33 Cdo 1254/2012
Datum rozhodnutí: 30.04.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




33 Cdo 1254/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce F. K. , zastoupeného Mgr. Jaromírem Funiokem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sládkova 3048/20, proti žalovanému A. K. , zastoupenému Pete Markem, bytem v Ostravě Pustkovci, Pustkovecká 181/50, o 419.740,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 242/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2011, č.j. 11 Co 534/2010-243, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Dovolání žalobce proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 26. 5. 2010, č.j. 25 C 242/2003-216, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen o.s.ř. , srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), a přípustnost nelze dovodit ani z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., který ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Z uvedeného výkladu vyplývá, že jediným dovolacím důvodem, který je žalobci k dispozici, je důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ten však neuplatnil. Úvaha dovolacího soudu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí je proto vyloučena.
Pro úplnost se připomíná, že žalobce ohlásil dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o.s.ř. Soudům obou stupňů vytkl nesprávně, respektive neúplně zjištěný skutkový stav, konkrétně brojil proti skutkovému závěru, že žalovaný byl vlastníkem pozemku parc. o výměře 3632 m v katastrálním území P. nepřetržitě od roku 1964; poukázal na to, že předložil důkaz, který tento závěr vyvrací. Odvolacímu soudu dále vytkl, že převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, aniž sám prověřoval jeho tvrzení.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, který by na jejich náhradu měl jinak právo, v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. dubna 2013

JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu