33 Cdo 1321/2007
Datum rozhodnutí: 29.08.2007
Dotčené předpisy:





33 Cdo 1321/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. G., zastoupeného advokátkou, proti žalované V. e., a. s., o neplatnost odstoupení od smlouvy, vedené u Okresního soudu v P. pod sp. zn. 5 C 77/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v H. K. pobočky v P. ze dne 10. listopadu 2005, č. j. 23 Co 297/2005-78, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobce se žalobou domáhal, aby soud rozhodl, že odstoupení žalované od smlouvy, jíž se zavázala dodávat elektrickou energii do odběrního místa v Z., je neplatné.


Okresní soud v P. rozsudkem ze dne 28. 4. 2004, č. j. 5 C 77/2003-64, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva na dodávku elektrické energie, od které žalovaná 26. 4. 2002 odstoupila. Dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, jenž je nezbytným předpokladem určovací žaloby podle § 80 odst. c/ o. s. ř., neboť se může svého práva domáhat žalobou na plnění závazku ze smlouvy.


Krajský soud v H. K. rozsudkem ze dne 10. 11. 2005, č. j. 23 Co 297/2005-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Konstatoval, že otázka platnosti odstoupení od smlouvy je otázkou předběžnou ve vztahu ke konečnému výsledku, o který žalobce usiluje (opětovné připojení k odběru elektrické energie). Má-li žalobce zato, že žalovaná porušila smlouvu o dodávce elektrické energie, může se domáhat plnění závazku z této smlouvy; takové řízení ostatně mezi účastníky toho času probíhá u Okresního soudu v P. pod sp. zn. 11 C 68/2002. Může-li se žalobce domáhat splnění smlouvy, nesvědčí mu naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti úkonu, jímž žalovaná od této smlouvy odstoupila.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím své zástupkyně z řad advokátů dovolání. Namítá v něm, že existenci naléhavého právního zájmu na předmětné určovací žalobě v řízení prokázal. Má zato, že vzájemné právní vztahy mezi účastníky lze v důsledku dominantního postavení a faktické nadřazenosti žalované vůči němu považovat za nejisté. Žalovaná zneužila svého postavení, jednostranně zvyšovala cenu za dodanou elektřinu a od smlouvy odstoupila proto, že nemínil zvýšenou cenu akceptovat. Za této situace má naléhavý právní zájem, aby soud vztahy mezi účastníky postavil najisto, tzn. aby rozhodl, zda bylo odstoupení od smlouvy v souladu s právem. Nadto žalobce v dovolání obsáhle argumentuje ve prospěch svého názoru, že žalované nesvědčilo právo od předmětné smlouvy odstoupit.


V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 dále opět jen o. s. ř. (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být věc posouzena z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Podle písmena b/ tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání v posuzované věci založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně. Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle písmena c/ citovaného ustanovení, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci zásadní právní význam, nýbrž až tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že tomu tak skutečně je.


Dovolací soud je povolán spojovat závěr o zásadním právním významu potvrzujícího rozsudku odvolacího soudu jen s posouzením těch právních otázek, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž správnost dovolatel zpochybnil. Dovolacímu přezkumu nemůže být - logicky vzato - podrobena právní otázka, která nebyla v rozhodnutí odvolacího soudu řešena, a zásadní právní význam nelze spojovat se závěrem, na němž dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá.


Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobce nemá na jím požadovaném určení naléhavý právní zájem, jenž je podle § 80 písm. c/ o. s. ř. zákonným předpokladem úspěšnosti určovací žaloby. Protože platnost odstoupení žalované od smlouvy o dodávkách elektrické energie přitom nezkoumal, nemůže být - logicky vzato posouzení této otázky podrobeno dovolacímu přezkumu; argumenty, jimiž žalobce v dovolání zdůvodňuje neplatnost odstoupení od smlouvy, jsou v současné fázi řízení nadbytečné a dovolací soud se jimi nemohl zabývat.


Přípustný dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vystihl žalobce výhradami proti právnímu závěru, že mu nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti odstoupení od smlouvy. Zmíněný závěr odvolacího soudu však nečiní jeho rozhodnutí zásadně právně významným, neboť není v rozporu se zákonem, ani judikaturou dovolacího soudu.


Podle § 80 písm. c/ o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Žaloba domáhající se určení však nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Tato zásada vyplývá z preventivního charakteru určovací žaloby, jejímž smyslem je poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení jeho právního vztahu nebo práva. Bylo-li tudíž právo žalobce již porušeno, nemá preventivní žaloba na určení místo, neboť žalobce je oprávněn domáhat se ochrany svého práva žalobou požadující jeho splnění (tzv. žaloba na plnění). Institut naléhavého právního zájmu má tudíž zamezit podávání nic neřešících určovacích žalob za situace, kdy právo již bylo porušeno a kdy již lze věc efektivně řešit žalobou na plnění.


V posuzovaném případě byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o dodávce elektrické energie, od níž žalovaná následně pro údajné neplnění povinností ze strany žalobce odstoupila. Žalobce má zato, že své smluvní povinnosti plnil, že smlouva byla naopak porušována ze strany žalované a že odstoupení žalované od této smlouvy nebylo v souladu s právem. Proto se domáhá určení neplatnosti tohoto právního úkonu. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že za této situace postrádá žaloba zákonem předvídaný smysl, neboť i případný vyhovující rozsudek by toliko konstatoval neplatnost odstoupení od smlouvy, nebyl by však způsobilý založit vymahatelný právní důvod pro vynucení jejího plnění. Danou situaci není tudíž na místě řešit určovací žalobou (tzv. preventivní řešení), nýbrž žalobou na plnění (v posuzované věci žalobou, jíž by bylo požadováno plnění smlouvy ze strany žalované spočívající v dodávkách elektrické energie do určeného odběrního místa za podmínek smlouvou stanovených), kdy v rámci řízení o takové žalobě jsou otázky platnosti smlouvy, příp. platnosti odstoupení od smlouvy, posuzovány prejudiciálně.


Závěr odvolacího soudu, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti odstoupení žalované od předmětné smlouvy (§ 80 písm. c/ o. s. ř.), je správný a plně koresponduje s již ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 539/2003, ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, a ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96). Rozhodnutí odvolacího soudu tak nelze mít za zásadně právně významné (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) a dovolání žalobce není podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně 29. srpna 2007


JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á


předsedkyně senátu