33 Cdo 1402/2013
Datum rozhodnutí: 28.11.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 238a odst. 2 o. s. ř.



33 Cdo 1402/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce města Desná , zastoupeného JUDr. Dagmar Zadákovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Pražská 810/16, proti žalovanému Ing. T. H. , zastoupenému JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 978/23, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 13 C 237/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 21. 4. 2011, č.j. 29 Co 542/2010-153, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Nejvyšší soud v první řadě předesílá, že soudy obou stupňů v řízení o žalobě na obnovu řízení nesprávně označily účastníky řízení, když jejich procesní postavení zaměnily. V řízení o žalobě na obnovu řízení je totiž třeba označovat účastníky podle jejich procesního postavení v původním řízení. Účastníci proto budou nadále označováni tak, jak vyplývá ze záhlaví tohoto rozhodnutí (tj. správně ve shodě s tím, co je uvedeno shora).
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 7. 2010, č.j. 13 C 237/2008-105, kterým Okresní soud v Jablonci nad Nisou zamítl žalobu, jíž se žalovaný domáhal povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 10 C 1236/99, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále též jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 238 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Úvaha o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí ve smyslu § 237 odst. 3, části věty před středníkem, o.s.ř. je vyloučena, protože žalovaný jak vyplývá z obsahu dovolání neuplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (právní závěr odvolacího soudu, podle něhož nebyly splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení /§ 228 odst. 1 písm. a/ o.s.ř./, nezpochybnil).
Podle § 237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř. se nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o.s.ř.
Bezcenná (a k založení přípustnosti dovolání nezpůsobilá) je proto výtka dovolatele týkající se včasnosti předložení plné moci jeho právního zástupce resp. absence výzvy k předložení písemné plné moci; vystihuje totiž dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci).
Námitkami, že o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně rozhodl senát, jehož členkou byla vyloučená soudkyně (JUDr. Jitka Musilová), a že soud prvního stupně věc obnovy řízení projednal a rozhodl o ní na jednání 13. 7. 2010 v nepřítomnosti žalovaného a jeho zmocněnce v rozporu s § 101 odst. 3 o.s.ř., uplatnil žalovaný tzv. zmatečnost řízení o povolení obnovy (§ 229 odst. 1 písm. e/, resp. § 229 odst. 3 o.s.ř.). Jak vyplývá z doslovného znění § 242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř., je dovolací soud oprávněn zabývat se vadami řízení zakládajícími zmatečnost pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě tyto vady přípustnost dovolání založit nemohou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). K nápravě uvedených vad řízení totiž slouží primárně žaloba pro zmatečnost (§ 229 a násl. o.s.ř.).
Skutečnost, že odvolací soud žalovaného nepřesně poučil (nepoučil ho o tom, že dovolání není přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím v poučení označeného soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam), přípustnost dovolání nezakládá; měla jen ten následek, že dovolateli uběhla lhůta pro podání dovolání až uplynutím čtyř měsíců od doručení rozhodnutí (§ 240 odst. 3 o.s.ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, který by na jejich náhradu jinak měl právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu