33 Cdo 1062/2010
Datum rozhodnutí: 17.01.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.




33 Cdo 1062/2010


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. V. B., zastoupeného JUDr. Markem Pořízkou, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, Gorkého 1, proti žalovanému Ing. V. D., zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, o zaplacení 96.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 34/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2009, č. j. 15 Co 368/2008-248, takto :

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 7.488,- Kč k rukám JUDr. Milana Zábrže, advokáta se sídlem Brno, Veveří 57. O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně (po povolení obnovy řízení) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2003, č. j. 50 C 34/97-79, zamítl žalobu o zaplacení částky 96.750,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. března 2005, č. j. 47 Co 35/2004-98, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně svým postupem odňal žalobci možnost jednat před soudem.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. října 2005, č. j. 50 C 34/97-123, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 96.750,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% z částky 90.000,- Kč od 31. 10. 1995 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších úroků z prodlení z částky 6.750,- Kč od 31. 10. 1995 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Odvolací soud usnesením ze dne 6. března 2007, č .j. 15 Co 456/2005-148, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, jestliže neprovedl žalovaným navržené důkazy k jeho tvrzení, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena vážně a měla zastřít jiný právní úkon. Protože soud prvního stupně nevysvětlil, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 18. dubna 2008, č. j. 50 C 34/97-235, žalobu o zaplacení 96.750,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12% z částky 90.000,- Kč od 31. 10. 1995 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud rozsudkem ze dne 15. září 2009, č. j. 15 Co 368/2008-248, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), přípustné, přestože byl napadeným rozsudkem potvrzen v pořadí třetí rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v předchozím rozsudku ze dne 14. října 2005, č. j. 50 C 34/97-123, jenž odvolací soud usnesením ze dne 6. března 2007, č. j. 15 Co 456/2005-148, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nestalo se tak totiž v důsledku vázanosti právním názorem odvolacího soudu obsaženým ve zrušovacím usnesení. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil pro jeho nepřezkoumatelnost a pro vadu řízení s tím, že mu pouze uložil doplnit dokazování, aniž jej současně zavázal právním názorem, který by vyloučil, omezil nebo usměrnil nezávislé rozhodnutí věci soudem prvního stupně. Nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání nemůže přípustnost dovolání založit, neboť ta je dána jen na základě zákona (§ 236 o. s. ř.)
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Z hlediska přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jsou tak bez významu námitky žalobce, jimiž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně nezrušil a věc mu nevrátil k dalšímu řízení, ač tak měl učinit za situace, kdy soud prvního stupně skutkový závěr založil na výpovědi R. N., kterého nepřípustně vyslechl jako svědka, dále odvolací soud zasáhl do rovného postavení stran, jestliže nad rámec procesních návrhů žalovaného vyslechl svědky N. a F.). Tyto výhrady představují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Vady řízení přitom samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nemohou založit až na případ (a o ten zde nejde), kdy samotná vada řízení splňuje podmínku zásadního právního významu, tedy kdy jde o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Žalobce odvolacímu soudu dále vytýká nesprávnost skutkového závěru, že mezi účastníky nedošlo k předání předmětu půjčky, výhradami směřujícími proti způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů z hlediska jejich věrohodnosti a proti tomu, že soudy pominuly rozhodné skutečnosti vyplývající z jednotlivých - blíže specifikovaných důkazů. Tyto námitky vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno.
Vzhledem k řečenému dovolací soud dovolání žalobce odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 5.940,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4. ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 odst. 1 ve spojení s § 15, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 1.248,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).


V Brně dne 17. ledna 2012

JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu