33 Cdo 1233/2012
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 338zo odst. 4 o. s. ř.





33 Cdo 1233/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Dr. Ing. R. R., MBA, MSc. , zastoupeného Mgr. Alenou Senftovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Krhanická 988/7, proti žalované Okresní správě sociálního zabezpečení Vsetín , se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 841, o 86.368,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 280/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2011, č.j. 8 Co 395/2011-119, takto :

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 21. 2. 2011, č.j. 9 C 280/2009-86, uložil žalované zaplatit žalobci 86.368,- Kč s 2,5% úroky z prodlení od 10. 8. 2009 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků. Uzavřel, že žalovaná, která byla v řízení o výkon o rozhodnutí prodejem podniku vedeném u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 E 622/2004 oprávněnou, ručí ve smyslu § 338ze odst. 7 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ), za splnění nároku na odměnu a na náhradu hotových výdajů žalobce (správce podniku), i když podnik nebyl vydražen a výkon rozhodnutí soud zastavil.
Rozsudkem ze dne 12. 10. 2011, č.j. 8 Co 395/2011-119, Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Uplatněné právo - argumentuje odvolací soud - nevyplývá ze sporu (ani z jiné právní věci), který by měl být řešen v nalézacím řízení. Nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů vznikl v řízení o výkon rozhodnutí prodejem podniku a v tomto řízení mělo být (a zčásti bylo) rozhodnuto o uspokojení pohledávky správce podniku. I když to výslovně ze zákona nevyplývá, je zřejmé, že o závazku ručitelů musí soud rozhodnout výrokem rozhodnutí (zpravidla výrokem rozvrhového usnesení). O nároku na odměnu a na náhradu hotových výdajů nelze podle odvolacího soudu rozhodovat v nalézacím řízení; okolnosti, že nárok správce podniku se opírá o § 338i odst. 4 o.s.ř. a že jeho pohledávka nebyla zřejmě povinným uspokojena, nejsou rozhodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. prosazuje názor, podle něhož jako správce podniku má nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů bez ohledu na to, proti kterému ze subjektů zmiňovaných v § 338zo odst. 4 o.s.ř. je soudem výkonu rozhodnutí přiznán. Povinný a oprávněný (žalovaná) pak mají vůči správci podniku postavení solidárních dlužníků ze zákona, resp. oprávněný je ze zákona ručitelem zajišťujícím žalobcovu pohledávku. I když soud v řízení o výkon rozhodnutí usnesením uložil povinnost zaplatit odměnu a náhradu hotových výdajů jen povinnému, nic nebrání žalobci, aby zahájil proti oprávněnému (žalované) samostatné řízení o zaplacení téže částky z titulu jeho zákonné odpovědnosti, pokud povinný dluh nesplnil. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření připomněla, že soud v rámci výkonu rozhodnutí prodejem podniku pravomocně rozhodl tak, že odměnu a náhradu hotových výdajů je povinen zaplatit povinný, čímž byla tato otázka definitivně vyřešena. V ustanovení § 338zo odst. 4 o.s.ř. není uvedeno, že tam vyjmenované subjekty jsou dlužníky společně s povinným nebo že ručí společně a nerozdílně s povinným. Žalobce nesprávně opírá nárok o § 338ze odst. 7 o.s.ř., který se týká případů, kdy výtěžek dražby nedostačuje k uspokojení pohledávky správce podniku. To, že soud výkonu rozhodnutí v odůvodnění usnesení (nesprávně) odkázal na solidární ručení ve smyslu § 338ze odst. 7 o.s.ř., na věci nic nemění. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.); důvodné však není.
Z úřední povinnosti - i když nebyly v dovolání uplatněny - přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 (tzv. zmatečnostem ), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.). Protože žalobce nenamítal, že řízení trpí vadami, a ani z obsahu spisu jejich existence nevyplývá, soustředil se dovolací soud na právní posouzení věci odvolacím soudem, jehož výsledkem byl závěr, že žalobcův nárok na požadované plnění není dán.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení § 338i odst. 4 o.s.ř. má správce podniku nárok na odměnu a na náhradu hotových výdajů; tato pohledávka se uspokojuje z rozdělované podstaty ve druhé skupině (srov. § 338ze odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Podle ustanovení § 338ze odst. 7 o.s.ř. soud uloží, nebyla-li plně uspokojena pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů, usnesením tuto povinnost povinnému; oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelé, kteří přihlásili své pohledávky (§ 338s), za splnění této povinnosti společně a nerozdílně ručí.
Podle ustanovení § 338zo odst. 4 o.s.ř. povinnost zaplatit správci odměnu a náhradu hotových výdajů soud uloží buď povinnému, nebo společně a nerozdílně oprávněnému, těm, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelům, kteří přihlásili své pohledávky (§338s a § 338zn), a to podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo.
Podle skutkového stavu, z něhož soudy obou stupňů vyšly a který nebyl dovolatelem zpochybněn, Okresní soud ve Vsetíně zastavil podle § 338n odst. 6 o.s.ř. výkon rozhodnutí prodejem podniku, vedený proti povinné BETA MORAVIA, spol. s r.o. Usnesením ze 7. 3. 2005, č.j. 1 E 622/2004-154, které nabylo 13. 4. 2005 právní moci, tentýž soud uložil povinné zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení správci podniku (žalobci) částku 86.368,- Kč (odměna a náhrada hotových výdajů). V odůvodnění odkázal na ustanovení o solidárním ručitelství (§ 338ze odst. 7 o.s.ř.). Žalobce po zastavení výkonu rozhodnutí prodejem podniku podal 25. 3. 2005 návrh na prohlášení konkursu na majetek povinné (§ 4b zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 328/1991 Sb. ) a podáním ze 4. 8. 2005 přihlásil do konkursu pohledávku odměny a náhrady hotových výdajů. Krajský soud v Ostravě usnesením z 15. 7. 2005, sp. zn. 25 K 17/2005, prohlásil konkurs na majetek povinné a správcem konkursní podstaty ustanovil Mgr. R. Z. Usnesením téhož soudu ze 4. 10. 2006, č.j. 25 K 17/2005-125, byl konkurs na majetek úpadce BETA MORAVIA spol. s r.o. zrušen (§ 44 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb.). BETA MORAVIA spol. s r.o. byla vymazána k 11. 7. 2007 z obchodního rejstříku.
Přiznání nároku na odměnu a na náhradu hotových výdajů, resp. způsob jeho uspokojení závisí na průběhu řízení o výkon rozhodnutí prodejem podniku, které netvoří jednotný celek, ale je rozděleno do několika relativně samostatných úseků, v nichž se řeší vymezený okruh otázek (srov. § 338f a násl. o.s.ř.). Správce podniku vystupuje v řízení o výkon rozhodnutí prodejem podniku jako zvláštní procesní subjekt a má v něm samostatné postavení; účastníkem řízení je - zpravidla - jen ve fázi rozvrhu rozdělované podstaty, protože pohledávka odměny a hotových výdajů, které nebyly uhrazeny ze zálohy, se uspokojuje podle výsledků rozvrhového jednání z rozdělované podstaty ve druhé skupině (§ 338ze odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Uspokojení pohledávky odměny a hotových výdajů správce postupem podle § 338ze odst. 7 o.s.ř. předpokládá prodej podniku v dražebním jednání nebo v dalším dražebním jednání, tj. pravomocné usnesení o příklepu a zaplacení nejvyššího podání vydražitelem (srov. § 338z odst. 2 o.s.ř.). Teprve poté nařídí soud podle § 338zb odst. 1 o.s.ř. jednání o rozvrhu rozdělované podstaty. V rozvrhovém usnesení soud - mimo jiné - přizná správci podniku jím vyúčtovanou (a soudem schválenou) odměnu včetně hotových výdajů a po právní moci rozvrhu mu peněžní částku vyplatí (§ 338zi odst. 1, 2, § 338zj o.s.ř.). Jestliže nebude pohledávka odměny správce a jeho hotových výdajů takto plně uspokojena, uloží soud usnesením povinnému, aby ji ve zbývající části nebo zcela zaplatil. Výrokem usnesení soud rovněž rozhodne, že za úhradu této pohledávky ručí společně a nerozdílně oprávněný, ti, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelé, kteří řádně a včas přihlásili své pohledávky. Ustanovení § 338ze odst. 7 o.s.ř. zakládá zákonné ručení tam vyjmenovaných subjektů za pohledávku odměny a náhrady hotových výdajů; nezaplatí-li povinný, může správce podniku dosáhnout uspokojení své pohledávky nikoliv jen z majetku povinného, ale i z majetku oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelů, kteří řádně a včas přihlásili své pohledávky.
Jinak je tomu v případech, kdy soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem podniku, protože cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku spolu s peněžními prostředky v hotovosti a uloženými na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky patřících k podniku nepřesahuje, příp. přesahuje jen nepatrně výši splatných peněžitých závazků patřících k podniku, pohledávek oprávněného a těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, které nepatří k podniku, a předpokládané náklady prodeje, odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů (§ 338n odst. 6 o.s.ř.). Výkon rozhodnutí končí ve fázi určení ceny podniku (§ 338n odst. 1, 2 o.s.ř.), soud nevydává dražební vyhlášku (srov. § 338o odst. 1 o.s.ř.) a podnik není prodán v dražbě. Správce podniku předloží konečnou zprávu o výkonu své funkce, vyúčtuje odměnu a hotové výdaje a soud po přezkoumání zprávy rozhodne usnesením v intencích ustanovení § 338zo odst. 4 o.s.ř. Na rozdíl od případů, kdy byl podnik prodán v dražbě a kdy se pohledávka odměny a náhrady hotových výdajů správce uspokojuje primárně z rozdělované podstaty, ustanovení § 338zo odst. 4 o.s.ř. nezakotvuje solidární ručení vyjmenovaných subjektů jako zákonné zajištění pohledávky. Soud se zřetelem k důvodu, pro který byl výkon rozhodnutí zastaven, rozhodne o platební povinnosti povinného nebo o společné a nerozdílné povinnosti oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky (§ 338s, § 338zn o.s.ř.). Usnesení, které soud výkonu rozhodnutí vydal podle § 338zo odst. 4 o.s.ř., řeší s konečnou platností nárok správce podniku, a to nejen co do jeho výše, ale i co do vymezení povinného subjektu. Rozhodnutí je exekučním titulem; věcně (materiálně) legitimovanými jsou subjekty, které soud k zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů zavázal.
Z toho, co bylo uvedeno výše, vyplývá, že žalovaná není ve sporu o zaplacení pohledávky odměny a náhrady hotových výdajů věcně legitimována. Odvolací soud tak v konečném důsledku rozhodl správně a Nejvyšší soud dovolání žalobce zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. (žalované, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2013
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu