33 Cdo 1102/2009
Datum rozhodnutí: 31.08.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 1102/2009


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, Územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno, proti žalovanému P. D. , o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 178/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 2. prosince 2008, č. j. 54 Co 296/2008-58, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 2. prosince 2008, č. j. 54 Co 296/2008-58, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 26. června 2008, č. j. 12 C 178/2008-38, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 60.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Otázkou aplikace § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ) ve věci nároku vycházejícího ze smlouvy o státním příspěvku na individuální bytovou výstavbu se dovolací soud zabýval v rozsudku ze dne 4.listopadu 2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze odepřít ochranu výkonu práva na vrácení státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domků v osobním vlastnictví, ve znění pozdějších předpisů. Vyšel přitom z již ustáleného právního názoru, že závazkový vztah vzniklý na základě takové smlouvy je vztahem občanskoprávním založeným smlouvou uzavřenou mezi rovnoprávnými subjekty, do jejíhož obsahu byl vyhláškou inkorporován veřejnoprávní prvek. Smlouva uzavřená podle citované vyhlášky je tudíž podřízena občanskému zákoníku, přičemž ustanovení vyhlášky jsou vůči občanskému zákoníku v poměru speciality. Vyhláška coby speciální předpis - na rozdíl od podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační půjčky, případně bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt zaměstnancem uvedených v § 34 odst. 10 vyhlášky - neupravuje podmínky vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu komplexně. Aplikace občanského zákoníku, včetně jeho § 3 odst. 1, coby obecného předpisu není tudíž v rozsahu podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu speciální úpravou vyloučena (uvedené závěry nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, č. j. 33 Odo 693/2002, jenž se týkal odlišné problematiky, a to smluv o poskytnutí stabilizačního příspěvku na složení členského podílu do družstev pracovníkům organizací podle § 12 a § 20 vyhlášky č. 136/1985 Sb.).
Rozhodnutí odvolacího soudu respektuje shora uvedené závěry a neodporuje tak hmotnému právu.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle 243b odst. 5 věty prvé, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2010

JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu