33 Cdo 1140/2010
Datum rozhodnutí: 30.06.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 o. s. ř.




33 Cdo 1140/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Lékárny Karpeles, a. s. se sídlem Praha 2, Karlovo náměstí 502/40, IČ: 27408591, zastoupené JUDr. Zuzanou Žežulkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Belgická 32, proti žalovanému MUDr. Martinu Stránskému , s místem podnikání v Praze 1, Národní 9, IČ: 62931407, zastoupenému JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, o zaplacení částky 14.668,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 175/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2009, č. j. 14 Co 261/2009-122, takto:

I. I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Vašíčka, advokáta se sídlem v Brně, Lidická 57.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2009, č. j. 14 Co 261/2009-122, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. února 2009, č. j. 25 C 175/2008-60, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.668,70 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 2 o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání žalobkyně směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 14.668,70 Kč a není tak ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné. Dovolacímu soudu proto nezbylo než je podle § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle § 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bodu 4., § 15, § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve výši 2.450,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč, obě zvýšené o sazbu daně ve výši 20%. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2010

JUDr. Václav Duda,v.r.
předseda senátu