33 Cdo 1373/2012
Datum rozhodnutí: 31.07.2013
Dotčené předpisy: § 95 o. s. ř.




33 Cdo 1373/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) M. N. a b) L. N. , zastoupených JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, proti žalovanému F. K. , zastoupenému Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, o 139.989,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 246/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2011, č.j. 61 Co 255/2011-379, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 10. 2011, č.j. 61 Co 255/2011-379, a rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 12. 4. 2011, č.j. 4 C 246/2007-340, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Tachově ve výroku uvedeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 139.989,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 10. 2011, č.j. 61 Co 255/2011-379, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení státu i žalovaným. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že nárok uplatněný žalobci, kteří se domáhají po žalovaném zaplacení požadované částky jako náhrady nákladů, které vynaložili na odstranění vady věci (díla), jim nevznikl (§ 655 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen obč. zák. ). Objednatel nemá ze zákona právo odstranit vadu věci sám, nebo ji nechat odstranit a domáhat se na zhotoviteli úhrady takového odstranění, pokud nebyl tento způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady ve smlouvě o zhotovení věci výslovně dohodnut. Uplatněný nárok podle odvolacího soudu nelze podřadit pod ustanovení § 510 obč. zák.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, v němž ohlásili uplatnění dovolacích důvodů uvedených v § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., dále jen o.s.ř. ). Namítají, že nárok na úhradu částky v žalobě nijak právně nekvalifikovali, k čemuž ani nejsou povinni, a napadené rozhodnutí tak trpí přepjatým formalismem. Žalobci jako objednatelé uplatnili u žalovaného jako zhotovitele dopisem z 18. 9. 2006 práva z odpovědnosti za vady s tím, že žádali odstranění vad díla do 15. 10. 2006 a současně zhotovitele upozornili, že jinak vady díla odstraní sami a po zhotoviteli budou požadovat právo na náhradu vynaložených nákladů. Zhotovitel odstranění vad odmítnul. Z vylíčení rozhodujících skutkových okolností lze podle dovolatelů usoudit, že se jedná o uplatnění práv z odpovědnosti za vady díla, a sice nároku na slevu z ceny díla ve výši hodnoty opravy věci. Zároveň také upozorňují, že v průběhu řízení naznačili , že se může jednat i o náhradu škody podle § 420 obč. zák., neboť porušením povinnosti odstranit vady díla bez zbytečného odkladu ze strany žalovaného došlo u nich ke vzniku škody, spočívající v nákladech na odstranění vad díla, s tím, že mezi porušením povinnosti a vznikem škody je příčinná souvislost. Oba nároky přitom mohou stát vedle sebe. Dovolatelé poukazují také na to, že uplynutím třicetidenní lhůty uvedené v § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 634/1992 Sb. ), se vada stala neodstranitelnou, a v takovém případě má objednatel dokonce právo na zrušení smlouvy. Navrhli, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí je v souladu s platnou právní úpravou i aktivní judikaturou, a že řízení není stiženo žádnou procesní vadou. Upozornil na to, že v průběhu řízení opakovaně upozorňoval, jaké nároky vůči němu mohou žalobci uplatnit, ti však jeho názor považovali za nesprávný a až v přípise z 20. 4. 2010 poprvé uvedli, že požadují slevu z ceny díla. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.
Dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je důvodné.
Z úřední povinnosti i když nebyly v dovolání uplatněny přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 (tzv. zmatečnostem ), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Takovou jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je řízení u odvolacího soudu skutečně postiženo.
Podle § 95 odst. 1, věty první, o.s.ř. může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.
Žalobci poté, co Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. 3. 2010, č.j. 61 Co 70/2010-188, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 3. 2010, č.j. 4 C 246/2007-166, doručili dne 26. 4. 2010 soudu prvního stupně podání označené jako vyjádření ve věci samé s návrhy důkazů, v němž uvedli (viz čl. 202 spisu): Jedná se tedy o uplatnění nároku na slevu z ceny díla z důvodu již faktické nemožnosti požadovat bezplatné odstranění vad díla. Je zřejmé, že oproti žalobě, jíž se domáhali náhrady nákladů vynaložených na odstranění vad díla, vylíčili jinak rozhodné skutečnosti; požadovali sice stejné plnění, ale již na základě tvrzení, že vady díla odstranit nelze, a proto vůči žalovanému uplatnili (případně uplatňují) tomu odpovídající právo na slevu z ceny díla. Takové podání je tedy třeba posuzovat jako návrh na změnu žaloby, o níž je soud prvního stupně povinen rozhodnout. Z obsahu spisu se však podává, že tak neučinil, pokračoval v řízení a rozhodl o původním návrhu. Nápravu nezjednal ani odvolací soud, který tuto vadu řízení přehlédl, a stejně jako soud prvního stupně rozhodoval o původním návrhu, ačkoli stejné tvrzení žalobci uvedli i ve svém vyjádření k odvolání žalovaného (viz čl. 362 spisu). Řízení je tak zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil, a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně 31. července 2013

JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu