33 Cdo 104/2009
Datum rozhodnutí: 18.08.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 619 obč. zák.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY 33 Cdo 104/2009-561


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Ing. I. P., zastoupené JUDr. Zdeňkem Karfíkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 7, proti žalované České nemovitosti, a. s. se sídlem v Praze 1, Revoluční 3, o opravu věci a o zaplacení 120.761,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 212/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2007, č. j. 20 Co 225/2007-495, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Žalobkyně se po žalované domáhala provedení v žalobě specifikovaných oprav bytové jednotky č. 1108/32 ve třetím nadzemním podlaží domu čp. 1108 v P. K. (dále jen předmětný byt , popř. byt ) a společných částí uvedeného domu. Uváděla, že předmětný byt, který koupila od žalované dne 23. 10. 1998, vykazoval vady, jež žalované postupně vytkla. Dále požadovala zaplacení částky 1.468,- Kč (s příslušenstvím) představující její podíl na úhradě faktury za opravy společných částí domu a částky 120.761,- Kč (s příslušenstvím), kterou vynaložila na nutnou úpravu bytu.

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. ledna 2007, č. j. 24 C 212/2000-411, zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaná provedla zde specifikované opravy společných částí domu čp. 1108 v P. (výrok I.), žalované uložil povinnost provést v předmětném bytě zde vyjmenované opravy (výrok II.), zamítl žalobu o provedení dalších vyjmenovaných oprav bytu (výrok III.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6.542,- Kč s 10 % úrokem od 1. 3. 2000 do zaplacení (výrok IV.), zamítl žalobu o zaplacení 114.219,- Kč se zde specifikovaným úrokem (výrok V.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky VI. a VII.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. října 2007, č. j. 20 Co 225/2007-495,
- výrokem I. odmítl odvolání žalobkyně do výroků rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo žalobě vyhověno,
- výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalované provést v předmětném bytě zde vyjmenované opravy a o zaplacení 114.219,- Kč s příslušenstvím, potvrdil ,
- výrokem III. rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla žalované uložena povinnost provést opravy spočívající v narovnání přepážky dělící lodžie, v repasi dveří v koupelně, ve vybudování uzavíratelného průduchu a nahrazení odvětrávání z WC a koupelny ventilátorky větrnou hlavicí osazenou na střeše nad větracím průduchem, změnil tak, že se tyto povinnosti žalované neukládají, a potvrdil jej v části, jíž byla žalované uložena povinnost vyměnit prasklé sklo v lodžii, vyměnit dvě vodovodní baterie v koupelně, provést repasi dveří na WC, opravit stoupačky TU a SV v instalační šachtě a opravit izolace větracího potrubí a ochranný nátěr ocelového potrubí,
- výrokem IV. rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 6.542,- Kč s 10 % úrokem od 1. 3. 2000 do zaplacení, změnil tak, že se žaloba o zaplacení této částky s příslušenstvím zamítá, a
- výrokem V. rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž byla zamítnuta žaloba o provedení zde vyjmenovaných oprav společných částí domu, jakož i v nákladových výrocích, zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení .

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ a c/ o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že - až na výjimky uvedené v potvrzujícím výroku rozsudku - nemá právo na opravy reklamovaných vad, neboť stav zakoupené bytové jednotky byl standardní, tzn. odpovídal stáří a běžnému opotřebení objektu kolaudovaného v roce 1972, což jako kupující vzala při uzavření kupní smlouvy na vědomí spolu s výčtem prací, které žalovaná provedla při rekonstrukci a opravách domu, za které převzala záruku. Je přesvědčena, že v rekonstruovaném bytě a domě se v žalobě popsané vady nemohou vyskytovat a pokud bytová jednotka i dům vady vykazovaly, je žalovaná jako prodávající povinna je v přiměřené lhůtě odstranit nebo poskytnout slevu z kupní ceny. V této souvislosti odvolacímu soudu vytýká, že při rozhodování opomenul existenci standardů, které má mít byt po rekonstrukci , resp. že nesprávně zjistil sjednaný standard bytu, neboť vycházel z nekvalitního znaleckého posudku obsahujícího nesprávné údaje o vadách, jejich rozsahu, a potřebnosti oprav , že se nezabýval okolnostmi, které doprovázely prodej bytu, a že ignoroval skutečnost, že žalovaná nedostála svému závazku podle kupní smlouvy, kterou před prohlášením a prodejem bytových jednotek uzavřela s městem P. (tj. rekonstruovat dům nákladem 44,614.500,- Kč). Dále vytýká soudům obou stupňů, že náležitě nezjišťovaly, zda prodaný byt mohl plnit svůj účel, že pominuly skutečnost, že žalovaná v inzerátech popsala předmět prodeje jako levné nové byty a vyvolala tak v kupujících představu, že byty budou po rekonstrukci jako nové, tedy že funkce bytů a domu a jeho zařízení je plně obnovena . Má zato, že soudy měly dovodit, že reklama nebyla poctivá a neodpovídala zásadám čestného konkurenčního soupeření a soutěžní slušnosti a že žalovaná jednala klamavě a v rozporu s dobrými mravy . Žalobkyně je sice nadále přesvědčena, že jí vznikl nárok na provedení požadovaných oprav bytu i na výměnu stavebních prvků, protože však byt sama opravila a jeho vady odstranila, prosazuje názor, že jí soudy měly namísto provedení oprav přiznat finanční plnění odpovídající ceně oprav. Soud prvního stupně však takový její alternativní žalobní návrh nesprávně zamítl a odvolací soud toto pochybení nikterak nenapravil. Nastala proto situace, kdy jí vyhovující výroky soudů vlastně poškozují , jsou nevykonatelné a neproveditelné a nereflektují, kdo uhradí náklady na vystěhování bytu (po dobu provádění oprav), na uskladnění nábytku a věcí, na její náhradní ubytování, event. škody s tím spojené. Z těchto důvodů žalobkyně brojí rovněž proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu a proti části výroku III., jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ukládající žalované povinnost provést zde specifikované opravy bytu; požaduje, aby oba tyto výroky byly nahrazeny výrokem přiznávajícím jí finanční plnění odpovídající ceně oprav. Žalobkyně nesouhlasí se zamítnutím žaloby o zaplacení 6.542,- Kč. Je přesvědčena, že sjednaným standardem bytu nemohl být pouze elektrický vývod pro digestoř, jak uzavřel odvolací soud. Nesouhlas s výrokem, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu o zaplacení 114.219,- Kč s příslušenstvím, odůvodnila tím, že částku 120.761,- Kč (tj. 114.219,- Kč a 6.542,- Kč) skutečně vynaložila na nutné úpravy a opravy bytu, a soudům obou stupňů vytýká, že nevzaly dostatečně v úvahu stav bytu v době předání a že neporovnaly běžný společenský standard bytu se stavem předmětného bytu . Zdůrazňuje, že byt jí byl předán v nepoužitelném stavu a v naprostém rozporu s obvyklou praxí a předpisy, které stanoví vlastnosti bytu a domu . Pokud jde o výrok V., spatřuje pochybení odvolacího soudu v tom, že nevzal v úvahu, že vady společných prostor domu byly prokázány znaleckým posudkem Ing. Š. a osvědčeny byly notářem V. i listinnými důkazy a prosazuje názor, že spor o tyto vady měl být vyřešen slevou z kupní ceny. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. žalobkyně odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval procesními vadami soudu prvního stupně , zejména pominul, že soud prvního stupně jmenoval znalce, aniž by jeho potřebnost vyplynula z ústního jednání , že neprovedl jí navržené důkazy (konkrétně revizní znalecký posudek a výslech svědků), a že naopak provedl důkazy, které navrhla žalovaná, přestože nebyly pro právní posouzení věci významné. Žalobkyně požaduje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vyslovil právní názor, aby se naturální plnění z důvodu nemožnosti provedení oprav změnilo na finanční plnění .

V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále opět jen o. s. ř. (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejprve jeho přípustností.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Vymezuje-li občanský soudní řád při splnění zákonných podmínek jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky.

Přípustnost dovolání upravují ustanovení § 237 až 239 o. s. ř.

Výrokem I., kterým odvolací soud odmítl odvolání žalobkyně proti těm částem rozsudku, jimiž soud prvního stupně žalobě vyhověl, nebylo rozhodnuto ve věci samé a nepřichází proto v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod označením R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Přípustnost dovolání proti tomuto výroku nevyplývá ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů zde taxativně uvedených.

Dovolání směřující proti výroku II., jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně zamítající jak žalobní návrh na uložení povinnosti žalované provést v bytě žalobkyně opravy specifikované ve třetím výroku tohoto rozsudku, tak i žalobní návrh na zaplacení 114.219,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace vázající se k tomuto výroku nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř). Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Těžiště dovolatelčiny argumentace však tvoří především výhrady proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že stav bytové jednotky, kterou od žalované koupila smlouvou ze dne 23. 10. 1998, odpovídal stáří objektu kolaudovaného v roce 1972 a jeho běžnému opotřebení, resp. že jako kupující vzala na vědomí standard převáděného bytu, byla seznámena i s rozsahem jeho rekonstrukce, a proto žalovaná neodpovídá za nedostatky bytu odpovídající míře jeho používání a opotřebení, nýbrž pouze za vady na rekonstruovaných stavebních prvcích, za které převzala záruku. Oproti tomu prosazuje žalobkyně názor, že jednalo-li se o rekonstruovaný byt, neměl vykazovat znaky opotřebení, jako tomu bylo u předmětného bytu, neboli jeho standard měl být vyšší ( jako nový ). Výtky žalobkyně týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů (zejména znaleckého posudku vypracovaného znalcem ing. B.), při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru) nemohou jak již bylo výše vyloženo přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu založit. Argumentuje-li žalobkyně nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybily při zjištění standardu předmětného bytu, musely by nutně dospět k závěru, že předmětný byt měl vady (a to vady, které jej činily neupotřebitelným), za které žalovaná jako prodávající odpovídá, a vznikl jí proto nárok na jejich bezplatné odstranění, resp. na slevu z kupní ceny bytu, popř. nárok na náhradu škody podle § 600 obč. zák. K výtkám dovolatelky, že soudy při rozhodování nezohlednily, že částku 120.761,- Kč skutečně sama vynaložila na úpravy a opravy bytu a že nevzaly ani v úvahu jaké důvody ji k tomu vedly (tedy že nedostatky bytu bránily jeho řádnému využití), je namístě připomenout, že zmiňovaná zjištění nebyla pro právní posouzení věci významná. Částku 120.671,- Kč totiž žalobkyně po žalované požadovala (jak vyplývá z obsahu spisu) jako refundaci toho, co sama vynaložila při odstranění nedostatků zakoupené bytové jednotky. Případná vadnost poskytnutého plnění však byla napravitelná jen v rámci odpovědnosti žalované za vady (srov. § 622, § 624 obč. zák.); přiznání práva na náhradu nákladů, které kupující sám vynaložil na odstranění vad věci nemá oporu v zákoně (k tomu srov. rozsudek z 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, jímž Nejvyšší soud navázal na závěry svých rozhodnutí ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, ze dne 30. 8. 2005. sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, či ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2267/2007, v nichž je shodně dovozováno, že majetková újma, která spočívá ve vadnosti poskytnutého plnění, je napravitelná jen v rámci odpovědnosti za vady a že nároků, které vyplývají ze závazků z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody). Jinak řečeno, škodou fyzické osoby je pouze újma, která vzniká jako důsledek vadného plnění, nikoli újma spočívající ve vadnosti poskytnutého plnění. Že je pro právní posouzení dané věci bezvýznamné zjištění, jaké finanční částky žalovaná investovala do rekonstrukce domu (tedy zda splnila svůj závazek podle smlouvy, na jejímž základě nabyla dům čp. 1108 do vlastnictví), bylo dostatečně vysvětleno již odvolacím soudem.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku pak nemohou založit ani výhrady žalobkyně k procesnímu postupu soudů či námitka, že řízení před soudy je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívají v tom, že nebyly vyslyšeny její výhrady k osobě znalce a k jím vypracovanému znaleckému posudku, že nebyly provedeny všechny důkazy, které navrhla, a že nebylo projednáno žádné z podání, která učinila v průběhu řízení , resp. nebyla připuštěna změna žaloby z požadavku na odstranění vad opravou věci na požadavek proplacení ceny oprav (tedy na finanční plnění). Vady řízení nemohou samy o sobě přípustnost dovolání založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006, nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 či ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tak tomu v posuzované věci není. Dovolací námitky týkající se vad řízení navíc nejsou ani důvodné. Jestliže odvolací soud na podkladě provedených důkazů znaleckým posudkem a listinami (tj. smlouvou o budoucí kupní smlouvě, kupní smlouvou a jejich přílohami) uzavřel, že se stavem předmětného bytu coby použité věci byla žalobkyně před uzavřením kupní smlouvy řádně obeznámena a že stav bytu byl standardní, tzn. u řady žalobkyní vytčených nedostatků (s výjimkou nedostatků na rekonstruovaných stavebních prvcích, za které žalovaná převzala dvouletou záruku), šlo o pouhý důsledek stáří objektu a jeho běžného opotřebení (a že žalovaná jako prodávající tudíž za tyto nedostatky ve smyslu § 619 věty druhé obč. zák. neodpovídá), bylo nadbytečné provádět důkaz revizním znaleckým posudkem a výslechem dalších svědků za účelem zjištění běžného standardu rekonstruovaných bytů , případně existence nedostatků předmětného bytu a výši výdajů, které žalobkyně vynaložila na jeho úpravy a opravy. V této souvislosti je namístě zdůraznit, že účastník zatížený povinností tvrdit právně významné skutečnosti a navrhovat k jejich verifikaci důkazní prostředky (§ 120 o. s. ř.) nemá v procesním slova smyslu právo na provedení jím navrženého důkazu před soudem. Soud totiž ve smyslu § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede a nejde-li o řízení uvedená v § 120 odst. 2 o. s. ř. (tzv. nesporná), může podle § 120 odst. 3 věty první o. s. ř. provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neúplně nebo nesprávně zjištěný skutkový stav věci může být dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. jen výjimečně, a to tehdy, jestliže v rozporu s § 120 o. s. ř. nebyly vůbec zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny, a k jejich prokázání byly nabízeny důkazy) nebo jestliže nebyl proveden navržený důkaz a soud, aniž by učinil skutková zjištění, dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno. V dané věci odvolacímu soudu nelze vytýkat, že okolnosti rozhodné pro posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku na provedení oprav bytu a pro posouzení důvodnosti obrany žalované nezjišťoval, případně že by skutkové zjištění v tomto směru neučinil. O námitce podjatosti soudem ustanoveného znalce dipl. ing. Milana Babického, kterou žalobkyně v průběhu řízení uplatnila, bylo soudem prvního stupně řádně rozhodnuto a žalobkyně proti takovému rozhodnutí řádný opravný prostředek nepodala. Rovněž o návrhu na změnu žaloby, který žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího zástupce ing. M. P. učinila ústně do protokolu při jednání dne 31. 1. 2007, soud prvního stupně rozhodl; změněnou žalobu nebylo třeba doručovat, neboť ke změně došlo při jednání, kterému byl zástupce žalované přítomen, a proti rozhodnutí, jímž soud prvního stupně změnu žaloby nepřipustil, není odvolání přípustné. V této souvislosti se sluší připomenout, že žaloba s požadavkem na odstranění vad předmětného bytu a společných prostor domu opravou byla u soudu podána 19. 10. 2000 a návrh na změnu žaloby požadující přiznání slevy z kupní ceny bytu byl uplatněn teprve při jednání dne 31. 1. 2007 po provedení obsáhlého dokazování, resp. po jeho skončení bezprostředně před vyhlášením rozsudku. Předpokladem přípustnosti změny žalobního návrhu je, aby výsledky dosavadního řízení, zejména provedené důkazy, mohly být podkladem i pro řízení o změněném návrhu. Jestliže soud prvního stupně návrhu na změnu žaloby nevyhověl, učinil tak na podkladě úvahy, že výsledky dosavadního dokazování nemohou být podkladem i pro řízení o změněném návrhu. Výhrada, že soudy obou stupňů neprojednaly žádné z podání učiněných žalobkyní v průběhu řízení , není blíže konkretizována a nelze se k ní tudíž ani vyjadřovat.

Dovolání žalobkyně proti té části rozsudečného výroku III, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost narovnat přepážku dělící lodžii, provést repasi dveří v koupelně, zřídit na WC i v koupelně uzavíratelný průduch a nahradit odvětrávání pomocí ventilátorků větrnou hlavicí osazenou na střeše nad větracím průduchem , je sice přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., je však zjevně bezdůvodné. Měnící výrok rozsudku odvolacího soudu spočívá na závěrech, že přepážka dělící lodžie nebyla součástí stavebních prací, na které se vztahovala záruka, že repase dveří v koupelně nebylo - jak vyplynulo ze znaleckého posudku - zapotřebí a že zřízení uzavíratelného průduchu na WC a v koupelně a nahrazení dosavadního způsobu odvětrávání jiným nebylo sjednaným standardem bytu, neboť tím byla podle smlouvy mřížka vzduchotechniky. Proti těmto závěrům žalobkyně žádné konkrétní výhrady v dovolání neuplatnila. Namítá pouze, že trvá na požadavku oprav v celém původním žalovaném rozsahu , a zároveň uvádí, že (s přihlédnutím k časovému odstupu od uplatnění původního požadavku) již nechce, aby žalovaná vytčené nedostatky bytu opravila, nýbrž žádá, aby jí místo oprav poskytla odpovídající finanční náhradu . Jestliže závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nejsou zpochybněny způsobem, z něhož by bylo možné dovodit, v čem dovolatel shledává jejich nesprávnost, nemohou být logicky vzato ani podrobeny přezkumu v dovolacím řízení. Nezbylo proto, než dovolání proti části výroku III., jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o provedení zde konkretizovaných oprav, odmítnout podle § 243b odst. 1 a 5 věty prvé a § 218 písm. c/ o. s. ř. při použití § 243c odst. 2 o. s. ř. Další námitka žalobkyně směřující výslovně proti výroku III., tj. že rozsudek nepřihlíží k reálné situaci a je neproveditelný , se pak vztahuje (jak vyplývá z obsahu dovolání) k jeho druhé větě, jíž byl žalobě v tomto směru vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Proti tomuto výroku není dovolání subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, popř. rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 154). Potvrzením rozsudku soudu prvního stupně v části přiznávající žalobkyni právo na provedení zde popsaných oprav bytu nebyla - objektivně vzato - způsobena újma na jejích právech odstranitelná odklizením uvedeného výroku. To, že žalobkyně nyní požaduje namísto oprav bytu finanční plnění ve výši ceny oprav, je z hlediska přípustnosti dovolání proti uvedenému výroku irelevantní; soud prvního stupně návrh žalobkyně na změnu žaloby pravomocně zamítl a v dovolacím řízení je postup podle § 95 o. s. ř. zapovězen (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání proti rozsudečnému výroku IV., jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 6.542,- Kč s příslušenstvím, směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, a není tudíž ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné.

Přípustnost dovolání proti výroku V. rozsudku odvolacího soudu nevyplývá z žádného z ustanovení občanského soudního řádu. Výrok, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem ve zde uvedeném rozsahu zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003) a nelze ho ani podřadit žádnému z případů taxativně vyjmenovaných v ustanoveních § 238, 238a a § 239 o. s. ř.

Ze všech uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné, popř. zjevně bezdůvodné, odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. srpna 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á , v. r.
předsedkyně senátu