33 Cdo 138/2013
Datum rozhodnutí: 18.12.2013
Dotčené předpisy: § 213 o. s. ř., § 132 o. s. ř.




33 Cdo 138/2013


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) P. V. , a b) H. V. , zastoupených JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, proti žalovanému M. V. , zastoupenému Mgr. Jaroslavem Salajkou, advokátem se sídlem v Brně, Malinovského nám. 4, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 93/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2012, č.j. 21 Co 300/2011-80, takto :

I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.400,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Jaroslava Salajky, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem ze dne 30. 6. 2011, č.j. 6 C 93/2010-59, Okresní soud ve Znojmě uložil žalovanému zaplatit žalobcům 100.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci odstoupili od smlouvy o budoucí smlouvě kupní z 27. 10. 2009 nikoliv z důvodu, ležícího výhradně na straně budoucích kupujících , ale proto, že v době uzavření smlouvy nebyly pozemky, o jejichž budoucí prodej šlo, v terénu žádným způsobem vytyčeny, nikterak ohraničeny, s jejich faktickým stavem a skutečnou polohou žalobci nemohli být reálně seznámeni, i když je toto ve smlouvě uvedeno . Ve smyslu § 48 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), práva a povinnosti smluvních stran zanikly a zaplacená záloha kupní ceny ve výši 100.000,- Kč se stala majetkovým prospěchem žalovaného získaným z právního důvodu, který odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 10. 2012, č.j. 21 Co 300/2011-80, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud zopakoval důkaz výpovědí svědka R. K., listinou s průmětem katastrální mapy do terénu a dovodil, že v době uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní nebylo požadováno konkrétní přesné vytyčení pozemku, došlo k jeho ukázání v reálném terénu s mírou přesnosti, která umožňovala učinit závěr o vzdálenosti hranic tohoto pozemku od inženýrských sítí a tím i konce vesnice . Kupní smlouvu ve sjednaném termínu účastníci neuzavřeli z důvodu ležícího výlučně na straně žalobců jako budoucích kupujících, resp. tvrzený důvod odstoupení od smlouvy o budoucí smlouvě kupní (sporná vzdálenost hranice pozemku č. 365 od inženýrských sítí /sloupu elektrického vedení s rozvodnou skříní/) žalobci neprokázali. Jestliže tedy do 30. 11. 2011 nebyla uzavřena předpokládaná kupní smlouva a také nebyla uhrazena celá kupní cena, tak dosavadní záloha na kupní cenu ve výši 100.000,- Kč se stala smluvní pokutou. Smluvní pokutu sjednali účastníci písemně, určili její výši (desetina hodnoty plnění), jež není nepřiměřená závazku, jehož řádné a včasné splnění zajišťovala. Dnem následujícím po 30. 11. 2011 se podle odvolacího soudu smluvní pokuta stala splatnou a žalobci se jejího vrácení z titulu bezdůvodného obohacení nemohou úspěšně domáhat.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním ze 7. 12. 2012, jímž - podle obsahu (§ 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ) - argumentačně vymezili dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř. Za vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, označili přezkum odvolání nad rámec skutečností, které odvolatel ve svém odvolání tvrdil . Žalovaný v rozporu s § 212 o.s.ř. nenavrhl žádný konkrétní přezkum, neidentifikoval zjištění soudu prvního stupně, která měl za správná, a neunesl v řízení před oběma soudy důkazní břemeno. Podle žalobců nemůže odvolací soud provádět důkazy, které nebyly v odvolání navrženy; přesto vyslechl v odvolacím jednání žalovaného, který v řízení před soudem prvního stupně odmítl vypovídat. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, pokládají žalobci skutkové závěry týkající se okolností, pro které odstoupili od smlouvy o budoucí kupní smlouvě; jimi nebyly jen nesrovnalosti ve vymezení polohy pozemku č. 365, ale také to, že své pochybnosti o poloze sdělili žalovanému již v říjnu 2009, požadovali geometrické vyměření pozemku, ale tři měsíce se nic nedělo. Závěrem navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.); důvodné však není.
Z úřední povinnosti - i když nebyly v dovolání uplatněny - přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv. zmatečnostem ), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Protože dovolací soud žádné vady neshledal, zabýval se jen existencí těch vad řízení, které - poněkud konfuzně - vytkli dovolatelé.
Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí (§ 212, věta první, o.s.ř.). Podle § 212a odst. 1 o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2 o.s.ř.).
Ustanovení § 212 o.s.ř. vymezuje v návaznosti na § 153 odst. 2 a § 206 odst. 2 o.s.ř. kvantitativní rozsah odvolacího přezkumu. Rozsah, v jakém bude rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumáno, se odvíjí od toho, jak je soud vázán žalobou, a v jakém rozsahu nastávají účinky odvolání, neboť rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu nesmí být užší, než jaký je rozsah účinků odvolání, jež nutně navazují na podobu vázanosti soudu žalobou (návrhem na zahájení řízení). Až na výjimky vyjmenované v § 212, větě druhé, o.s.ř. odvolatel určením rozsahu napadení rozhodnutí soudu prvního stupně nejen vymezuje, ohledně jakých výroků tohoto rozhodnutí nastane suspenzívní účinek odvolání (srov. § 206 o.s.ř.), ale současně stanoví meze, v nichž je odvolací soud oprávněn a povinen (po stránce kvantitativní) rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumat. Kvalitativní rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu je určen (obsahovým) vymezením odvolacích důvodů (§ 212a o.s.ř.). Na rozdíl od vymezení kvantitativního rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu, která je zásadně určena mezemi, v nichž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, odvolací soud není vázán uplatněnými odvolacími důvody při své přezkumné činnosti po stránce kvalitativní; ta zahrnuje jak hmotněprávní posouzení věci, tak aplikaci procesněprávních předpisů. Odvolací soud tedy zkoumá, zda rozhodnutí ve věci je správné z hlediska použití a výkladu hmotněprávních a procesních předpisů, a přihlíží i k případným vadám řízení, k nimž došlo před vydáním rozhodnutí. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1694 až 1702).
Podle ustanovení § 213 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (odstavec 1/). Odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně (odstavec 2/). K provedeným důkazům, z nichž soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění, odvolací soud při zjišťování skutkového stavu věci nepřihlédne, ledaže by je zopakoval; tyto důkazy je povinen zopakovat, jen jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, soud prvního stupně provedl jiné důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel (odstavec 3/). Odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování, a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování (odstavec 4/).
Má-li odvolací soud zato, že na základě důkazů provedených soudem prvního stupně, jež byly podkladem pro zjištění skutkového stavu, lze dospět k jinému skutkovému zjištění, je nepřípustné, aby se odchýlil od hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, aniž by je sám provedl a získal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení důkazů. Jinak řečeno, z ustanovení § 213 o.s.ř. vyplývá odvolacímu soudu povinnost zajistit si pro změnu skutkového náhledu podklad, který je rovnocenný způsobu dokazování před soudem prvního stupně. Ohledně těch skutečností, o nichž má pochybnosti, je odvolací soud povinen zopakovat dokazování, popřípadě doplnit dokazování.
V souzené věci odvolací soud při přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně (nikoliv odvolání žalovaného jak nesprávně uvádějí žalobci) postupoval v intencích shora uvedeného výkladu. Připomíná se, že žalovaný nebyl při jednání odvolacím soudem vyslechnut jako účastník řízení (§ 131, § 211 o.s.ř.), ale po poučení podle § 118a o.s.ř. (srov. § 213b odst. 1 o.s.ř.) se vyjádřil k tomu, kdy, kým a jak byli žalobci seznámeni s polohou pozemku č. 365.
Lze uzavřít, že odvolací řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), postiženo není.
Dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u odvolacího soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000).
V projednávaném případě odvolací soud poté, co opakoval důkaz výpovědí svědka R. K. a listinou s průmětem katastrální mapy do terénu, vyšel z toho, že smlouvou o budoucí smlouvě kupní z 27. 10. 2009 upravili účastníci podmínky, za kterých uzavřou smlouvu, jejímž předmětem budou pozemky ve zjednodušené evidenci - parcely původ Přídělový plán nebo jiný podklad (GP), p.č. 365 o výměře 5846 m , p.č. 397 o v ýměře 1339 m a p.č. 402 o v ýměře 1954 m, zapsaných na LV č. 132, k. ú. a obec J. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno - venkov . V článku III. bodu 3 žalobci (budoucí kupující) prohlásili, že byli budoucím prodávajícím řádně seznámeni se stavem a polohou převáděných nemovitostí, že je viděli, nemají výhrady k jejich stavu a za níže dohodnutou kupní cenu je koupí. Účastníci se zavázali uzavřít kupní smlouvu (její kompletní text byl obsažen v bodech V až X) do pěti pracovních dnů ode dne, kdy bude splněna podmínka, že budoucí kupující budou mít k dispozici sjednanou kupní cenu z úvěru , nejpozději 30. 11. 2011 (článek IV. bod 1). V článku IV. bod 2 byly sjednány kupní cena (1.000.000,- Kč) a způsob placení (100.000,- Kč jako záloha při podpisu smlouvy o smlouvě budoucí, 120.000,- Kč v měsíčních splátkách po 5.000,- Kč a 780.000,- Kč nejpozději do 30. 11. 2011). Účastníci smlouvy se dohodli, že pokud budoucí kupující neuhradí do tohoto termínu celou kupní cenu, nebo k uzavření kupní smlouvy ve sjednaném termínu nedojde z důvodu, ležícího výhradně na straně budoucích kupujících, připadnou všechny již zaplacené splátky kupní ceny budoucímu prodávajícímu jako smluvní pokuta . Dne 27. 1. 2010 žalobci odstoupili od smlouvy o smlouvě budoucí s tím, že stávající hranice pozemku p.c. 365 o výměře 5846 m je jinde, než bylo presentováno při prohlídce tohoto pozemku realitní kanceláří. Z katastrální mapy promítnuté do terénu odvolací soud zjistil, že hranice pozemku č. 365 směrem k obci je vzdálena 179,53 metrů od sloupu elektrického vedení s rozvodnou skříní, což sice neodpovídá údaji v inzerátu (150 metrů), ale rozdíl (29,53 metrů) neprokazuje tvrzení žalobců o posunu hranice o 100 m od hranice původně ukázané svědkem K. . Že žalovanému zaplatili žalobci při podpisu smlouvy 100.000,- Kč jako zálohu kupní ceny, nebylo sporné.
Odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalobci po uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní požadovali geometrické zaměření hranic pozemku č. 356, protože neměli jasno v otázce průběhu jeho hranic v terénu, přestože uvedená skutečnost vyšla v řízení najevo a byla prokázána (viz výpověď svědka R. K. při jednání 9. 10. 2012); jde však o zjištění takové skutečnosti, která pro následné právní posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě v článku IV. bodu 2 smlouvy o budoucí smlouvě kupní nebyla významná. Geometrické zaměření mohlo být jen prostředkem k odstranění pochybností ohledně skutečné polohy pozemku, nikoliv důvodem odstoupení od smlouvy vymezeným v listině ze dne 27. 1. 2010.
Ze zásady přímosti vyplývá, že hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) je věcí soudu, který tyto důkazy provádí. Dovolací soud může přezkoumávat hodnocení důkazů odvolacím soudem jen v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 písm. o.s.ř. a jen v případě, že v hodnocení důkazů je logický rozpor. Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, tedy i jinak, než je hodnotil soud provádějící dokazování, je v případě, že soudem provedené dokazování není v rozporu s pravidly logického myšlení, právně nevýznamná; z toho plyne, že v dovolání vznesená námitka nevěrohodnosti svědka R. K. je bezcenná.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. tedy žalobci uplatnili nedůvodně.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Žalobci - jak již vyplývá z toho, co bylo uvedeno výše - nezpochybnili v rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. právní závěr odvolacího soudu, podle něhož ujednání o smluvní pokutě je z hlediska § 39 a § 544 odst. 2 obč. zák. platným právním úkonem.
K doplnění dovolání, jímž žalobci namítli neplatnost ujednání o smluvní pokutě podle § 39 obč. zák. (pokuta penalizovala výkon jejich práva od smlouvy o budoucí smlouvě kupní odstoupit), nemohlo být přihlédnuto.
Rozsudek odvolacího soudu, který obsahuje správné poučení o mimořádném opravném prostředku, byl doručen zmocněnkyni žalobců 7. 11. 2012. Lhůta k podání dovolání (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) uplynula v pondělí 7. 1. 2013 (§ 57 odst. 2 o.s.ř.). Doplnění dovolání je datováno 22. 2. 2013 a soudu prvního stupně bylo doručeno tentýž den.
Podle ustanovení § 242 odst. 4, věty první, o.s.ř. mohou účastníci po dobu trvání lhůty k dovolání měnit dovolací důvody a rozsah, ve kterém rozhodnutí odvolacího soudu napadají. Dovolání lze sice opravit či doplnit, ale toliko ve smyslu opravy a doplnění dovolacích důvodů, které již dříve byly uplatněny. Doplnit dovolání uplatněním důvodu, který dosud v dovolání nebyl uveden, oproti tomu není možné; nelze-li dovolací důvody po lhůtě k podání dovolání měnit, nelze je logicky ani nově uplatnit.
Protože se žalobcům nepodařilo argumenty snesenými v dovolání ze 7. 12. 2012 právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit, Nejvyšší soud dovolání zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v rozhodném znění (dále jen advokátní tarif ), tj. částkou 5.100,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 18. prosince 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu