33 Cdo 1338/2010
Datum rozhodnutí: 28.02.2012
Dotčené předpisy: § 644 obč. zák., § 635 odst. 1 obč. zák., § 634 odst. 2 obč. zák., § 631 obč. zák.




33 Cdo 1338/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ekonomické stavby s. r. o. se sídlem Zruč - Senec, Ke Křižovatce 466, identifikační číslo 25224476, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Sady 5. května 36, proti žalovanému R. J., zastoupenému JUDr. Vladimírem Vlčko, advokátem se sídlem Praha 10, Vršovická 51, o zaplacení částky 50.792,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 367/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 15 Co 407/2009-87, takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.924,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vladimíra Vlčko, advokáta se sídlem Praha 10, Vršovická 51.
O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou v konečném znění domáhala po žalovaném zaplacení částky 50.792,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s ním uzavřela smlouvu o dílo, ve které se zavázala pro něho provést stavbu rodinného domu a žalovaný se jí zavázal zaplatit dohodnutou cenu díla 2,335.398,- Kč, z níž jí dosud dluží 50.792,- Kč.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. května 2009, č. j. 8 C 367/2007-75, ve spojení s usnesením ze dne 28. května 2009, č. j. 8 C 367/2007-78, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50.792,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 20. 5. 2003 smlouvu o dílo (dále jen smlouva ), na základě níž žalobkyně provedla pro žalovaného stavbu rodinného domu v k. ú. P. B. (dále též rodinný dům ). Cenu díla si účastníci ve smlouvě ve znění jejího dodatku č. 1 dohodli ve výši 2,335.398,- Kč (včetně DPH). Před uzavřením smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni 170.000,- Kč jako zálohu na cenu díla v souladu s ujednáním účastníků ve smlouvě o smlouvě budoucí. V průběhu provádění stavby uhradil žalovaný žalobkyni na zálohách 2,342.000,- Kč; žalobkyně mu z této částky vrátila 56.602,- Kč jako domnělý přeplatek. Žalovaný tak zaplatil žalobkyni celkem 2,285.398,- Kč, od kterých bylo odečteno 792,- Kč za neprovedené práce. Soud prvního stupně neuznal námitku žalovaného ohledně nesprávnosti konečného vyúčtování. Dospěl k závěru, že závěrečné vyúčtování proběhlo v souladu s ujednáním v čl. IV. odst. 1 písm. d/ smlouvy a jejím dodatku č. 1, podle něhož záloha 170.000,- Kč, kterou žalovaný uhradil před uzavřením smlouvy, bude vyúčtována v platbě splatné po předání díla a odstranění vad. Dovodil totiž, že částka 113.398,- Kč uvedená v závěrečném vyúčtování představuje složenou zálohu 170.000,- Kč, od níž je odečten omylem vrácený přeplatek ve výši 56.602,- Kč. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že žaloba je opodstatněná, neboť žalovaný ze sjednané ceny díla žalobkyni dluží 50.792,- Kč, a jeho závazek tudíž dosud nezanikl splněním.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. listopadu 2009, č. j. 15 Co 407/2009-87, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 50.792,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Neztotožnil se soudem prvního stupně, že závěrečné vyúčtování bylo provedeno v souladu s čl. IV. odst. 1 písm. d/ smlouvy, poněvadž takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Ze smluvního ujednání účastníků vyplývá, že si sjednali úhradu zálohy 170.000,- Kč ještě před uzavřením smlouvy s tím, že tato záloha bude zúčtována v konečném vyúčtování, a úhradu dalších zálohových plateb, jejichž výše a splatnost je uvedena ve smlouvě. Porovnáním jednotlivých plateb žalovaného a sjednaného způsobu placení záloh odvolací soud zjistil, že žalovaný platil zálohy podle ujednání ve smlouvě ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 30. 4. 2004, kterým byla snížena původně sjednaná cena díla na částku 2,335.398,- Kč. V souvislosti s tím byla také snížena třetí záloha splatná při dokončení obvodových a nosných zdí prvního nadzemního podlaží ze 796.000,- Kč na 788.650,- Kč. Žalovaný však uhradil dne 29. 10. 2004 zálohu v původní výši. Tím vznikl na této záloze přeplatek ve výši 56.602,- Kč, který žalobkyně žalovanému na jeho žádost vrátila. Nejednalo se tak o domnělý přeplatek , jak jej kvalifikoval soud prvního stupně, ale o skutečný přeplatek, který byl žalovanému vrácen bez jakéhokoli vztahu k zálohové platbě 170.000,- Kč. Faktura č. 200501154 ze dne 27. 10. 2005 (konečná faktura) obsahuje položku doúčtování ceny díla dle rozpočtu v částce 155.617,14 Kč (s DPH 163.398,04 Kč) bez bližší specifikace, výčet méněprací , jejichž cena je odečítána, a přehled víceprací, jejichž cena je přičítána. Od výsledné částky 155.577,14 Kč (s DPH 164.190,34 Kč) je odečtena položka označená jako záloha 113.398,- Kč a po zaokrouhlení je žalovanému vyúčtována výsledná částka 50.792,- Kč k úhradě. Protože z faktury není žádným způsobem zřejmé, že v ní je částka 170.000,- Kč, zaplacená zálohově před uzavřením smlouvy, zohledněna a řádně vyúčtována, odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalovanému dosud nepředložila řádné vyúčtování, k němuž se zavázala v čl. IV. odst. 1 písm. d/ smlouvy, které je předpokladem splatnosti částky, jež ze závěrečného vyúčtování vyplyne. Nebylo-li takové vyúčtování předloženo ani v průběhu řízení, je žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ze závěrečného vyúčtování, předčasně podaná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, jestliže napadené rozhodnutí obsahuje nesprávné poučení o dovolání. Není srozuměna se závěrem, že nedošlo k řádnému závěrečnému vyúčtování. I nadále tvrdí, že způsob vyúčtování uvedený ve faktuře je v souladu s ujednáním v čl. IV. odst. 1 písm. d/ smlouvy. Zaplacenou zálohu ve výši 170.000,- Kč snížila o přeplatek ve výši 56.602,- Kč, čímž dospěla k částce 113.398,- Kč, kterou následně jako zálohu započítala na provedené práce. Protože nedoplatek ceny díla ve výši 50.792,- Kč byl vyčíslen v souladu se sjednanými podmínkami, vzniklo jí právo na jeho zaplacení a žalovanému povinnost jej zaplatit. Jestliže žalovaný uhradil zálohu 170.000,- Kč a byl mu vrácen přeplatek 56.602,- Kč, pak jediným logickým a správným závěrem je, že jí dluží 50.792,- Kč. Zdůrazňuje, že i kdyby došlo k oprávněnému vrácení přeplatku ze třetí zálohy, dlužil by jí žalovaný stále žalovanou částku, jež odpovídá vyúčtovanému nedoplatku ceny díla. Považuje za nerozhodné, kterou ze záloh o uvedený přeplatek ponížila, a připomíná, že výše nedoplatku ceny díla odpovídá závěrům znaleckého posudku ze dne 15. 1. 2009 vypracovaného znalkyní Ing. V. a že žalovaný dne 10. 6. 2008 potvrdil správnost vyúčtování nedoplatku ceny díla. Nadto odvolací soud pominul aplikaci § 634 odst. 2 obč. zák., podle něhož nárok na zaplacení ceny díla vzniká jeho dokončením. Dle předávacího protokolu bylo dílo předáno a převzato dne 14. 10. 2005. Z uvedených důvodů navrhuje Nejvyššímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Přeplatek ve výši 56.602,- Kč vznikl z fakturace žalobkyně za práce, které neprovedla, a tato částka tak neměla žádnou spojitost se zaplacenou zálohou 170.000,- Kč; podle ujednání ve smlouvě o dílo s touto zálohou nebylo možné v průběhu realizace díla manipulovat. Měla být vyúčtována až v poslední splátce po předání díla a odstranění vad, což žalobkyně přes reklamaci neučinila, a nemůže se tak domáhat zaplacení žalované částky.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ).
Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§ 10a o. s. ř.) se proto zaměřil na posouzení otázky, zda je dovolání důvodné.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže ji v napadeném rozhodnutí nesprávně poučil o možnosti podat dovolání. Protože namítaná vada nemůže mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyl dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. uplatněn opodstatněně. Jiné vady řízení, stejně jako zmatečnosti uvedené v § 242 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.
S odkazem na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila právní závěr, že jí nevzniklo právo na zaplacení nedoplatku ceny díla a žalovanému povinnost nedoplatek ceny díla zaplatit.
V posuzovaném případě účastníci uzavřeli smlouvu o zhotovení věci na zakázku ve znění jejího dodatku č. 1 (posuzováno podle jejího obsahu), která je zvláštním druhem smlouvy o dílo podle § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen obč. zák. ); z ní vzniklo žalovanému právo, aby mu žalobkyně (zhotovitelka) podle jeho objednávky zhotovila stavbu rodinného domu, a povinnost zaplatit za to žalobkyni sjednanou cenu (§ 644 obč. zák.). Účastníci se dohodli o ceně podle rozpočtu (§ 635 odst. 1 obč. zák.) a sjednali si, že cenu bude žalovaný hradit v průběhu provádění stavby formou záloh, jejichž výši a splatnost uvedli ve smlouvě (resp. jejím dodatku). Poslední zálohu ve výši 220.000,- Kč se žalovaný zavázal zaplatit po předání díla a odstranění vad (viz čl. IV. odst. 1 písm. c/ smlouvy). Současně si v čl. IV. odst. 1 písm. d/ smlouvy ve znění jejího dodatku č. 1 ujednali, že záloha ve výši 170.000,- Kč, která byla objednatelem zaplacena před podpisem této smlouvy, bude vyúčtována ve splátce, která proběhne po předání díla a odstranění vad. Tato skutková zjištění nebyla mezi účastníky sporná. Odvolacímu soudu nelze přisvědčit, jestliže ujednání smluvních stran obsažené v čl. IV. odst. 1 písm. d/ smlouvy ve znění jejího dodatku č. 1 ve spojení s jejím čl. IV. odst. 1 písm. c/ vyložil jako ujednání o splatnosti poslední zálohy - nedoplatku ceny, neboť jde o dohodu o předpokladech, za nichž vznikne žalobkyni právo na úhradu nedoplatku ceny. Jinými slovy řečeno, účastníci smlouvy si pro vznik povinnosti uhradit poslední zálohu, resp. nedoplatek ceny, sjednali podmínku, že žalobkyně ve faktuře (kterou vystaví do 30 dnů ode dne protokolárního předání díla - čl. IV. odst. 2 smlouvy) vyúčtuje zálohu 170.000,- Kč (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2003, pod číslem 215). Nepřípadná je námitka žalobkyně, že odvolací soud měl za aplikace § 634 odst. 2 obč. zák. dospět k závěru, že žalovanému vznikla povinnost jí nedoplatek ceny uhradit, jestliže mu dílo předala a on je převzal. Uvedené ustanovení totiž stanoví splatnost ceny díla k okamžiku jeho odevzdání a převzetí jen v případě, že se účastníci smlouvy nedohodli jinak. V dané věci se však účastníci jinak dohodli.
Stěžejním pro posouzení správnosti dovoláním zpochybněného právního závěru je zjištění, zda byl splněn smluvený předpoklad pro vznik práva žalobkyně požadovat zaplacení nedoplatku ceny a povinnosti žalovaného nedoplatek ceny uhradit, tedy zda žalobkyně ve faktuře vystavené po předání díla vyúčtovala zálohu 170.000,- Kč.
Žalobkyně svou námitkou, že smluvený předpoklad vyúčtování zálohy splnila, směřuje proti správnosti skutkového zjištění, z něhož odvolací soud při rozhodování věci vyšel, a je tedy uplatněním dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož správnost je možné usuzovat, jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (viz § 132 o. s. ř.), jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Tak je tomu např. v případech, kdy v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti je logický rozpor, nebo např. jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z § 133 až 135 o. s. ř.; nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.
Žalobkyně sice v dovolání vyjádřila nesouhlas se správností skutkového závěru odvolacího soudu, že nebyl splněn smluvený předpoklad pro vznik práva požadovat zaplacení nedoplatku ceny, její argumentace je však ve skutečnosti kritikou samotného hodnocení listinného důkazu. Namítá-li, že ze závěrečné faktury vyplývá, že v ní byla záloha 170.000,- Kč vyúčtována, domáhá se jejího odlišného hodnocení, tj. nepřípustně napadá způsob vyhodnocení důkazu odvolacím soudem. Jak však bylo výše vyloženo, způsob hodnocení důkazů soudem nelze se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. a ani žádným jiným (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4994/2008, a ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2978/2005). Odvolací soud i tento důkaz hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. a skutkové zjištění, z něhož při právním posouzení věci vyšel, má oporu v provedeném dokazování.
Právní závěr odvolacího soudu, že žaloba byla podána předčasně, z vyložených důvodů obstojí, neboť žalobkyni se nepodařilo prosadit skutkový závěr, že byl splněn účastníky smluvený předpoklad vzniku práva na zaplacení nedoplatku ceny, a to vyúčtování zálohy 170.000,- Kč v závěrečné faktuře. Další dovolací námitkou žalobkyně bylo nadbytečné se zabývat, jelikož vzhledem k závěru, že žalobkyni dosud nevzniklo právo po žalovaném požadovat úhradu nedoplatku ceny, je pro rozhodnutí bezvýznamná výše tohoto nedoplatku.
Protože se žalobkyni nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud její dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 7.970,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z částky 1654,- Kč, odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 28. února 2012

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu