32 Odo 800/2003
Datum rozhodnutí: 17.03.2004
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




32 Odo 800/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. , spol. s r.o. , proti žalovanému Ing. J. R., o 90.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 8/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. srpna 2001, č.j. 15 Co 254/2001-78, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě shora označeným usnesením odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 10. července 2000, č.j. 27 C 8/2000-34, kterým Okresní soud v Ostravě žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 90.000,- Kč s příslušenstvím, jakož i náklady řízení ve výši 15.900,- Kč (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud vyšel při posuzování včasnosti odvolání ze zjištění, která učinil z vyplněné předmětné doručenky, z výslechu poštovní doručovatelky, která žalovanému rozsudek soudu prvního stupně doručovala, jakož i z výslechu žalovaného. Konstatoval, že tato písemnost byla žalovanému doručována v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen o. s. ř. ), takže za den jejího doručení je nutno považovat třetí den od uložení zásilky, tj. 7. září 2000. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný podal odvolání dne 11. prosince 2000 opožděně, neboť mu zákonná patnáctidenní lhůta k jeho podání, která běží od doručení rozhodnutí, proti němuž tento opravný prostředek směřuje, uplynula dne 22. září 2000.

Usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalovaný dovoláním datovaným dne 6. ledna 2002 a podaným dne 14. ledna 2002 do podatelny soudu prvního stupně. V dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) a § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., odvolacímu soudu vytkl nesprávné právní posouzení v otázce doručování rozsudku soudu prvního stupně. Proto navrhl, aby dovolací soud (dovolatel nesprávně uvedl vrchní soud ) jím napadené usnesení zrušil.

Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně se závěrem odvolacího soudu o opožděnosti odvolání žalovaného ztotožnila. Odkazujíc na odůvodnění napadeného usnesení uvedla, že odvolací soud na základě jím dostatečně učiněných zjištění nepochybil, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen tzv. náhradním způsobem v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 o. s. ř., takže je námitka žalovaného v tomto směru nedůvodná. Proto navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu.

Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednán í a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I.ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01).

Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen, jak vyplývá z doručenek založených ve spisu na č.l. 79 verte, právnímu zástupci žalobkyně dne 2. listopadu 2001 a žalovanému dne 3. listopadu 2001, kdy nabyl právní moci.

Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 3. prosinec 2001 (pondělí). Dovolání podané žalovaným až dne 14. ledna 2002 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).

Nejvyšší soud proto podané dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl jako opožděné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4.500,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, §14 odst. 1, § 15 a § 18 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 17. března 2004

JUDr. Miroslav Gallus, v.r.

předseda senátu