32 Odo 942/2002
Datum rozhodnutí: 16.04.2003
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 238 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 942/2002-97

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. e., a.s., proti žalovanému M. P., podnikateli, o zaplacení 39.788,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 8 C 95/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. května 2002, č.j. 17 Co 358/2000-70, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.692,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce Mgr. J. H.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. června 2000, č.j. 8 C 95/98-50 tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 39.788,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně od 20.1.1996 do zaplacení (výrok I.). Odvolací soud dále žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 16.359,- Kč na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání namítaje, že odvolací soud vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Proto navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 dále též jen o. s. ř. ). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I. části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech rozsudku.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za podmínek taxativně uvedených v ustanoveních § 237 a § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Vady řízení vyjmenované v § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. z úřední povinnosti a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Přípustnost dovolání podle ustanovení podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je vyloučena ve věcech, v nichž bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [srov. § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], když k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně tvořilo předmět řízení [shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

V posuzovaném případě jde nepochybně o obchodní věc, v níž bylo výrokem I. rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto co do částky 39.788,40 Kč s příslušenstvím. Protože tímto dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodováno v obchodní věci o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, není dovolání přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Rovněž dovolání směřující do výroku II. rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, které ač součástí rozsudku má s ohledem na § 167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení, přípustné není. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů řízení před soudy obou stupňů nelze totiž podřadit žádnému z usnesení, proti nimž zákon připouští dovolání v § 238a o. s. ř. a podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť usnesení o nákladech řízení není usnesením o věci samé; existenci zmatečnostních vad řízení dle § 237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud již dříve vyloučil.

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání [§ 243a odst. 1, věta první o. s. ř.], dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož žalovaný z procesního hlediska zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 2.617,50 Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů..

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 16. dubna 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu