33 Cdo 134/2010
Datum rozhodnutí: 28.07.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 134/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ing. D. Š. , zastoupené JUDr. Editou Lebedovou, advokátkou se sídlem v Brně, Štefánikova 61, proti žalované R. D. , zastoupené JUDr. Helenou Hájkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova 37, o 98.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 404/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2009, č.j. 37 Co 422/2007-153, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek ze dne 22. 11. 2006, č.j. 43 C 404/2004-75, jímž městský soud zamítl žalobu o zaplacení 98.500,- Kč s 3% úroky z prodlení od 17. 10. 2004 do zaplacení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).
V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) dovolatelka prosazuje, že obsah zprostředkovatelské smlouvy ze dne 2. 4. 2004, ačkoli je deklarováno její uzavření podle občanského zákoníku, je totožný se smlouvou uzavřenou dle obchodního zákoníku , a z toho dovozuje obcházení věty druhé ust. § 262 obchodního zákoníku . Uvedená námitka není opodstatněná; žalovaná se v uvedené smlouvě sice zavázala, že bude vyvíjet činnost směřující k tomu, aby žalobkyni sjednala příležitost uzavřít dohodu o převodu členských práv a povinností v SBD Mír, avšak současně se účastnice dohodly, že žalované nenáleží odměna, a tudíž je zřejmé, že se nejedná o smlouvu o zprostředkování podle ustanovení § 642 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jelikož její podstatnou náležitostí je právě sjednání úplaty (provize).
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Takovými jsou námitky dovolatelky, jimiž vytýká nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku a neúplné zjištění skutkového stavu v důsledku neprovedení jí navržených důkazů, konkrétně výslechem svědka Ing. Petra Smrčky.
Námitka, že smlouva o budoucí smlouvě a zprostředkovatelská smlouva ze dne 2. 4. 2004 jsou navzájem závislé (že plnění z jedné bylo podmíněno plněním z druhé z nich), vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., který je k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) nezpůsobilý (srov. výslovné znění § 241a odst. 3 o.s.ř.).
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaná se náhrady nákladů dovolacího řízení, na kterou by jinak měla právo, ve vyjádření k dovolání výslovně vzdala.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2011


JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu