32 Odo 929/2005
Datum rozhodnutí: 29.05.2007
Dotčené předpisy:




U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Františka Faldyny, CSc. a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně T. a.s., zastoupené Mgr. Ing. P. K., advokátem proti žalované K. spol. s r.o., zastoupené JUDr. R. R., advokátem o zaplacení částky 1 102 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 Cm 32/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. března 2005 č. j. 4 Cmo 55/2004-100, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení

částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. R. R., advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. března 2005 č. j. 4 Cmo 55/2004-100, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2003 č. j. 7 Cm 32/98-79, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř).

Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.

Vyšel-li odvolací soud ze skutkového zjištění, že vyvíjela-li žalobkyně nějaké aktivity ohledně využití areálu bývalého státního podniku L. O., pak její činnost směřovala vůči A. K., nikoliv vůči žalované, jíž žádné plnění neposkytla, je tento závěr pro odvolací soud závazný, neboť skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Nejvyšší soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.

Za uvedeného skutkového stavu není právní závěr odvolacího soudu, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení smluvené ceny díla podle smlouvy účastníků ze dne 23. 3. 1994, v rozporu s hmotným právem. Na správnosti tohoto rozhodnutí nemůže nic změnit ani pochybení odvolacího soudu ohledně listiny ze 4. 5. 1995, v níž žalovaná žádala žalobkyni o uznání splátkového kalendáře k faktuře č. 50339 na 661 500 Kč vystavené 22. 12. 1994 a splatné 28. 2. 1995 po 60 000 Kč měsíčně z důvodů vysokých pohledávek společnosti, která v důsledku toho nevytváří dostatečné zdroje krytí všech plateb. Tato listina představuje uznání závazku ve smyslu § 323 obchodního zákoníku (dále jen ObchZ ), a to s ohledem na výkladová pravidla stanovená v § 266 odst. 1 ObchZ, podle něhož se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby. Z úmyslu žalované uhradit celou dlužnou částku formou měsíčních splátek pak jednoznačně vyplývá, že současně tuto částku uznává, neboť chce dosáhnout účinku spočívajícího v uhrazení celé dlužné částky ve výši 661 500 Kč. Byť tedy žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni v této výši uznala a v důsledku toho došlo k přechodu důkazního břemene ohledně jeho existence v době uznání závazku ze žalobkyně na žalovanou, skutkovým zjištěním odvolacího soudu, že žalobkyně žalované žádné plnění neposkytla, byla právní domněnka existence dluhu žalované vůči žalobkyni vyvrácena.

Dovolání není přípustné ani v části, kterou žalobkyně napadá výrok odvolacího soudu o nákladech řízení, protože se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (srov. § 237, § 238 a § 238a o. s. ř.) a nevyplývá ani z ustanovení § 239 o. s. ř., neboť nejde o případy v něm uvedené (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 11. 2002 sp. zn. 29 Odo 874/2001 publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Pokud odvolací soud neřešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, ani judikaturou odvolacích soudů nebo dovolacího soudu, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a proto je dovolací soud aniž se mohl věcí dále zabývat podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 17 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 29. května 2007

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu