33 Cdo 1389/2012
Datum rozhodnutí: 28.02.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 1389/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce I. K. , zastoupeného JUDr. Miroslavou Hustákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Tomášská 21/14, proti žalovanému V. V. , zastoupenému Janem Kozákem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, o zaplacení 200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci, pod sp. zn. 26 C 72/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. května 2011, č. j. 69 Co 45/2011-155, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Miroslavy Hustákové, advokátky se sídlem v Praze 1, Tomášská 21/14.
O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaného proti rozsudku ze dne 24. května 2011, č. j. 69 Co 45/2011-155, jímž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. listopadu 2010, č. j. 26 C 72/2009-120, ukládající žalovanému povinnost zaplatit žalobci 200.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II. bod 7 zákona 404/2012 Sb. /dále jen o. s. ř. /), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).
Přestože žalovaný avizuje uplatnění způsobilého dovolacího důvodu vymezeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnil pouze dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, které odvolací soud převzal, totiž staví vlastní verzi toho, co si účastníci sjednali ve směnné smlouvě ze dne 18. 7. 2008 a ve smlouvě o záloze na koupi nemovitosti ze dne 14. 7. 2008. Je přesvědčen, že v řízení prokázal, že částka 300.000,- Kč, kterou mu žalobce poskytl podle smlouvy uzavřené dne 14. 7. 2008, tvořila podle jejich ujednání část doplatku v celkové výši 900.000,- Kč, kterého se mu od žalobce mělo dostat v souvislosti se směnou nemovitostí (směnnou smlouvou převedl žalovaný na žalobce svůj spoluvlastnický podíl na domě spolu s garáží a pozemkem v katastrálním území R. a žalobce na něho převedl bytovou jednotku v bytovém domě na pozemku v katastrálním území R.). Jak již bylo uvedeno výše, v poměrech přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se k námitkám uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3, část věty za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení ve výši 10.000,- Kč (1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 srov. čl. II vyhlášky č. 64/2012), z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 12. 2012) a z částky 2.163,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrady odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. února 2013
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu