33 Cdo 1161/2012
Datum rozhodnutí: 25.07.2013
Dotčené předpisy: § 50a obč. zák., § 575 odst. 1 obč. zák., § 451 odst. 2 obč. zák., § 588 obč. zák.




33 Cdo 1161/2012


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PRESTOL spol. s r.o. se sídlem v Plzni, Zborovská 542/29 (identifikační číslo 16736966), zastoupené JUDr. Janem Kocinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalované B. P. , zastoupené Mgr. Ing. Martinou Soudkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Mikulášské náměstí 487/11, o 1.800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 19 C 601/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2011, č.j. 13 Co 531/2011-111, takto :

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2011, č.j. 13 Co 531/2011-111, se v části, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 10. 11. 2010, č.j. 19 C 601/2009-61, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 1.244.540,- Kč s příslušenstvím, zrušuje a věc se krajskému soudu vrací k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti části rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2011, č.j. 13 Co 531/2011-111, jíž byl potvrzen rozsudek ze dne 10. 11. 2010, č.j. 19 C 601/2009-61, kterým Okresní soudu Plzeň - město zamítl žalobu co do 555.460,- Kč s příslušenstvím, se odmítá .

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 10. 11. 2010, č.j. 19 C 601/2009-61, uložil žalované zaplatit žalobkyni 1.244.540,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, v rozsahu 555.460,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. S odkazem na ustanovení § 420 odst. 1 a § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ), uzavřel, že žalovaná neuhradila kupní cenu, čímž žalobkyni vznikla škoda rovnající se její výši; protože žalovaná nezavinila vznik škody ve výši 1.800.000,- Kč, kterou na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008-154, je povinna žalobkyně zaplatit P. P., neshledal soud prvního stupně žalobu ve zbytku důvodnou.
Krajský soud v Plzni na základě odvolání obou účastnic v záhlaví označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu co do 1.244.540,- Kč s příslušenstvím, ve zbytku, tj. v rozsahu 555.460,- Kč s příslušenstvím jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že platební povinnost, k níž žalobkyni zavázal rozsudek ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008-154, nelze klást k tíži žalované. Povinnost kupující zaplatit dohodnutou cenu bytu a podílu na společných částech budovy (§ 588 obč. zák.) byla splněna; skutečnost, že kupní cenu neuhradila výlučně ze svých prostředků žalovaná, ale její matka s bývalým manželem, je pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně zcela irelevantní. Protože ustanovení o náhradě škody, ani o bezdůvodném obohacení na daný vztah nedopadá, nelze právo uplatněné žalobou těmto institutům podřadit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž zpochybnila právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen o.s.ř. ). Souhlasí s tím, že kupní smlouva z 1. 11. 2007 je platným právním úkonem, avšak v důsledku převodu vlastnického práva na žalovanou došlo k získání majetkového prospěchu, který vznikl tím, že žalovaná neuhradila žádnou kupní cenu. Tuto kupní cenu v návaznosti na smlouvu o budoucí kupní smlouvě ze dne 6. 2. 2006 uhradili manželé P.. Svůj nárok žalobkyně opřela jednak o § 588 obč. zák. (1.244.540,- Kč), jednak o § 451 a násl. obč. zák. (555.460,- Kč). Připomíná, že právní vztah vůči P. P. a B. P. st. byl pravomocně vypořádán rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008-154, jímž byla zavázána vrátit již uhrazenou zálohu navýšenou o částku, která odpovídá zvýšené hodnotě nemovitosti. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby pro zjevnou bezdůvodnost a nepřípustnost bylo dovolání odmítnuto.
Dovolání proti měnícímu výroku o věci samé přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.) je důvodné.
Podle skutkového stavu, z něhož odvolací soud vyšel a který žalobkyně nezpochybnila, P. P. a B. P. st. (budoucí kupující) a žalobkyně (budoucí prodávající) se 6. 2. 2006 dohodli na tom, že v určené době uzavřou kupní smlouvu, jejímž předmětem bude byt v domě na M. ulici v P. a ideální část ve vztahu k celku společných částí budovy. Smlouvou z 1. 11. 2007 prodala žalobkyně předmětný byt a spoluvlastnický podíl na společných částech domu za sjednanou cenu ve výši 1.244.540,- Kč žalované (dceři B. P. st.). Kupní cenu v šesti splátkách zaplatili žalobkyni na základě ujednání obsaženého ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě z 6. 2. 2006 P. P. a B. P. st. Rozsudkem ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008-154, který nabyl 3. 4. 2010 právní moci, uložil Okresní soud Plzeň - město žalobkyni povinnost zaplatit P. P. 1.800.000,- Kč s úroky z prodlení; protože porušila závazek ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní (předmět realizační smlouvy prodala třetí osobě, která nebyla stranou smlouvy o budoucí smlouvě kupní), vznikla P. P., škoda ve výši obvyklé (tržní) cenu bytu ke dni uzavření kupní smlouvy.
Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, podle něhož se plnění podle smlouvy o budoucí kupní smlouvě z 6. 2. 2006 stalo nemožným, neboť žalobkyně byt a spoluvlastnický podíl na společných částech budovy převedla žalované, která nebyla stranou smlouvy o budoucí smlouvě kupní (§ 50a odst. 1, § 575 odst. 1 obč. zák.). Prodejem bytu a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy zanikl závazek žalobkyně vůči budoucím kupujícím (P. P. a B. P. st.), kterým vznikl vůči žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť právní důvod, na jehož základě plnili (smlouva o budoucí smlouvě kupní) odpadl (§ 451 odst. 2 obč. zák.). Okolnost, zda budoucí kupující, případně jeden z nich, toto právo uplatnili, není v daných souvislostech podstatné. Skutečnost, že soud žalobkyni uložil nahradit P. P. škodu ve výši 1.800.000,- Kč (nikoliv tedy jak nesprávně uvádí dovolatelka uhrazenou zálohu navýšenou o částku, která odpovídá zvýšené hodnotě nemovitosti ), je pro posouzení právního vztahu účastnic v tomto sporu rovněž bezvýznamná.
Není sporu o tom, že budoucí kupující zaplatili ve splátkách kupní cenu bytu (proto je v kupní smlouvě z 1. 11. 2007 uvedeno, že kupní cenu za převáděnou nemovitost zaplatili kupující na účet prodávající společnosti před uzavřením této smlouvy ); šlo však o závazek P. P. a B. P. st. vyplývající ze smlouvy o budoucí smlouvě kupní z 6. 2. 2006, tedy o závazek z jiného právního titulu než byla kupní smlouva z 1. 11. 2007, jejímiž účastníky nebyli. Protože jejich plnění nelze považovat za platbu ve smyslu § 588 obč. zák., nebyla dohodnutá cena bytu a spoluvlastnického podílu na společných částech budovy kupující (žalovanou) zaplacena.
Odlišné právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné, a tudíž nemůže obstát ani měnící rozhodnutí, které na něm spočívá; Nejvyšší soud je proto zrušil (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku o věci samé není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (srov. § 237 odst. 3 o.s.ř.).
Povinnosti uzavřít v dohodnuté době kupní smlouvu s budoucími kupujícími porušila jak vyplývá z (pravomocného) rozsudku ze dne 15. 12. 2009, č.j. 14 C 215/2008-154 žalobkyně; její selhání v právním vztahu založeném smlouvou o budoucí smlouvě kupní nelze přičítat žalované. To, že žalobkyně byla uznána povinnou nahradit škodu P. P., neznamená, že se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila; o žádný z případů vyjmenovaných v § 451 odst. 2 a § 454 obč. zák. nejde.
Nepřípustné dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. července 2013
JUDr. Pavel K r b e k předseda senátu