33 Cdo 1327/2014
Datum rozhodnutí: 22.10.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 1327/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Amisk Hescom s. r. o. se sídlem Praha 2, Vratislavova 32/4, zastoupené JUDr. Petrem Matouškem, advokátem se sídlem Praha 4, Nad Ryšánkou 7/2005, proti žalovaným 1) V. B. a 2) A. H. , zastoupeným JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53, o 163.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 423/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. listopadu 2013, č. j. 12 Co 365/2013-225, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na nákladech dovolacího řízení 14.830,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Orcta, advokáta se sídlem Karlovy Vary, Na Vyhlídce 53.
O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. listopadu 2013, č. j. 12 Co 365/2013-225, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. června 2013, č. j. 15 C 423/2010-195, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 163.400,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen o. s. ř. (srovnej čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Spojuje-li žalobkyně přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není otázka posouzení kompenzační námitky žalovaných ani otázka posouzení práva na zaplacení ceny díla, jež objednatel převzal s vadami. Na posouzení těchto právních otázek totiž napadené rozhodnutí nespočívá.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že účastníci uzavřeli dne 23. 9. 2009 v souladu s § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen obč. zák. (srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.), smlouvu o dílo č. 030/2009, v níž se žalobkyně zavázala pro žalované zhotovit spodní stavbu pro rodinný domek na označeném pozemku za sjednanou cenu. Tu se žalovaní zavázali zaplatit ve smluvených splátkách s tím, že konečnou úhradu zaplatí v den předání díla. Jelikož žalovaní dílo pro vady, jež byly odstranitelné s nákladem 255.322,- Kč, nepřevzali, nemá žalobkyně právo na zaplacení poslední splátky ceny díla ve výši 84.634,- Kč (to bylo vázáno na dokončení díla a jeho předání). Neopodstatněným shledal odvolací soud i nárok žalobkyně na zaplacení částky 70.400,- Kč vyúčtované žalovaným za odsouhlasené vedlejší rozpočtové náklady , neboť žalobkyně neprokázala, že žalovaní tyto náklady odsouhlasili. Nebylo-li žalobě vyhověno co do jistiny, nebylo možno přiznat ani požadované úroky z prodlení (v kapitalizované výši 8.366,- Kč).
Pokud jde o další argumentaci obsaženou v dovolání, je třeba uvést, že žalobkyně sice zpochybňuje správnost závěru, že jí nevzniklo právo na zaplacení částek 84.634,- Kč a 70.400,- Kč, avšak (posuzováno podle obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.), činí tak procesně neregulérním způsobem. Námitky žalobkyně totiž primárně míří proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud založil právní posouzení věci. Žalobkyně na podkladě vlastní verze skutku, že žalovaní dílo převzali, že částka 84.634,- Kč není konečným vyúčtováním díla (jehož zaplacení je ve smlouvě vázáno na předání díla), ale jednou ze smluvených splátek ceny díla, a že částka 70.400,- Kč představuje smluvenou cenu za vedlejší rozpočtové náklady, prosazuje oproti odvolacímu soudu právní názor, že má nárok na zaplacení žalovaných částek. Pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Konečně namítá-li žalobkyně nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu, nenapadá žádný jeho právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě však dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2014

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu