33 Cdo 1138/2010
Datum rozhodnutí: 31.08.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 1 o. s. ř.



33 Cdo 1138/2010


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. M. , zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 47, proti žalované FFS Czech s. r. o. se sídlem v Praze 10, Počernická 272/96 (identifikační číslo 28363001), zastoupené Mgr. Petrou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 39/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2009, č.j. 25 Co 325/2009-65, takto :

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Žalobkyně se žalobou z 1. 4. 2009 domáhala, aby soud určil, že je výlučnou vlastnicí budovy č.p. 55 na pozemku parc. č. 35 a pozemků parc. č. 35 a 880/5, zapsaných na listu vlastnictví č. 51 pro katastrální území Š. L. Uvedla, že smlouvu o zajišťovacím převodu práva uzavřela s žalovanou 29. 9. 2008, tj. v době, kdy již obdržela usnesení ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 32 Nc 9719/2008, jímž Okresní soud v Hradci Králové nařídil na její majetek exekuci. Protože nemohla se svým majetkem nakládat, je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem absolutně neplatná (§ 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění).
Podáním ze dne 11. 5. 2009 namítla žalovaná, že věc má být podle rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva projednána v řízení před rozhodci (§ 106 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ).
Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 5. 6. 2009, č.j. 3 C 39/2009-35, námitku žalované zamítl. Uzavřel, že platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která byla uzavřena 29. 9. 2008 společně se smlouvou o půjčce, soud vyřeší jako otázku předběžnou s dopadem jen pro dané soudní řízení. I když podle rozhodčí doložky do pravomoci rozhodce projednání sporu o vlastnictví nemovitostí patří (včetně posouzení zmíněné předběžné otázky), přísluší soudu samostatně posoudit platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, nebylo-li o tom již dříve v rozhodčím řízení rozhodnuto (§ 135 odst. 2 o.s.ř.).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 10. 2009, č.j. 25 Co 325/2009-65, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyloučiv aplikaci ustanovení § 135 odst. 2 o.s.ř. vyšel ze zjištění, že účastnice ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva sjednaly rozhodčí doložku. V občanském soudním řízení by proto soud mohl věc projednat a rozhodnout jen za splnění předpokladů stanovených v § 106 odst. 1 o.s.ř.; jelikož žádný z těchto předpokladů nenastal, trpí řízení nedostatkem pravomoci soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž namítá, že rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva (článek IX body 2., 3) je neplatná. Z jejího znění vyplývá, že žalobu může k některému z rozhodců podat jen žalovaná jako věřitelka, výlučně žalovaná také určila, kteří rozhodci budou v rozhodčím řízení samostatně spor projednávat, aniž na jejich výběr měla žalobkyně vliv, a Mgr. L. K. měla jako rozhodce podle rozhodčí doložky rozhodovat spory z právních vztahů založených smlouvou o půjčce nebo v souvislosti s ní a nikoliv z právních vztahů založených smlouvou o zajišťovacím převodu práva nebo v souvislosti s ní. Za důvod neplatnosti označila dovolatelka i to, že tzv. Asociace arbitrů se sídlem v Praze 1, Thunovská 12, není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jde jen o občanské sdružení, které organizačně, ekonomicky a technicky zabezpečuje činnost fyzických osob (rozhodců) zapsaných v jím vedeném seznamu (v seznamu jsou ostatně vedena jména dvou fyzických osob). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně je zjevně bezdůvodné (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).
Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn; v dovolacím řízení nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy (§ 241a odst. 4 o.s.ř.). Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím a které odvolací soud ani nemohl uvažovat. Proto také právní úprava (§ 243a odst. 2, věta první, o.s.ř.) nepřipouští v rámci dovolacího řízení dokazování, aby bylo zajištěno, že skutkový základ rozhodnutí odvolacího soudu zůstane v dovolacím řízení nedotčen.
V projednávané věci žalobkyně v řízení před soudy nižších stupňů netvrdila skutečnosti, na jejichž základě je rozhodčí doložka podle jejího názoru neplatná (okolnosti svědčící o neplatnosti smlouvy uvedla poprvé až v dovolání), a protože tyto skutečnosti ani nevyšly v řízení jinak najevo (srov. § 132 o.s.ř.), nemůže důvodně odvolacímu soudu vytýkat, že se jimi nezabýval a nedospěl na jejich základě k jinému pro ní příznivějšímu právnímu posouzení věci (zde otázky pravomoci). Je sice pravda, že soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti; to však platí vzhledem k projednací zásadě ovládající občanské soudní řízení (§ 101 odst. 1 o.s.ř.) jen za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s absolutní neplatností právního úkonu spojeny, vyjdou v řízení najevo. Nelze-li správnost rozhodnutí odvolacího soudu hodnotit s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím, nemůže se uvedenými skutkovými tvrzeními dovolatelky zabývat ani dovolací soud.
Nejvyšší soud proto dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (žalované, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2011



JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu