33 Cdo 1222/2014
Datum rozhodnutí: 16.04.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



33 Cdo 1222/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce Ing. V. D. , zastoupeného Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalované Domanský s.r.o. se sídlem v Praze 9, Českobrodská 566, identifikační číslo osoby 62914910, zastoupené Mgr. Petrem Běhanem, advokátem se sídlem v Praze 6, V Podbabě 2524/22, o zaplacení 439.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 124/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2013, č. j. 72 Co 150/2013-181, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.536,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Běhana, advokáta.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 17. ledna 2013, č. j. 19 C 124/2011-147, ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2013, č. j. 19 C 124/2011-157, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 439.900,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. července 2013, č. j. 72 Co 150/2013-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. - dále jen o. s. ř. ), přípustné, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
Žalovaná s dovoláním nesouhlasí a v písemném vyjádření k dovolání podrobně rozvádí důvody tohoto nesouhlasu. Akcentuje, že v mezidobí uzavřeli účastníci smlouvu, jíž na ni žalobce převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu (ve smlouvě pak žalobce uznal neplatnost a neúčinnost svého odstoupení od původní kupní smlouvy) a vozidlo bylo následně prodáno třetí osobě.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle § 241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Dovolání žalobce shora uvedený postulát nesplňuje, neboť z něj nevyplývá, jakým způsobem se odvolací soud měl od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlit.
Nadto je namístě uvést, že žalobce v dovolání ani neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolací námitky totiž ve skutečnosti směřují proti skutkovým zjištěním, na nichž je založen závěr odvolacího soudu, že žalobce provedl volbu práva z odpovědnosti za vady (požádal o opravu vozidla) a jeho následné odstoupení od smlouvy tudíž nebylo relevantní. Nesprávná skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 16. dubna 2014

JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu