33 Cdo 1208/2015
Datum rozhodnutí: 23.11.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013, § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



33 Cdo 1208/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. Č. , zastoupeného JUDr. Ivem Beránkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 47/73, proti žalované V. V. , o 513.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 397/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 11. 2013, č. j. 13 Co 341/2013-193, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 23. 4. 2013, č. j. 13 C 397/2010-177, uložil žalobci povinnost zaplatit původnímu žalovanému J. V. na náhradě nákladů řízení částku 118.576 Kč (výrok I.), a dále mu uložil povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 47.089 Kč (výrok II.). Rozhodl tak poté, co Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 11. 2012, č. j. 13 Co 686/2012-152, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 23. 8. 2012, č. j. 13 C 397/2010-121, v nákladových výrocích a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 11. 2013, č. j. 13 Co 341/2013-193, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit původnímu žalovanému J. V. na náhradě nákladů řízení částku 105.164 Kč a na náhradě nákladů řízení státu částku 47.089 Kč (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Poté, co žalobce podal dne 14. 3. 2014 proti usnesení odvolacího soudu dovolání, J. V. dne 3. 7. 2014 zemřel.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 12. 2015, č. j. 33 Cdo 1208/2015-239, rozhodl, že v dovolacím řízení bude na místo zemřelého žalovaného J. V. pokračováno s V. V.
Nejvyšší soud úvodem předznamenává, že s přihlédnutím k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 1136/2016, nemá na průběh dovolacího řízení vliv okolnost, že probíhá insolvenční řízení na majetek V. V. (u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 559/2012), v němž je úpadek jmenované (zjištěný 25. 1. 2012) řešen oddlužením.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen o. s. ř. (srov. čl. II bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3).
Žalobce přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (konkrétně otázky aplikace § 150 o. s. ř.), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zejména s ohledem na specifické okolnosti případu , a důvodnost v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce právní závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů žalované, coby procesně úspěšné straně, zpochybňuje argumentací založenou na vlastní verzi důvodů, které měly vést soudy k zamítnutí žaloby. Má za to, že ve věci nebyl úspěšný - ač prokázal, že J. V. peněžní prostředky podle smlouvy o půjčce z 5. 5. 2010 poskytl pouze proto, že J. V. byl omezený ve způsobilosti k právním úkonům. Je přesvědčen, že uvedené okolnosti, o nichž v době uzavření smlouvy o půjčce nemohl vědět a které vyšly najevo až v průběhu řízení, představují důvody zvláštního zřetele hodné, které umožňují soudu výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (ze dne 23. 8. 2012, č. j. 13 C 397/2010-121) i rozsudku odvolacího soudu (ze dne 20. 11. 2012, č. j. 13 Co 686/2012-152) však vyplývá, že žaloba žalobce byla zamítnuta proto, že žalobce neprokázal, že J. V. žalovanou částku podle smlouvy o půjčce z 5. 5. 2010 předal.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než na kterém založil právní posouzení odvolací soud; správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Žalobce uvedený předpoklad pomíjí, jestliže právní závěr odvolacího soudu, že zde nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné umožňující výjimečně zcela nebo zčásti ve věci úspěšnému účastníkovi řízení nepřiznat náhradu nákladů řízení, zpochybňuje argumentací založenou na odlišném skutkovém zjištění, než z jakého vyšel odvolací při úvahách o aplikovatelnosti § 150 o. s. ř. v daném případě. Namítá-li žalobce nesprávné právní posouzení použitelnosti § 150 o. s. ř., pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel z jeho skutkové verze, musel by nutně dospět k závěru, že jsou zde dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalované (i státu) přiznat náhradu nákladů řízení. Protože jde o zpochybnění právní otázky procesně neregulérním způsobem, nebylo možno se zabývat tím, zda je naplněn předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., jak jej žalobce v dovolání vylíčil.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. listopadu 2016

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu