33 Cdo 1386/2007
Datum rozhodnutí: 25.06.2009
Dotčené předpisy:




33 Cdo 1386/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové

ve věci žalobce K. V., proti žalované R., akciové společnosti, zastoupené advokátem, o 68.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostu pod sp. zn. 11 C 342/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. října 2006, č. j. 11 Co 759/2005-46, takto:

I.Dovolání se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mostu (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne

23. června 2005, č. j. 11 C 342/2002-28, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 68.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. Vzal za prokázané, že účastníci poté, co se žalobce zúčastnil semináře, na kterém mu byl vysvětlen princip fungování žalované, uzavřeli smlouvu o půjčce částky 68.000,- Kč, jež byla podmínkou účasti v projektu nazvaném A. ; téhož dne uzavřeli rovněž smlouvu o zajišťovacím převodu práva. V listopadu 2001 žalobce obdržel od žalované návrh na uzavření komisionářské smlouvy mezi ním a obchodníkem s cennými papíry. Po ověření hodnoty zajištění smlouvu s obchodníkem s cennými papíry neuzavřel. Z tohoto důvodu nebylo možno převést na účet obchodníka cenné papíry typu S., které měly sloužit k zajištění poskytnuté půjčky. Žalobce dne 2. 12. 2001 a opakovaně dne 6. 2. 2002 odstoupil od uzavřené smlouvy o půjčce, přičemž žalovaná tento jeho krok odmítla akceptovat. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou žalobce půjčil žalované částku 68.000,- Kč splatnou do 20 let od podpisu této smlouvy proti zpětnému převodu vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů U. S. T. S. S. I. P. 0,00% , k nimž měl žalobce získat vlastnické právo smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva byla uzavírána pro případ, že by žalovaná ve lhůtě splatnosti půjčenou částku žalobci nevrátila. Žalobce se zavázal zřídit si u žalovanou určeného obchodníka s cennými papíry účet, na který mu měly být cenné papíry ve lhůtě 150 dnů od uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva převedeny. Jestliže žalobce potřebnou součinnost neposkytl, neměl právo od smlouvy o půjčce odstoupit (viz čl. I. smlouvy o zajišťovacím převodu práva a čl. III. smlouvy o půjčce). Protože dosud nenastala splatnost půjčky a žalobce neměl právo od smlouvy o půjčce odstoupit, nemohlo být jeho žalobě vyhověno.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. října 2006, č. j.

11 Co 759/2005-46, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 68.000,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 21. 2. 2002 do zaplacení; zároveň potvrdil zamítavý výrok o požadavku na zaplacení 6,5% úroku z prodlení ze žalované částky za den 20. 2. 2002 a rozhodl o nákladech řízení

před soudy obou stupňů. Vyšel ze zjištění, že dne 20. 8. 2001 uzavřeli účastníci smlouvu o půjčce ve výši 68.000,- Kč splatnou včetně úroku do 20ti let od podpisu smlouvy oproti zpětnému převodu vlastnického práva ke 2 ks cenných papírů U. S. T. S. S. I. P. 0,00% , k nimž měl žalobce získat vlastnické právo smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřenou rovněž 20. 8. 2001. Ve smlouvě o půjčce bylo dohodnuto, že žalobce je oprávněn od ní jednostranně odstoupit v případě, že na něho žalovaná nepřevede ve lhůtě 150 dnů od podpisu této smlouvy vlastnické právo k uvedeným cenným papírům. V případě odstoupení se žalovaná zavázala vrátit půjčku bez zbytečného odkladu. Žalobci právo na odstoupení nemělo vzniknout, pokud řádně a včas nesplní své závazky ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva, zejména jestliže si nezaloží na své jméno účet u žalovanou určeného obchodníka s cennými papíry nezbytný k realizaci převodu vlastnického práva. Účelem zajišťovacího převodu vlastnického práva k uvedeným cenným papírům bylo zajištění závazku žalované vrátit půjčku. Podle smluvního ujednání včasné a řádné splnění závazku žalované plynoucího z půjčky, který je zajištěn touto smlouvou, je rozvazovací podmínkou, tedy že uplynutím dne, ve kterém dojde k úplnému zániku zajišťovaného závazku vůči žalobci, přechází vlastnické právo ke 2 ks cenných papírů zpět na žalovanou. V případě, že žalovaná nesplní své závazky z půjčky vůči žalobci do jednoho měsíce po splatnosti závazku z půjčky, je žalobce oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého uvážení s tím, že jeho pohledávka včetně příslušenství plynoucího z půjčky, je převodem vlastnického práva ke dvěma kusům cenných papírů na žalobce zcela uspokojena. Žalovaná následně zaslala žalobci k podpisu návrh na uzavření komisionářské smlouvy o obstarání obchodů se zahraničními cennými papíry č. 01-5575 za účelem zřízení účtu u obchodníka s cennými papíry společnosti B. & p., a. s., kterou žalobce odmítl podepsat. Dopisem ze dne 3. 2. 2002 žalobce odstoupil od smlouvy o půjčce z důvodu uplynutí lhůty určené k převodu cenných papírů; současně požádal o vrácení částky 68.000,- Kč.

Na základě shora uvedené rekapitulace skutkových zjištění se odvolací soud neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Jestliže je smlouva

o půjčce včetně ujednání o možnosti od ní odstoupit (§ 48 odst. 1 obč. zák.) platným právním úkonem, neplatí totéž o smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Jejím předmětem může být jen existující převoditelné právo dlužníka a nikoliv třetí osoby.

Ze čl. I. a V. smlouvy o zajišťovacím převodu práva vyplývá, že žalovaná v době převodu (tj. dne 20. 8. 2001 viz čl. II. smlouvy o zajišťovacím převodu) nebyla vlastnicí uvedených dvou kusů cenných papírů a z tohoto důvodu je smlouva o jejich zajišťovacím převodu absolutně neplatná, neboť tento úkon (smlouva) svými účinky zákon, jeho účel a smysl obchází (§ 39 obč. zák.) . Má-li totiž tento zajišťovací institut podle § 553 obč. zák. plnit svou roli, musí právo, jehož převodem má být splnění závazku zajištěno, existovat již v době tohoto převodu. Proto je neplatná nejen smlouva o zajišťovacím převodu práva ze dne 20. 8. 2001, ale rovněž ta ujednání ve smlouvě o půjčce, která na uvedenou smlouvu o zajišťovacím převodu výslovně odkazují (kromě jiného i poslední věta čl. III. smlouvy). Neplatným není ujednání o možnosti žalobce odstoupit od smlouvy o půjčce v případě, že ve lhůtě 150 dnů od podpisu této smlouvy na něj žalovaná nepřevede vlastnické právo k uvedeným cenným papírům. Žalobce tak platně po uplynutí sjednané lhůty od smlouvy o půjčce odstoupil dopisem ze dne 3. 2. 2002. Plnění ze zrušené smlouvy je tak žalovaná povinna žalobci podle § 457 a § 451 obč. zák. vydat.

V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též dovolatelka ) dovozuje

z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Není srozuměna se závěrem, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 29. 7. 2003 je podle § 39 obč. zák. absolutně neplatná a že neplatností jsou postiženy i ty části smlouvy o půjčce, které se na ni odvolávají, zejména zákaz jednostranného odstoupení od smlouvy o půjčce, v případě, že žalobce včas a řádně nesplní svoje závazky plynoucí ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný skutkový závěr, že ke dni uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu práva neměla na svém účtu u společnosti B. & p., a. s. sporné cenné papíry; tuto skutečnost odvolací soud vůbec nezjišťoval a dovodil ji pouze výkladem čl. I smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Taktéž se odvolací soud nezabýval tím, ke kterému okamžiku smlouva o zajišťovacím převodu práva nabyla účinnosti (viz čl. V. této smlouvy). Nadále pak prosazuje názor, že žalobce nebyl oprávněn od smlouvy o půjčce odstoupit, jelikož neposkytl žalované potřebnou součinnost, na kterou byl zajišťovací převod vlastnického práva vázán. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl dovolání zamítnout.

Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle

§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje žalovaná v závěru o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne 20. 8. 2001.

Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 553 odst. 1 obč. zák. splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).

Podle § 553 odst. 2 obč. zák. smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

Otázkou zajišťovacího převodu vlastnického práva a platností smluv, na jejichž základě k převodu má dojít, se zabýval velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006. V něm přijal závěr, že zajišťovacím převodem práva ve smyslu § 553 obč. zák. se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Nejvyšší soud se jednoznačně postavil za názor, že smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky.

Z pohledu těchto přijatých zásad je správný závěr odvolacího soudu, že smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k cenným papírům je neplatná.

Smluvní ujednání, podle něhož v případě prodlení žalované se splněním závazku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce je nabyvatel oprávněn s cennými papíry nakládat podle svého uvážení s tím, že pohledávka nabyvatele včetně příslušenství plynoucí z půjčky je převodem vlastnického práva k 2 ks cenných papírů na nabyvatele zcela uspokojena (čl. IV. smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne

20. 8. 2001), je oním případem nepřípustného ujednání ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva, s nímž je spojována neplatnost takové smlouvy (jde o obdobu tzv. propadné zástavy).

Je-li neplatná smlouva o zajišťovacím převodu práva, nelze se domáhat splnění dohodnutých povinností, na které byl převod práva na žalobce vázán (poskytnout potřebnou součinnost ke splnění závazku dovolatelky). Tato okolnost se bezprostředně dotýká smlouvy o půjčce ze dne 20. 8. 2001, neboť zákaz od ní odstoupit vztažený

k porušení povinnosti žalobce řádně a včas splnit své závazky ze smlouvy

o zajišťovacím převodu práva se v důsledku neplatnosti posledně citované smlouvy stává obsoletním. Nezajistila-li dovolatelka převedení 2 ks dohodnutých cenných papírů na žalobce ve lhůtě 150 dnů od podpisu smlouvy o půjčce, vzniklo mu na základě dohody v souladu s § 48 odst. 1 obč. zák. právo od smlouvy o půjčce odstoupit.

Z pohledu dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jeho obsahového vymezení je rozsudek odvolacího soudu správný.

S ohledem na shora učiněný závěr o neplatnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva se dovolací soud již nezabýval výhradou dovolatelky vůči skutkovému závěru odvolacího soudu; není-li smlouva o zajišťovacím převodu práva platná, je nadbytečné zabývat se tím, zda skutkové zjištění o vlastnictví žalované k převáděných cenných papírů je správné či nikoliv; i kdyby tato výhrada byla důvodná, nemohla by mít vliv

na správnost právního posouzení věci.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. června 2009

JUDr. Václav Duda, v. r.

předseda senátu