32 Odo 729/2004
Datum rozhodnutí: 17.05.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 729/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně P. P., a. s., proti žalované T., s. r. o., o zaplacení 658 185 Kč s příslušenstvím a 779 703,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 89/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2004, č. j. 6 Cm 141/2003 - 122, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. září 2002, č. j. 48 Cm 89/2000 80, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 2. června 2003, č. j. 48 Cm 89/2000-105, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 658 185 Kč spolu se 14,5% úrokem z prodlení p. a. od 1. 8. 1988 do zaplacení, zamítl žalobu uplatněnou žalovanou proti žalobkyni na zaplacení částky 779 703,40 Kč spolu s 15% úrokem z prodlení od 20. 8. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2004, č. j. 6 Cmo 141/2003 122, v napadené části změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 888 Kč se 14,5% úrokem z prodlení p. a. od 1. 8. 1998, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě by žalovaná jako prodávající prodala žalobkyni jako kupující obaly, jejichž cenu požaduje zaplatit po žalobkyni v tomto řízení. Na straně žalobkyně zcela chyběla volní stránka tohoto právního úkonu, neboť si při převzetí obalů byla vědoma, že jde o vratné obaly, které jsou v jejím vlastnictví. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v daném případě šlo o vratné obaly žalobkyně, které byla žalovaná do výše obalového konta povinna vrátit, pokud měla v držení obaly navíc, mohla je ve smyslu rámcové dohody o obchodní spolupráci při nákupu a prodeji smluvního zboží uzavřené účastníky dne 2. ledna 1998 žalobkyni vrátit, avšak vystavovala se nebezpečí, že žalobkyně jí obaly na její náklady může vrátit. Žalovaná však nemohla tyto obaly prodat žalobkyni, protože se jednalo o obaly, jež byly majetkem žalobkyně a nebylo možno s nimi nakládat jako se zbožím.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta na částku 779 703,40 Kč, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Důvody dovolání opírá jednak o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., napadaje nesprávné právní posouzení věci spočívající v aplikaci § 266 obchz. zák. a § 35 obč. zák., jednak o ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., vytýkaje odvolacímu soudu, že závěr, že žalovaná nebyla oprávněna žalobkyni vracet obaly nad množství, které jí bylo dodáno, nelze dovodit z žádného v řízení provedeného důkazu. Podle dovolatelky obaly, které měla nad obalové konto, představují zboží. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně za převzaté obaly uhradila žalované částku představující zálohu, ač žalovaná žádnou zálohu nezaplatila. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. )] po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Z obsahu dovolání, resp. z vylíčení důvodů dovolání, je zřejmé, že dovolatelka nesouhlasí s tím, jak odvolací soud a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné, hodnotil provedené důkazy a k jakým skutkovým závěrům ohledně uzavření kupní smlouvy z provedených důkazů dospěl. Rozporuje skutkový závěr, že dohoda ze dne 2. 1. 1998 nevylučovala, že budou vráceny žalobkyni i vratné obaly získané žalovanou nad stav jejího obalového konta s tím, že zakotvovala právo žalobkyně předmětné vratné obaly žalované na její náklady vrátit. Dovolatelka současně vychází z odlišných skutkových závěrů než odvolací soud a činí tak z provedených důkazů vlastní skutková zjištění, tj., že vratné obaly, které získala žalovaná nad obalové konto , se staly zbožím a z tohoto odlišného skutového zjištění buduje i odlišný právní názor na věc v tom směru, že pokud žalobkyně převzala od žalované obaly nad stav obalového konta, došlo mezi účastníky k uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem jsou vratné obaly. Pro právní posouzení věci odvolacím soudem však bylo rozhodující skutkové zjištění, že předmětem kupní smlouvy měly být vratné obaly žalobkyně, které žalovaná získala nad rámec obalového konta .

Dovolací soud však není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.

Pokud odvolací soud v posuzované věci přijal skutkový závěr, že kupní smlouva nebyla účastníky uzavřena, protože jejím předmětem byly vratné obaly žalobkyně, které mohla na základě dohody účastníků přijmout od žalované nad stav jejího obalového konta , je tento závěr pro dovolací soud závazný.

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek, které žalobce uplatnil, nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (soud neprovedl důkaz navržený žalovaný výslechem právního předchůdce žalobce), nezakládá jak bylo výše vyloženo přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Samotné právní posouzení věci odvolacím soudem pak není v rytmu s hmotným právem, konkrétně s ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obchod. zák., pokud vyložil projev vůle žalobkyně tak, že převzetím vratných obalů od žalované, které tato získala od jiných odběratelů žalobkyně nad stav svého obalového konta , nemohla její vůle směřovat k uzavření kupní smlouvy s žalovanou, nýbrž v souladu s dohodou ze dne 2. 1. 1998 pouze převzala své vratné obaly za zálohu, kterou obdržela od jiných svých odběratelů.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. května 2005



JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu