32 Odo 726/2006
Datum rozhodnutí: 28.06.2006
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb., § 44 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb., § 47 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb.




NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

32 Odo 726/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně E. - K. R., spol. s r.o., proti žalované D. H. B. a.s., o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 52/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. srpna 2004, č.j. 3 Cmo 321/2003-74, ve znění opravného usnesení ze dne 29. března 2006, č.j. 3 Cmo 321/2003-116, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 625 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. M. K., patentového zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. srpna 2004, č.j. 3 Cmo 321/2003-74, ve znění opravného usnesení ze dne 29. března 2006, č.j. 3 Cmo 321/2003-116, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 10. listopadu 2003, č.j. 48 Cm 52/2003-57, kterým byla zamítnuta žaloba na zdržení se užívání obchodních názvů výrobků žalobkyně PER 1, PER 2 a PER 3 samostatně nebo v kombinaci s PP a PPS, zdržení se uvádění ve všech katalozích, nabídkách a cenících žalované, že výrobky žalobkyně PER 1, PER 2 a PER 3 samostatně nebo v kombinaci s PP a PPS jsou nahrazovány výrobky žalované R 112/NV 7, R 212/NV 7, S 112/100/NVS 8, S 112/100/NKS 8 a S 212/100/NKS 8. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci sporu jsou soutěžitelé, kteří se střetávají na společném trhu výrobků elektroměrových rozvaděčů a ztotožnil se se soudem prvního stupně, že v jednání žalované nelze shledat rozpor s dobrými mravy soutěže, jako jedním z předpokladů naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), a že nelze dovodit splnění podmínek § 47 obch. zák. vyvolání nebezpečí záměny, když označení výrobků PER 1, PER 2 a PER 3 samostatně nebo v kombinaci s PS a PPS nejsou specifická pro žalobkyni, která by v povědomí veřejnosti spotřebitelů a obchodních partnerů - byla spojována právě a výhradně se žalobkyní a byla pro ni příznačná, přičemž se nejednalo ani o obchodní názvy, ale jen o označení typu elektroměrového rozvaděče. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně rovněž neshledal, že by dopis žalované ze dne 20. 11. 2002, adresovaný obchodním partnerům, vykazoval znaky nekalosoutěžního jednání, neboť žalovaná jím pouze svým obchodním partnerům oznamovala, že přechází na nové označení rozvaděčů, čímž jen doplňovala svůj katalog výrobků. Vrchní soud se ztotožnil s krajským soudem, že z dopisu nelze dovodit, že by snad výrobky žalobkyně měly být nahrazeny výrobky žalované, proto dovodil, že není možné učinit závěr, že by tímto dopisem žalovaná naplnila znaky skutkové podstaty zlehčování podle § 50 obch. zák., jak tvrdila žalobkyně. Uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, učinil-li závěr, že nárok žalobkyně podle § 53 odst. 1 obch. zák. není dán, nedopustila-li se žalovaná nekalosoutěžního jednání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, neboť má za to, že toto rozhodnutí řeší otázku zásadního významu, a proto je proti němu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolává se důvodu nesprávného právního posouzení podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a že řízení je postiženo vadou řízení ve smyslu 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem, že žalovaná se nedopustila nekalosoutěžního jednání, přičemž především napadá nesprávné hodnocení dopisu ze dne 20. 11. 2002, zaslaného žalovanou svým obchodním partnerům, v němž tím, že jim oznámila, že typ rozvaděčů R 112/NV 7, R 212/NV 7, S 112/100/NVS 8, S 112/100/NKS 8 a S 212/100/NKS 8 nahrazuje PER 1, PER 2 a PER 3 samostatně nebo v kombinaci s PS a PPS, bylo třeba vyložit tak, že se jedná o zastavení dodávek nebo ukončení výroby žalobkyně případně zlehčování výroby žalobkyně tím, že tento dopis měl vyvolat domněnku, že výrobky žalobkyně jsou horší než výrobky žalované s cílem poškodit žalobkyni. Dále namítá, že soud se ve svém odůvodnění vůbec nevypořádal se skutečností podání přihlášky žalované na udělení ochranné známky. Nesouhlasí ani se závěrem soudu, že označení rozvaděčů žalobkyní nezískalo rozlišovací způsobilost, když odvolací soud nesprávně dovodil, že označení nejsou specifická pro žalobkyni, která by v povědomí veřejnosti spotřebitelů a obchodních partnerů - byla spojována právě a výhradně se žalobkyní a byla pro ni příznačná a uzavřel, že se nejednalo o obchodní názvy, ale jen o označení typu elektroměrového rozvaděče. Dovolatelka dále napadá hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména rozboru patentové zástupkyně Ing. J. V. ze dne 26. 7. 2004. Poukazuje i na nesprávnou aplikaci § 50 obch. zák., jež měl soud prvního stupně i odvolací soud na daný případ použít, neboť podle něho je zakázáno, aby soutěžitel uváděl nebo rozšiřoval o poměrech, výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu, přičemž předmětný dopis skutkovou podstatu uvedeného ustanovení naplnil, když po jeho rozeslání došlo ze strany odběratelů k nesčetným dotazům na stav firmy žalobkyně a došlo i k poklesu její výroby, a tím zároveň ke vzniku škody jí způsobené žalovanou. Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího sodu i rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhuje dovolání odmítnout pro jeho nepřípustnost, neboť se domnívá, že neřeší po právní stránce otázku zásadního významu, avšak pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že se jedná o dovolání přípustné, připomíná, že žalovaná nikdy neužívala pro označování svých výrobků obchodní názvy náležející žalobkyni a ani své výrobky neprezentovala na trhu jako náhradu výrobků žalobkyně. Poukazuje, že označení PER 1 je pouhá zkratka typového označení pro plastový elektroměrový rozvaděč pro jednosazbové měření, PER 2 pro plastový elektroměrový rozvaděč pro dvousazbové měření, a tak podobně i u dalších zkratek rozvaděčů. Zdůrazňuje, že dopisem z 20. 11. 2002 neupozorňovala žalovaná obchodní partnery, že nahrazuje výrobky žalobkyně svým zbožím, jak tvrdí žalobkyně, ale dopis byl reakcí na změnu normy a doporučení označovat elektroměrové rozvaděče konkrétními počátečními značkami, o čemž měl tento dopis odběratele informovat. V případě přípustnosti dovolání tedy žalovaná navrhuje jeho zamítnutí, neboť považuje právní závěr odvolacího soudu za správný.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen ČR) jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen o. s. ř. )] po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je tato řádně zastoupena (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).

Pokud je v dané věci mimo jiné výtka žalobkyně směřována do neúplného skutkového zjištění či hodnocení důkazů, je třeba konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto výtek nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že skutkový závěr soudu vycházel z neúplného dokazování a že řízení je tak postiženo vadou, ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v neúplnosti nebo nesprávnosti zjištění skutkového stavu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá jak bylo výše vyloženo přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá v dané věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odstavec 1 písm. c) o. s. ř., neboť odvolací soud neřešil otázku, která by byla v rozporu s hmotným právem (§ 44 odst. 1, § 47, § 50 obch. zák.), a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že rozhodnutí v napadené části po právní stránce zásadní význam má.

Nejvyšší soud ČR uzavřel, že odvolací soud v dané věci neřešil otázku nekalosoutěžního jednání žalované, a to především otázku porušení dobrých mravů soutěže, jako druhé podmínky splnění generální klauzule vyplývající z § 44 odst. 1 obch. zák., v rozporu s tímto ustanovením. Je-li dovolatelkou namítáno nesprávné právní posouzení této otázky, je třeba přisvědčit odvolacímu soudu, že správně dovodil, že k porušení dobrých mravů žalovanou nedošlo, jestliže se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v jednání žalované nezle shledat rozpor s dobrými mravy soutěže, jako jedním z předpokladů naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., a že nelze dovodit splnění podmínek § 47 obch. zák. vyvolání nebezpečí záměny, když označení výrobků PER 1, PER 2 a PER 3 samostatně nebo v kombinaci s PS a PPS nebyla specifická pro žalobkyni, která by v povědomí veřejnosti spotřebitelů a obchodních partnerů - byla spojována právě a výhradně se žalobkyní a byla pro ni příznačná, a když ke skutkových zjištění vyplynulo, že se jednalo jen o označení typu elektroměrového rozvaděče a nikoliv obchodní název daného výrobku. Pokud se jedná o označení, které je svým významem předmětem obecného užívání a není individuálním označením výrobků konkrétního soutěžitele, nemůže být takové označení předmětem ochrany z titulu nekalé soutěže (srov. např. Komentář k Obchodnímu zákoníku, Štenglová, Plíva, Tomsa a kol., C.H.BECK, 7. vydání 2002, str. 137). Vrchnímu soudu nelze rovněž vytknout, že by posoudil skutkovou podstatu zlehčování podle § 50 obch. zák. v dané věci v rozporu s hmotným právem, když z žalobkyní poukazovaného dopisu ze dne 20. 11. 2002 vyplývalo, že žalovaná neupozorňovala obchodní partnery, že nahrazuje výrobky žalobkyně svým zbožím, jak tvrdí žalobkyně, ale dopis byl jen reakcí na změnu normy a doporučení označovat elektroměrové rozvaděče konkrétními počátečními značkami, o čemž měl tento dopis odběratele informovat. Taková informace však z pohledu nekalosoutěžního jednání nemohla naplnit skutkovou podstatu zlehčování, a ze skutkových zjištění nebylo ani prokázáno, že by žalovaná použila pro hodnocení vlastních výrobků poměry a výkony žalobkyně.

Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a 137 odst. 2 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny patentového zástupce ve výši 1 550 Kč podle § 8 písm. b), § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 1 625 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. června 2006

JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.

předsedkyně senátu