ještě 30. 12. 2009, a to s řadou formálních nedostatků. Řádný návrh na výmaz zástavního práva k pozemku parc. byl podán až 26. 2. 2010. V důsledku nesprávně zjištěného skutkového stavu pak odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), že žalobkyně nemá nárok na zaplacení smluvní pokuty. Jelikož se odvolací soud s ostatními důkazy nijak nevypořádal, je napadené rozhodnutí v tomto směru nepřezkoumatelné. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaní ve vyjádření označili dovolání za zjevně bezdůvodné. Hodnocení důkazů, které vyústilo ve správné zjištění, nebylo možno učinit ve vzájemných souvislostech, neboť žalobkyně nenavrhla žádný důkaz popírající, že vzdání se zástavního práva k pozemkům parc. a parc. se dne 10. 12. 2009 do dispozice katastrálního úřadu dostalo a ten že jej opatřil podacím razítkem s číslem podacího deníku PD 23889/09. Eviduje-li katastrální úřad pod uvedeným číslem podacího deníku jinou listinu, nabízejí žalovaní tři možná vysvětlení: a) obě listiny předložené podatelně byly stejné a pracovnice jednu z nich zaměnila s listinou týkající se pozemků parc. a parc. a správnou listinu omylem založila do jiného (blíže nezjištěného) spisu; b) obě listiny předložené podatelně byly stejné, avšak při zpracování blíže nezjištěná osoba omylem či úmyslně zaměnila listiny ve spise; c) podatelně byly předloženy dvě rozdílné listiny. Všechny tyto varianty jsou však pouze spekulací a žádná z nich nebyla v řízení prokázána. Žalovaní navrhli, aby bylo dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, případně pro neopodstatněnost zamítnuto.
Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je důvodné.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000).
Pro posouzení otázky, zda žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu, je stěžejní zjištění, zda žalovaní podali v dohodnuté lhůtě návrh na výmaz zástavního páva k pozemku parc. (ve vztahu k pozemku parc. dovolatel žádné námitky nevznesl a o včasném splnění povinnosti ve vztahu k pozemkům parc. a parc. není mezi stranami sporu).
Z provedených důkazů se zejména podává, že žalovaní jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřeli 1. 10. 2009 kupní smlouvu, jejímž předmětem byly mimo jiné pozemky parc., parc., parc. a parc. v katastrálním území R. u P., které byly zatíženy zástavním právem ve prospěch Waldviertler Sparkasse von 1842 AG. Žalovaní se v článku IV. kupní smlouvy zavázali, že nejpozději do 21 dnů ode dne uzavření smlouvy, avšak zároveň ode dne úplné úhrady kupní ceny, nastane-li tato skutečnost později, podají návrh na výmaz předmětného zástavního práva, obsahující písemné vzdání se zástavního práva k předmětu převodu ze strany úvěrujícího peněžního ústavu. Pro případ porušení této povinnosti byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 5.000,- Kč za každý den prodlení se splněním této smluvní povinnosti s tím, že v případě prodlení delšího než 30 kalendářních dnů může kupující strana od smlouvy odstoupit a smluvní strany si vrátí vzájemně poskytnutá plnění. Kupní cena byla zaplacena 10. 12. 2009. Žalovaní k důkazu předložili originál listiny označené jako prohlášení o vzdání se zástavního práva k pozemkům parc. a parc. ze dne 1. 12. 2009, která je opatřena otiskem podacího razítka katastrálního úřadu s datem 10. 12. 2009 a spisovou značkou PD-23889/09. Pod touto spisovou značkou katastrální úřad eviduje jinou listinu, a to prohlášení o vzdání se zástavního práva k pozemkům parc. a parc. z 1. 12. 2009, na základě které provedl 23. 12. 2009 pod sp. zn. Z-32669/2009 výmaz zástavního práva k těmto pozemkům. Shodná listina byla katastrálnímu úřadu doručena 30. 12. 2009, byla evidována pod PD 24853/09 a s ohledem na již uskutečněný výmaz byla založena do listin bezpředmětných pod Z-33617/2009. Tuto listinu předložil v originále i žalovaný se shodným datem podání katastrálnímu úřadu a shodnou spisovou značkou podacího deníku. Dne 26. 2. 2010 bylo katastrálnímu úřadu doručeno prohlášení o vzdání se zástavního práva k pozemkům parc. a parc. ze dne 25. 2. 2010, na základě kterého provedl katastrální úřad pod sp. zn. Z-4284/10 výmaz zástavního práva i k těmto pozemkům; podání je evidováno pod sp. zn. PD-3887/2010. Podle sdělení katastrálního úřadu ze 4. 7. 2011 byl doklad k potvrzení o přijetí podání dne 10. 12. 2009 omylem nebo úmyslně předložen v jiné verzi, než ve které bylo skutečně podáno. Vzhledem k množství podání nebyly pracovnice podatelny katastrálního úřadu schopny pečlivě kontrolovat soulad podání se stejnopisem, odlišností si nevšimly a podání potvrdily jako shodný příjem.
Skutkový závěr, že žalovaní předložili katastrálnímu úřadu návrh na výmaz zástavního práva k pozemku parc. ve lhůtě sjednané ve smlouvě (tj. do 31. 12. 2009), odvolací soud čerpal jen z listiny předložené žalovanými s tím, že nemůže jít k jejich tíži, že katastrální úřad eviduje pod stejnou spisovou značkou podacího deníku jiné podání. Podle článku 7 odst. 5 Jednacího řádu katastrálního úřadu, ve znění dodatků č. 1 a 2 (zveřejněného na www.cuzk.), písemné podání opatří podatelna podacím razítkem, které obsahuje název příjemce, datum doručení, spisovou značku (číslo řízení) a počet příloh. Je-li podání doručeno osobně, opatří podatelna na požádání podavatele i předloženou kopii podání podacím razítkem s uvedením čísla příslušného řízení (spisové značky) a datem doručení u návrhu na vklad práva do katastru, případně též údaj o hodině a minutě doručení. Obecně platí, že kopie (stejnopis) podání opatřená podacím razítkem potvrzuje doručení podání, není-li prokázán opak. K závěru formulovanému odvolacím soudem by bylo možno pouze na základě potvrzené kopie (případně stejnopisu) podání bez větších pochyb dospět zejména v případě, že by katastrální úřad pod stejnou spisovou značkou podacího deníku neevidoval žádné podání, případně by evidoval jiné podání, o jehož předložení katastrálnímu úřadu by nebylo pochyb. V takové situaci by nezbývalo, než dovodit, že podání, jehož předložení je potvrzeno, bylo skutečně katastrálnímu úřadu doručeno a následně nebylo zaevidováno a zpracováno. Jinak je tomu však za situace, kdy pod stejnou spisovou značkou podacího deníku je evidováno podání téhož podavatele, avšak o jiném obsahu, než potvrzená kopie (případně stejnopis) podání. V takovém případě nelze automaticky dovodit, že potvrzená kopie (stejnopis) podání prokazuje, že toto podání bylo skutečně katastrálnímu úřadu předloženo, neboť vyvstává pochybnost o shodě podání, které bylo doručeno, s jeho kopií (stejnopisem), která byla podavatelem předložena k potvrzení podání. V souzené věci nelze odhlédnout od toho, že žalovaní měli podle svých tvrzení uvedených i v dovolání předložit katastrálnímu úřadu jediné podání ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno bylo určeno pro katastrální úřad a druhé bylo předloženo k potvrzení o učiněném podání. Je-li v takové situaci u katastrálního úřadu založeno jiné podání téhož podavavatele, než jaké má se stejnou spisovou značkou (číslem řízení) potvrzené podavatel, nezbývá než s přihlédnutím k tomu, že návrh na výmaz zástavního práva k parc. žalovaní nakonec učinili v únoru 2010 předložením prohlášení o vzdání se zástavního práva datovaného rovněž v únoru 2010 dovodit, že žalovaní předložili dne 10. 12. 2009 katastrálnímu úřadu jinou listinu, než tu, o jejíž opatření podacím razítkem jakožto stejnopisu učiněného podání katastrální úřad požádali. Nezbývá než dodat, že odpovídá-li katastrální úřad za správnost potvrzených údajů, jak argumentuje odvolací soud, jedná se o vztah mezi podavatelem (zde žalovanými) a katastrálním úřadem. Ve vztahu mezi žalovanými a žalobkyní nemůže jít k tíži žalobkyně, že katastrální úřad mylně potvrdil podání jiné listiny než té, kterou žalovaní skutečně podali, respektive nemůže jít k tíži žalobkyně, že si žalovaní nechali potvrdit doručení jiného podání, než které skutečně učinili. Na argumentaci žalovaných uvedenou pod body a) a b) jejich vyjádření k dovolání nelze brát zřetel, není-li současně spolehlivě vysvětleno, jak se u katastrálního úřadu vyskytlo podání skutečně evidované, přičemž není pochyb o tom, že je katastrálnímu úřadu předložili žalovaní, u nichž lze předpokládat, že je měli k dispozici. Je přitom zřejmé, že účelem povinnosti sjednané v článku IV. kupní smlouvy bylo vymazání zástavního práva k převáděným pozemkům, čehož nelze dosáhnout tím, že prohlášení o vzdání se zástavního práva se jak uvádí žalovaní dostane do dispozice katastrálního úřadu pouze k opatření podacím razítkem jako kopie (stejnopis) doručovaného podání, které je přitom od předložené kopie (stejnopisu) odlišné. Není pochyb o tom, že katastrální úřad zpracovává listinu, která mu byla skutečně předložena. V případě neshody potvrzené kopie podání a skutečně učiněného podání, je třeba dát přednost tomu, že byla podána listina, která byla katastrálnímu úřadu předložena ke zpracování, nikoli že byla podána obsahově odlišná listina, která byla předložena pouze jako kopie (stejnopis) za účelem potvrzení podání.
Lze uzavřít, že skutkový stav, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. byl tedy užit opodstatněně a jeho prostřednictvím se žalobkyni podařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu aniž se zabýval zbývajícími námitkami dovolatelky zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2013

JUDr. Pavel K r b e k předseda senátu