32 Odo 886/2003
Datum rozhodnutí: 13.05.2004
Dotčené předpisy: § 43 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 886/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně S. E. s.r.o., zastoupené, advokátem, proti žalované C. G., spol. s r.o., o 5.514,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 66/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. července 2003, č.j. 15 Co 507/2003-14, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. července 2003, č.j. 15 Co 507/2003-14, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. června 2003, č.j. 83 C 66/2003-6, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. června 2003, č.j. 83 C 66/2003-6, kterým Okresní soud v Ostravě odmítl návrh žalobkyně na zahájení řízení, nepřiznal jí právo na náhradu nákladů řízení a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok I.). Dále rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobkyně, přes výzvu soudu (č.l. 4 spisu) s upozorněním na následky jejího nesplnění, vady svého žalobního podání neodstranila (§ 43 odst. 1, 2 občanského soudního řádu dále též jen o. s. ř. ), neboť na usnesení soudu, kterým bylo vyzvána k doplnění nebo opravení žaloby o konkrétní v něm uvedená skutková tvrzení a které bylo jejímu právnímu zástupci řádně doručeno, vůbec nereagovala. Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba je neprojednatelná, neboť žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení k uplatněnému nároku ani v podaném odvolání. Neuvedla v něm, kdy a s jakým obsahem byla uzavřena či byly uzavřeny kupní smlouvy se žalovanou, zda a v jakém rozsahu byla ve smlouvách dohodnuta záruka, kdy bylo ze smlouvy či ze smluv plněno, o jaké konkrétní vady se jednalo a kdy byly zjištěny, kdy byla práva z odpovědnosti za vady uplatněna u prodávajícího a jaký reklamační nárok byl vymezen.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. Namítla, že požadovaná konkrétní skutková tvrzení doplnila v podaném odvolání, čímž byl soudem vytýkaný nedostatek žaloby zhojen a pokračování v řízení nemohlo již nic bránit. Za této situace měl odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, a nikoli ho potvrdit, jak učinil.

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

Jelikož řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno po 1. lednu 2001, uplatní se pro dovolací řízení v souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání je v dané věci přípustné podle § 239 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), a je i důvodné.

Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, přičemž vzhledem k přípustnosti podaného dovolání je dovolací soud povinen přihlédnout též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož tyto vady dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se ani nepodávají, přezkoumal Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu uplatněného dovolatelkou.

Dovolací argumenty žalobkyně jsou kritikou právního posouzení věci odvolacím soudem při řešení procesní otázky (otázky náležitostí žaloby) co do vylíčení rozhodujících skutečností. Výhrady dovolatelky lze tak obsahově podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení.

Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout; žalobce proto musí v žalobě uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek, na jehož základě uplatňuje nárok, a to v rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1998, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 4). Jde tedy o nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. Tentýž předmět řízení je ve smyslu § 83 o. s. ř. upravující překážku litispendence (věci zahájené) a ve smyslu § 159 odst. 3 o. s. ř. upravující překážku rei iudicatae (věci pravomocně rozhodnuté) dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, tedy ze stejného skutku. I s ohledem na nutnost posouzení, zda se nejedná o tentýž předmět řízení a nejsou tudíž dány uvedené překážky řízení, musí předmět řízení splňovat všechny náležitosti předepsané v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř.

Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř .), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, č. j. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209); povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96 a dále v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2003, pod číslem 35).

Podle ustanovení § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jsou účastníci řízení k dosažení jeho účelu povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemná vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.

V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Povinnost účastníka uložená mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. se tedy týká všech významných skutečností pro rozhodnutí ve věci. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor.

Ustanovení § 43 o. s. ř. pak určuje, že předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).

V projednávané věci spočívá napadené rozhodnutí na závěru, že žaloba postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, neboť v ní není uvedeno, kdy a s jakým obsahem byla uzavřena či byly uzavřeny kupní smlouvy se žalovanou, zda a v jakém rozsahu byla ve smlouvách dohodnuta záruka, kdy bylo ze smlouvy či ze smluv plněno, o jaké konkrétní vady se jednalo a kdy byly zjištěny, kdy byla práva z odpovědnosti za vady uplatněna u prodávajícího a jaký byl vymezen reklamační nárok, přičemž tyto údaje nebyly uvedeny ani v podaném odvolání. Tento závěr shledává dovolací soud nesprávným.

Z žaloby (č.l. 1 spisu) se podává, že se jí žalobkyně domáhala žalobního nároku na základě tvrzení, že zakoupila od žalované výrobky, které následně pro jejich vady reklamovala, poté vady po předchozí dohodě se žalovanou odstranila a zaslala žalované k posouzení. Žalovaná reklamaci uznala. Za vadné výrobky požadovala od žalované dobropis, přičemž odstranění vad výrobků vyúčtovala čtyřmi fakturami o celkové částce 5.514,60 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani po písemných upomínkách. K žalobě byly jako přílohy připojeny faktury, podklady pro fakturaci, zápisy o vadách zjištěných při přejímce a upomínky.

Z usnesení ze dne 9. dubna 2003 (č.l. 4 spisu) se podává, že soud prvního stupně žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě sedmi dnů doplnila nebo opravila své podání žalobu vylíčením rozhodných skutkových tvrzení v dané věci. Přitom ji poučil, že toto doplnění má provést tak, že konkrétně uvede, zda uzavřela se žalovanou ústní či písemnou smlouvu o koupi výrobků, jaké výrobky byly předmětem koupě, jak byla sjednána kupní cena a její splatnost, zda byla sjednána záruka za zboží, kdy jí byly výrobky dodány, jaké konkrétní vady výrobky měly a kdy je zjistila, kdy oznámila žalované výskyt vad, zda uplatnila u žalované nějaký nárok z odpovědnosti za vady nebo ze záruky, jak a kdy žalovaná na uplatnění nároku reagovala, čím je odůvodněna požadovaná výše úroků z prodlení a pokud žalobkyně požaduje slevu z kupní ceny, čím je určena její výše a splatnost. Současně ji vyzval k označení nebo předložení důkazů, kterých se k novým skutkovým tvrzením dovolává a poučil ji, že žalobu odmítne, pokud nebude podání ve lhůtě stanovené soudem doplněno a soud nebude moci pro tento nedostatek pokračovat v řízení.

V odvolání (č.l. 7 8 spisu) proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby žalobkyně sdělila, že skutek, který je předmětem řízení, byl v žalobě náležitě odůvodněn a doložen písemnými důkazy. V další části tohoto podání pak reagovala na požadavek soudu k doplnění žaloby. Uvedla, že jí byly výrobky žalované dodány na základě písemné kupní smlouvy. Reklamace byla uplatněna u žalované telefonicky, která týmž způsobem odsouhlasila opravu výrobků žalobkyně s vyúčtováním nákladů opravy. O slevu z kupní cenu, kterou uhradila při přijetí dodávky výrobků, nežádala a opravu výrobků u žalované označila za neekonomickou. Žalovaná reklamaci uznala, avšak nezaslala dobropis, ani vyúčtovanou částku neuhradila. V závěru odvolání navrhla důkaz dokladem v příloze (č.l. 10 spisu), kterým je fotokopie faxu žalované ze dne 18. dubna 2001 o uznání reklamace.

Se závěrem odvolacího soudu, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu odmítl po marném uplynutí lhůty k jejímu doplnění o chybějící skutková tvrzení, dovolací soud nesouhlasí. Odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně) patrně přehlédl, že žalobkyně připojila k žalobě listiny, z nichž konkrétní údaje vyplývají a že žaloba ve spojení s těmito listinami (viz shora citované judikáty Nejvyššího soudu) tak obsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, které činí žalobu projednatelnou. Soudy obou stupňů rovněž pominuly, že žaloba nemusí obsahovat všechna úplná tvrzení, ze kterých soud vychází při dokazování a rozhodnutí o věci samé, nýbrž jen taková tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby soud věděl, co má projednat a o čem má rozhodnout. Pokud tedy za uvedené situace, kdy byla žaloba projednatelná, soud prvního stupně vyzval žalobkyni k doplnění jejího žalobního návrhu (tj. vyzval ji k doplnění žaloby o takové údaje, jejichž nedostatek nebránil pokračování v řízení) a s nevyhověním této výzvě spojoval odmítnutí žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř., a odvolací soud neshledal tento jeho postup nesprávným a jeho pochybení nenapravil, postupovaly soudy obou stupňů v rozporu s ustanoveními § 43 a § 79 odst. 1 o. s. ř.

S ohledem na výše uvedené pak nemůže obstát ani další závěr odvolacího soudu o neprojednatelnosti žaloby, který učinil na základě svého zjištění, že žalobkyně nedoplnila skutková tvrzení k uplatněnému nároku ani v odvolání.

Lze tak uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem proto co do závěru, že byly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby, neobstojí a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil; jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 a 6 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. května 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu