33 Cdo 1054/2016
Datum rozhodnutí: 13.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 170 odst. 1 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



33 Cdo 1054/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně TANDEM, spol. s r. o. se sídlem Brno, Oblá 403/35, identifikační číslo osoby 454 76 837, zastoupené JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem Brno, Jakubské náměstí 644/3, proti žalovanému V. N. , zastoupenému JUDr. Zdeňkou Flídrovou, advokátkou se sídlem Litomyšl, Rektora Stříteského 187, o zaplacení 170.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 4 EC 382/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 30. 9. 2015, č. j. 18 Co 517/2015-234, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:


Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, č. j. 4 EC 382/2011-200, zamítl žalobu o zaplacení 170.000 Kč s 30 % ročním úrokem od 16. 1. 2000 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně od 1. 3. 2011 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Poté, co žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, soud prvního stupně ji usnesením ze dne 8. 4. 2015, č. j. 4 EC 382/2011-210, vyzval, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 8.500 Kč; současně ji poučil, že odvolací řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek zaplacen, jakož i o možnosti podat návrh na osvobození od soudních poplatků.
Na to žalobkyně podala žádost o osvobození od soudního poplatku z odvolání, kterou soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 6. 2015, č. j. 4 EC 382/2011-217, zamítl, neboť žalobkyně i přes poučení soudu prvního stupně netvrdila a nedoložila žádné skutečnosti, které by osvobození od soudního poplatku odůvodňovaly. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 7. 2015 (žalobkyně proti němu odvolání nepodala).
Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 7. 2015, č. j. 4 EC 382/2011-219, řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. 2. 2015, č. j. 4 EC 382/2011-200, zastavil (pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání - § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozhodném znění; dále jen zákon o soudních poplatcích ) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 18 Co 517/2015-234, posledně uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Mimo jiné dovodil, že nebyly splněny podmínky pro zrušení rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení ve smyslu § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobkyně soudní poplatek z odvolání nezaplatila ani do konce lhůty k odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku, zda zaplacením soudního poplatku nejpozději do pravomocného skončení řízení byla splněna poplatková povinnost. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně vyložil ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, které na daný případ dopadá, jestliže při svém rozhodování nevzal v potaz, že soudní poplatek z odvolání zaplatila. Připomíná, že tak učinila dne 22. 10. 2015, tedy před tím, než usnesení o zastavení odvolacího řízení nabylo právní moci (napadené usnesení odvolacího soudu jí bylo doručeno 9. 11. 2015). Má za to, že svou poplatkovou povinnost (před jejím zánikem) splnila. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, v němž se sice dovolací soud zabýval otázkou včasnosti podání žádosti o osvobození od soudního poplatku ve vztahu k pravomocnému skončení řízení, avšak jeho závěry týkající se § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích lze podle jejího mínění vztáhnout i na projednávaný případ. Současně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, a Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2002, sp. zn. 13 Cmo 229/2002, z nichž cituje vybrané pasáže. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II. bod 1, 7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále opět jen o. s. ř ); Nejvyšší soud již otázku výkladu ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích vyřešil a odvolací soud se při řešení této k dovolacímu přezkumu předložené otázky od judikatury dovolacího soudu neodchýlil.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 29 ICdo 38/2015, k předestřené právní otázce vyjádřil právní názor, podle něhož zaplatí-li žalobce soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně až poté, kdy uplynula lhůta k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku (§ 9 odst. 1 část věty za středníkem zákona o soudních poplatcích), avšak dříve , než odvolací soud rozhodne o jeho včasném odvolání proti usnesení o zastavení řízení, odvolací soud usnesení o zastavení řízení změní tak, že se řízení nezastavuje, neboť důvod pro zastavení řízení (v důsledku zaplacení soudního poplatku) odpadl. Současně zdůraznil, že ustanovení § 9 odst. 7 věta první zákona o soudních poplatcích upravuje předpoklady, za kterých může soud, jenž rozhodl o zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, rozhodnout o zrušení svého usnesení o zastavení řízení, a to bez ohledu na to, zda poplatník proti němu podal odvolání. Uvedené ustanovení nedopadá na rozhodování odvolacího soudu, který je vázán stavem ke dni svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1, § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř.). V usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 847/2015, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 86/2016, pak Nejvyšší soud při výkladu ustanovení § 170 o. s. ř. v souvislosti s žádostí účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků formuloval a odůvodnil právní závěr, že žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou účastník řízení podal až poté , kdy odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, avšak dříve, než bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno, není důvodem pro to, aby odvolací soud již vydané rozhodnutí změnil (nebo zrušil). Uvedl, že ustanovení § 170 odst. 1 o. s. ř. upravuje okamžik, od něhož je soud vázán usnesením (vyjma usnesení, jímž se upravuje vedení řízení). Vázanost usnesením nastává okamžikem, kdy soud usnesení vyhlásil, nebylo-li usnesení vyhlášeno, okamžikem, kdy bylo doručeno, a není-li třeba je doručovat, okamžikem, kdy bylo vyhotoveno. To mimo jiné znamená, že nebylo-li usnesení dosud doručeno, může je soud změnit nebo zrušit. Popsanou možnost soudu změnit nebo zrušit usnesení, jímž (dosud) není vázán, však v žádném případě nelze vykládat jako povinnost soudu korigovat již vydané usnesení.
Závěry přijaté ve shora citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu dopadají i na posuzovanou věc. Žalobkyně nemůže odvolacímu soudu úspěšně vytýkat, že při svém rozhodování nevzal v úvahu, že po vydání napadeného usnesení v době před jeho doručením soudní poplatek zaplatila. Zjevně pomíjí, že pro usnesení odvolacího soudu je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí (jak již bylo shora uvedeno); k tomuto okamžiku svou poplatkovou povinnost nesplnila. Odkazy žalobkyně na rozhodnutí, od nichž se měl odvolací soud napadeným usnesením odchýlit, jsou nepřiléhavé, jelikož ani v jednom z nich nebyla řešena obdobná situace jako v posuzovaném případě (tj. zaplacení soudního poplatku, popř. požádání o přiznání osvobození od soudního poplatku poté, kdy odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacený soudní poplatek).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. února 2017

JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu