32 Odo 877/2003
Datum rozhodnutí: 13.01.2004
Dotčené předpisy: § 206 předpisu č. 99/1963Sb., § 107a předpisu č. 99/1963Sb., § 9 předpisu č. 549/1991Sb.




32 Odo 877/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně Č. k. a., proti žalovanému B., s. d. v O., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení částky 38,421.303,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 Cm 171/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, ze dne 19. června 2003, č.j. 8 Cmo 419/2002-127, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodl, že na straně žalobce Č. k. a., se sídlem , IČ bude pokračováno s E. G., a. s., se sídlem , IČ (první výrok). Dále odvolací soud potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2002, č.j. 25 Cm 171/99-88, kterým soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že v průběhu odvolacího řízení dosavadní žalobkyně Č. k. a. navrhla vstup jiného účastníka do řízení ve smyslu ustanovení § 107a občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), s tvrzením, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. listopadu 2002 postoupila společnosti E. G., a. s. pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, čímž nastala skutečnost, se kterou je spojen převod práva, o které v řízení jde. Postupník (rozuměj společnost E. G., a. s.) se svým vstupem do řízení na místo žalobce souhlasil. Maje za splněné podmínky vyžadované ustanovením § 107a o. s. ř. odvolací soud výše uvedenému návrhu vyhověl.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, a to výslovně jen do výroku, jímž bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví, podal žalovaný včasné dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a důvodnost o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.

Dovolatel zejména namítá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. června 2002, č. j. 25 Cm 71/99-76, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni (Č. k. a.) částku 38,421.303,54 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Proti tomuto rozsudku žalovaný podal včas odvolání, přičemž soud prvního stupně usnesením ze dne 30. srpna 2002, č. j. 25 Cm 171/99-88, odvolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. I toto rozhodnutí soudu prvního stupně napadl žalovaný včasným odvoláním, přičemž v průběhu odvolacího řízení dosavadní žalobkyně Č. k. a. - navrhla vstup jiného účastníka do řízení na své místo ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř.

S odkazem na shora popsanou procesní situaci žalovaný zdůrazňuje, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí podle ustanovení § 107a o. s. ř., když návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než o věci samé soud rozhodl, a musí být doložen souhlasem nabyvatele práva se vstupem do řízení. Protože původní žalobkyně návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř. nepodala dříve, než soud o věci samé rozhodl (smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena 5. listopadu 2002), tj. k návrhu na procesní nástupnictví došlo až poté, co soud prvního stupně odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil a toto jeho rozhodnutí bylo napadeno odvoláním, nemohlo být uvedenému návrhu vyhověno, když procesní nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. se v odvolacím řízení uplatní jen tehdy, přezkoumává-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé . Jelikož odvolací soud o věci samé nerozhodoval, nemohl se ani zabývat otázkou, zda skutečným nositelem práva, které bylo předmětem řízení, je žalobkyně, a nemohl ani posuzovat případnou platnost smlouvy o postoupení pohledávek.

Dále dovolatel Vrchnímu soudu v Olomouci vytýká, že původní žalobkyně Č. k. a. - nepředložila úplnou smlouvu o postoupení pohledávek, když nebyla doložena rámcová smlouva o postoupení pohledávek z 26. září 2002, na kterou předložená smlouva odkazuje, vše při současném zpochybnění určitosti a srozumitelnosti ve smlouvě o postoupení pohledávek vymezeného předmětu postoupení.

V neposlední řadě dovolatel zdůrazňuje, že postupem odvolacího soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem, když bez rozhodování o věci samé připustil změnu žalobce , aniž by bylo možno přezkoumávat, zda skutečně nový žalobce nabyl pohledávku žalobce původního. Poukazuje rovněž na písemné vyhotovení napadeného usnesení, v jehož záhlaví odvolací soud označil za žalobkyni osobu, o jejímž vstupu do řízení teprve rozhodoval.

Proto dovolatel požaduje, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci v rozsahu dovoláním dotčeném zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); není však důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Ustanovení § 107a o. s. ř. upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v důsledku hmotněprávní singulární sukcese práva (povinnosti), která nastala po zahájení řízení, aniž by účastník řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. V návrhu žalobce, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka, soud vyhoví, je-li prokázáno, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že tato právní skutečnost se týká práva nebo povinnosti dosavadního účastníka řízení a že tato právní skutečnost nastala po zahájení řízení. V návrhu žalobce podle ustanovení § 107a o. s. ř. pak lze vyhovět jen tehdy, byl-li podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl.

Procesní nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. se uplatní také v odvolacím řízení, a to mimo jiné i tehdy, jestliže při přezkumu v systému tzv. neúplné apelace právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, a žalobce navrhl vstup nového účastníka dříve, než odvolací soud o věci rozhodl.

Jak je zřejmé z obsahu spisu smlouva o postoupení pohledávek mezi Č. k. a. (postupitelkou) a společností E. G., a. s. (postupníkem) byla uzavřena 5. listopadu 2002, tj. poté, co soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (srov. rozsudek ze dne 18. června 2002, č. j. 25 Cm 171/99-76). Postupitelka návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř. podala dříve, než odvolací soud o odvolání žalovaného rozhodl (a než rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé nabylo právní moci), přičemž nabyvatelka práva s tímto návrhem vyslovila souhlas. Protože smlouva o postoupení pohledávky je ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. právní skutečností, s níž právní předpisy převod práva spojují, a protože předmětem smlouvy z 5. listopadu 2002 byla práva, o něž v řízení jde, nelze právnímu závěru odvolacího soudu o splnění podmínek podle ustanovení § 107a o. s. ř. pro vstup do řízení na místo dosavadního účastníka, ničeho vytknout.

Na tomto závěru pak není způsobilá ničeho změnit ani výhrada dovolatele, že o věci samé odvolací soud nerozhodoval, když k odvolání žalovaného pouze přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Rozhodnutím o odvolání žalovaného (rozuměj o odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení) bylo totiž současně rozhodnuto i o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně (rozuměj proti rozsudku z 18. června 2002, č. j. 25 Cm 171/99-76), a to bez ohledu na skutečnost, že odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé z důvodu nesplnění poplatkové povinnosti v konečném důsledku věcně nepřezkoumával. Podal-li žalovaný proti rozsudku soudu prvního stupně včas subjektivně i objektivně přípustné odvolání (srov. ustanovení § 206 odst. 1 o. s. ř.), pak při absenci výslovné právní úpravy, pokud jde o suspenzívní účinky odvolání, z něhož nebyl zaplacen soudní poplatek, nutno dospět k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně nenabývá právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.

Ani další dovolatelem uplatněná námitka, že mu postupem odvolacího soudu byla odňata možnost jednat před soudem, neboť soud bez rozhodování o věci samé připustil změnu žalobce, aniž by bylo možno přezkoumávat, zda skutečně nový žalobce nabyl pohledávku žalobce původního, není důvodná.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. června 2003 sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2003, pod číslem 136, formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého se soud při rozhodování o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř., nezabývá otázkou, zda žalobce je skutečně nositelem jím tvrzeného práva a zda podle označené právní skutečnosti toto právo skutečně přešlo na jiného, neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví, ale již posouzení věci samé.

Skutečnost, že odvolací soud v konečném důsledku nepřezkoumal odvoláním žalovaného napadený rozsudek soudu prvního stupně, nýbrž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, na shora uvedeném závěru není způsobilá ničeho změnit.

O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. pak lze hovořit pouze tehdy, jestliže k němu došlo nesprávným postupem soudu v průběhu řízení a nikoli vlastním rozhodovacím aktem soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), kterážto podmínka v daném případě splněna není.

Poukazoval-li dále dovolatel na nesprávné označení žalované v záhlaví napadeného usnesení, v této části nelze jeho námitce upřít důvodnosti.

Odvolací soud tím, že nevyčkal, až jeho rozhodnutí vydané podle ustanovení § 107a o. s. ř. nabude právní moci, a tím, že současně (jedním rozhodnutím) rozhodl o odvolání žalovaného proti usnesení o zastavení odvolacího řízení, maje v obou případech za žalobkyni společnost E. G., a. s., zatížil řízení jinou vadou. Tato vada ale sama o sobě nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné podle ustanovení § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. ledna 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu