33 Cdo 1073/2011
Datum rozhodnutí: 26.05.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




33 Cdo 1073/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. T. , zastoupeného JUDr. Zorou Antonyovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený Pruh 95/97, proti žalované V. T. , zastoupené JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, o zaplacení 225.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 272/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, č.j. 26 Co 244/2010-121, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Žalobce napadl v záhlaví citovaný rozsudek dovoláním, které směřuje (hodnoceno podle obsahu) proti výroku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 3. 2. 2010, č.j. 3 C 272/2009-88, v části, jíž okresní soud ve vztahu k žalované zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 225.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a proti výrokům o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř).


Dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. oponuje závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Tento závěr však odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu. V souzené věci je podstatné, že předmětem sporu je plnění ze smlouvy o úvěru, kterou jak vyplývá ze skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vyšel jako dlužník uzavřel pouze tehdejší manžel žalované. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2008 pod č. 24, uzavřel, že splnění závazku byť náležejícího do společného jmění manželů, avšak sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů.
Prosazuje-li dovolatel, že půjčené prostředky byly z větší části poukázány na účet pouze žalované (a z toho dovozuje, že závazek vznikl v důsledku jednání obou manželů), jde o námitku, která vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, a který je k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezpůsobilý.
Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu (ať už se jedná o potvrzující a měnící rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně nebo o rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení) není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalované, která by na jejich náhradu jinak měla právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu